Dopisy @ maily

Vážená redakce, s chutí jsem si přečetl esej Terezy Matějčkové a oceňuji na ní zejména závěrečnou pasáž vyzdvihující význam neinstrumentálních aktivit. Schopnost věnovat se věcem jen pro ně samé je čímsi až „božským“ v člověku. S nedůvěrou ale vnímám sdělení, že krize středního věku je objev roku 1957. Nelze snad Dantovu Božskou komedii číst jako jedinečnou alegorii vypořádání se s touto obtížnou životní etapou? Její první verš zní „Kde v půli život náš je se svou poutí“ (v překladu O. F…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům Týdeníku Echo

Odemkněte si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se