Uvítání šperku

Do českých zemí přibyl vzácný kousek – amulet císaře a předposledního, třebaže nekorunovaného českého krále Františka Josefa I. K devětatřicátým narozeninám svého prvorozeného dítěte jej nechala vyrobit císařova matka, bavorská princezna a rakouská arcivévodkyně Žofie Frederika.

Ta byla známa svou láskou k dětem, vnoučatům i manželovi. Děti v rozporu s tehdejšími zvyky sama kojila, pečovala o ně, když byly nemocné, a osobně je vychovávala přinejmenším do jejich šesti let. Také k vnoučatům se měla intenzivně, protože jejich rodiče byli pracovně vytíženi. Ostatně jak by ne, vždyť ambiciózní šlechtična – o níž se říkalo, že v jemném habsburském domě je jediná, kdo nosí kalhoty – přemluvila svého muže, arcivévodu Františka Karla Habsbursko-Lotrinského, aby se po abdikaci svého bratra, císaře Ferdinanda I. Dobrotivého (posledního českého korunovaného krále), v revolučním roce 1848 vzdal práva na trůn ve prospěch osmnáctiletého syna.

František Josef I. tak začal v podstatě ještě jako junák panovat v nelehké situaci. Jeho říše se bouřila ve Vídni, v Praze i Uhrách, nepokoje v císařství vzcházely z nespokojenosti s dosavadním absolutismem kancléře Metternicha a s touhou víceméně všech společenských vrstev a říšských národů liberalizovat život ve státě. Nový císař však do roku 1849 bouře ve všech částech země s pomocí svého mentora a rakouského ministerského předsedy Felixe ze Schwarzenbergu potlačil, následně obnovil absolutní moc a vládl dlouhých osmašedesát let – po rakousko-uherském vyrovnání a vzniku konfederace v roce 1867 až do vypuknutí první světové války vlastně v docela klidných poměrech, protože se mu podařilo udržet národnostně pestrou monarchii na uzdě. Od sedmdesátých let vzrůstala jeho obliba a nakonec se stal emblémem jednoty c. a k. mocnářství.

Symbolicky právě v době, kdy se veřejný vztah k císaři začal měnit k lepšímu, dostal panovník od své matky k narozeninám uvedený amulet. Ten pochází z dílny šperkařského mistra Christiana Friedricha Rotheho a byl vyroben z částečně smaltového zlata. Je osázen diamanty, na víčku nese císařský monogram FJ s korunkou, jejž oválně lemuje znak dvojité orlice. Na vnitřní straně víčka je smaltované datum císařových narozenin: „18. srpna 1869“. Očko amuletu s ramínkem měří 4 × 3 cm, celý šperk váží 30 g a jistěže nese též Rotheho mistrovskou značku.

Šperkařská společnost C. F. Rothe vznikla v roce 1830, o čtyři léta později se přestěhovala do Vídně, od roku 1849 působila až do svého zániku v roce 2005 na adrese Kohlmarkt 7. V padesátých letech 19. století se k firmě připojil Rotheho synovec Anton Otto Gerbitz, proto nadále používala název C. F. Rothe & Neffe. Šlo o nejvýznamnější zakázkové vídeňské klenotníky 19. a 20. století – ostatně roku 1855 byla firma jmenována císařem zlatnickým c. a k. dvorním dodavatelem a v roce 1868 jí byla udělena výsada komorních klenotníků. Pro dvůr firma vyráběla například Řád zlatého rouna, Řád svatého Řehoře Velikého a mnoho dalších kousků, které jsou trvalou součástí vídeňské pokladnice včetně korunky s brilianty a perlami určené ke korunovaci Františkovy manželky, oblíbené císařovny Alžběty zvané Sisi.

A také „náš“ amulet: ojedinělou starožitnost z osobního majetku císaře Františka Josefa I., již zakoupil ve vídeňské dražbě Český královský institut v průběhu přípravy monarchistické přílohy Týdeníku Echo. Když jsme její obsah začali plánovat, takový konec by nás nenapadl. Ale je ideálně přiléhavý jednak jako tečka za přílohou, jednak jako další doklad portfolia Českého královského institutu – snaživě pečujícího o odkaz českého monarchismu.