Rodokmen českých králů a jejich případných nástupců

Sídelním místem českých knížat a králů byla vždy Praha, jíž bájná kněžna Libuše věštila: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká.“ Český královský titul byl přemyslovským knížatům udělen už v letech 1085–1092, 1158–1172 a 1198–1212, přeměna knížectví v dědičné království ale byla potvrzena až Zlatou bulou sicilskou, vydanou v Basileji 26. září 1212. Království, které oficiálně zaniklo vznikem Československé republiky 28. října 1918, tedy trvalo 741 roků.

Český panovník byl hlavou útvaru většinou zvaného země Koruny české a tvořeného svazkem Českého království, Moravského markrabství, Slezského vévodství a obou Lužic. Země Koruny české právně ustanovil Karel IV. výnosy ze 7. dubna 1348, přičemž státní celek patřil české koruně, již dal v roce 1346 zhotovit král Karel pro svou korunovaci. Koruna byla zasvěcena českému patronovi svatému Václavovi, od něhož si ji každý panovník propůjčoval na akt své korunovace. Kdo si korunu nasadil neoprávněně, podle pověsti brzy zemřel. Koruna je nejstarší součástí českých korunovačních klenotů, jablko a žezlo vznikly v první půli 16. století.

Cílem vytváření rodokmenů genealogicky sahajících až k úsvitu českých dějin je seznámit se nejen s příběhem zemí Koruny české, ale také s příběhem evropského kontinentu. Tedy s příběhem předků a potomků a společných tradic antických a křesťanských. Prolínání takových příběhů lze nazvat evropským rodokmenem, rodopisně přesněji evropským rozrodem. Ten má svůj genealogický střed v srdci Evropy v Praze v osobě římského císaře a českého krále Karla IV., jenž byl přímým potomkem a nástupcem prvního středověkého císaře Karla Velikého ve dvacáté generaci i přímým potomkem české panovnické dynastie Přemyslovců v patnácté generaci.

Otec vlasti nechal k poctě svého předka, jmenovce a patrona Karla Velikého a ke cti svých rodičů Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny v Praze na Karlově vystavět kostel a klášter augustiniánů kanovníků. Sám položil 18. září 1350 základní kámen a zúčastnil se vysvěcení kostela – zřejmě v den svátku sv. Karla Velikého 28. ledna 1377. Karel IV. tehdy vložil do oltářní menzy svatou relikvii: tři císařovy zuby, které dostal darem v katedrále v Cáchách, kde je Karel Veliký pohřben a kde bývali korunováni římští králové (Karel IV. v červenci 1349). Na katedrálu se osmibokým půdorysem své lodi odvolává i pražský kostel, jenž dodnes nese císařovo jméno: Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. Praha se skutečně hvězd dotýká.

Autor je genealog, dokumentarista, publicista.