Je vůbec možné, aby u nás byla zavedena monarchie?

Tuzemské státní zřízení je zakotveno v Ústavě České republiky – a tak pro zrušení republiky a zavedení monarchie je zapotřebí její změny, respektive novely. Ta se provádí prostřednictvím ústavního zákona. Ty, stejně jako všechny ostatní zákony, přijímá Parlament České republiky. Vzhledem k důležitosti ústavy a její nadřazenosti ostatním právním předpisům však jsou pro její změnu stanoveny přísnější požadavky než pro přijetí běžného zákona. Neznamená to ale, že by změna ústavy byla nemožná: ostatně za dobu její platnosti od roku 1993 byla změněna devětkrát.

Připravený návrh ústavního zákona měnícího ústavu si nejprve musí osvojit osoba nebo orgán s oficiálním oprávněním takový návrh podat – a tím odstartovat legislativní proces, jehož výsledkem může být schválení novely. K podání návrhu stačí jediný poslanec nebo senátor, ale může jej podat i skupina zákonodárců. Rovněž jej smí podat vláda nebo některý z krajů (o tom by nejprve muselo rozhodnout příslušné krajské zastupitelstvo).

Když oprávněný orgán oficiálně doručí návrh změny ústavy předsedovi Poslanecké sněmovny, začíná projednávání navržené změny. Poslanecká sněmovna se nad návrhem sejde celkem třikrát při takzvaných čteních. V jejich rámci o podaném návrhu diskutuje, přičemž každý z poslanců má právo se k němu podle své libosti vyjádřit a projevit na něj svůj názor. Poslanci také mohou návrh ústavního zákona upravovat, a to prostřednictvím pozměňovacích návrhů.

O nich se rozhoduje ve třetím čtení a na základě toho, které z nich jsou přijaty, se nakonec hlasuje o výsledném znění návrhu zákona. Pro ústavní zákon platí specifikum, že pro jeho schválení nestačí jen většina nadpoloviční, nýbrž je zapotřebí aspoň třípětinové většiny všech poslanců. To znamená, že pro něj musí hlasovat nejméně sto dvacet poslanců z dvou set. Pokud se tato většina nalezne, je návrh Poslaneckou sněmovnou schválen a jeho projednávání pokračuje na půdě Senátu.

Senát jako pojistka ústavnosti má při schvalování ústavního zákona zásadní roli. Zatímco nesouhlas Senátu s běžným zákonem může Poslanecká sněmovna přehlasovat, v případě ústavního zákona to možné není. Změna ústavy musí mít vždy aktivní podporu obou komor parlamentu. Rovněž v Senátu platí, že k přijetí ústavní novely je potřeba nejméně třípětinová většina, na rozdíl od Poslanecké sněmovny se ale nepočítá ze všech senátorů, nýbrž jen z těch přítomných hlasování.

Přijetím novely ústavního zákona v Senátu je její schvalování dovršeno. Návrh sice ještě putuje k prezidentu republiky k podpisu, ten však má už jenom formální roli. Na rozdíl od ostatních zákonů totiž ústavní zákon prezident republiky nemůže vetovat. Následují ještě podpisy předsedy vlády a předsedy Poslanecké sněmovny a vyhlášení ve Sbírce zákonů. Tím se novela stává platnou součástí ústavy. Novela rovněž uvádí datum, kdy vstoupí v účinnost (ideálně by mělo navazovat na uplynutí funkčního období posledního prezidenta). Tímto dnem se pak Česká republika stane Českým státem a republikánské zřízení se změní na monarchické.

To však ještě neznamená, že tímtéž okamžikem usedne na český trůn král. Naopak – změnou ústavy proces hledání vhodného panovníka a vhodné panovnické dynastie pro český trůn teprve započne. Volba panovnické dynastie a prvního panovníka opět bude v gesci parlamentu a jistěže by proběhla po poctivé a důkladné celospolečenské diskusi. Do doby, než by tímto způsobem byl vybrán panovník, pověřil by parlament dočasným výkonem panovníkových pravomocí regenta. Nebylo by to v naší historii poprvé – jako dlouholetý správce království působil například pozdější král Jiří z Kunštátu a Poděbrad.

Z uvedeného je zřejmé, že změna státní formy z republiky na monarchii je možná, a to plně demokratickou cestou, jež odpovídá regulím právního státu. Záleží jen na politické vůli, zda a kdy dojde k jejímu zahájení. Každopádně Český královský institut vhodný návrh novely české ústavy připravil – přečíst si jej můžete na webových stránkách institutu.

Autor je právník, specializuje se na ústavní právo, zajímá se o právní historii a teorii.