SPECIÁL RODINNÉ FIRMY
Vůle budovat firmu pro další generace
Historie šperkařství se v rodině Rynešů píše od roku 1900. Antonín Ryneš se nejprve živil jako zlatnický pomocník a později otevřel vlastní zlatnickou živnost v podkrkonošské vísce jménem Stružinec. Z jeho čtyř dětí se zlatničině věnoval pouze prvorozený syn Josef. Roku 1928 Antonín Ryneš zemřel a Josef celou živnost převzal. Tehdy mu bylo teprve patnáct let. Musel zároveň uživit celou rodinu, vést živnost a souběžně se i vyučit zlatníkem. Toto náročné období se mu podařilo zvládnout a v dalších letech zlatnictví úspěšně rozšířil. Začal vyvážet do Belgie, USA a dalších zemí svoje šperky, především granátové.
Stejně jako pro jiná odvětví přinesla válečná léta 1939 až 1945 i pro zlatnický obchod výrazný útlum. Po válce začalo znárodňování a roku 1951 definitivní konec soukromé živnosti Josefa Ryneše, který musel jít dělat údržbáře do státního podniku. Láska ke šperkům se však v rodině udržela i v další generaci a prvorozený syn, také Josef, se roku 1956 rozhodl vyučit pasířem v Lučanech nad Nisou. Tehdejší komunistický režim mu nicméně výrazně omezoval pole působnosti.
Krátce po sametové revoluci, kdy se konečně otevřely nové možnosti, si vnuk Antonína Ryneše roku 1992 otevřel vlastní živnost s názvem Josef Ryneš-Šenýr. Na samém počátku se tvorbě věnoval s manželkou Olgou v panelákovém bytě. Firma vzkvétala a získávala nové obchodní kontrakty. Začala vyvážet také do zahraničí a podařilo se vyjednat kontrakt i s obchodnicí v Brazílii, jabloneckou rodačkou. Značku Šenýr si v roce 2007 díky internetu našla obchodnice z Floridy a korunky z firmy se objevily v soutěži krásy pro náctileté America’s Outstanding Teen USA 2007 a v celostátní americké televizní show Instant Beauty Pageant. V roce 2009 vstoupila do firmy Josefova dcera Olga Kopalová, rozená Rynešová, která firmu Šenýr Bijoux v současné době vede. Rodinná tradice tak úspěšně pokračuje.
Pro Týdeník Echo Kopalová řekla, že vnímá změnu, která nastala, když firmu převzala ona. „Mám svoje názory, svoje možnosti, vnesla jsem jiný směr do produkce a nastartovala export nejen po Evropě, ale i do Asie a Jižní Ameriky a začala vystavovat na světových veletrzích. Ovšem vše vždy s úctou k názorům mých rodičů, je to společná práce a společná firma,“ říká Kopalová.
„Už můj pradědeček byl zlatník a začal s tímto řemeslem, následoval ho dědeček a otec, který se vyučil pasířem. Ale i matčina strana je propletená s výrobou šperků a bižuterie po několik generací. Tento český poklad měl ohlas už v době, kdy jsem nebyla na světě. Vše je vývoj, stále se něco mění. Jak komponenty, trhy, tak i legislativa a nařízení, jež jsme povinni dodržovat. Ne vždy je to v náš prospěch,“ uvádí Kopalová.
Dnes už je pro ni srdeční záležitostí právě zmíněná mnohaletá spolupráce se soutěžemi Miss. Korunky pro královny krásy distribuuje napříč kontinenty a zatím poslední byla k vidění 13. května na finále Miss Czech Republic 2023. Že by ale jednou firmu sama měla vést, nebylo vždy jasné. „Vůbec. Ani vzdáleně jsem nechtěla. V době studia na gymnáziu jsem se věnovala sportu na reprezentační úrovni, konkrétně karate-do. To byl můj směr a viděla jsem se na olympiádě v Atlantě, karate se však nestalo olympijským sportem. Po maturitě jsem se rozhodla, že s rodiči pracovat budu, jenže to nešlo, nemohli jsme se shodnout, vše jsem viděla jinak a plamenně jsem to bránila,“ vzpomíná Kopalová.
Odešla tedy pracovat pro zahraniční spediční firmu, což ji bavilo asi patnáct let. „Zasílat české produkty do celého světa nebo otáčet charterové letadlo nad oceánem, aby se vrátilo pro nějaký nezbytný komponent pro automotive. Na druhé mateřské mě chytlo tvůrčí období a začala jsem navrhovat pro rodiče drobné šperky, které měly okamžitý úspěch, cesta k posílání našich českých šperků do celého světa se otevřela,“ vypráví.
V té době ukončil činnost podnik zahraničního obchodu Jablonex a mnoho firem bylo náhle bez práce. „Moji rodiče šli do důchodu a já nevydržela nečinně přihlížet, jak končí další český poklad. Rovnýma nohama jsem skočila do upadajícího českého bižuterního průmyslu, který byl kdysi tolik oceňován po celém světě a dnes je z mého úhlu pohledu tolik degradován a srovnáván s nekvalitními výrobky, které se nám absolutně nevyrovnají,“ míní majitelka společnosti Šenýr Bijoux. České křišťály mají podle ní svou vysokou kvalitu, což je důvod, proč jsou úspěšné i ve světě. Ráda zlepšila informovanost v Čechách a oceňuje ty, kteří vnímají rozdíl mezi kvalitní bižuterií a tou, která se dováží do obchodních řetězců.
Od chvíle, kdy převzala vedení rodinné firmy, vnímá změny. „Díky mým cestám a propagaci jablonecké bižuterie v mnoha zemích se také přizpůsobila naše produkce a ještě zvýšila kvalita. Designy, které vytváříme, jsou natolik zajímavé, že je přebírají i světové značky, což nás těší. Stejně tak i poklony světových osobností, například Sophie Lorenová od nás dostala luxusní křišťálový set náhrdelníku a náušnic nebo myanmarská politička Aun Schan Su Ťij, pro kterou jsem vyvzorovala brož z loga její Národní ligy pro demokracii. Velkou poctou je i dar pro malajského prince Tunkua Datuka Nooruddina, který se ze speciální královské křišťálové koruny upřímně těšil přímo v mém showroomu v budově jablonecké radnice. Obrovské úspěchy máme i v Číně, kde jsme už vyhledávanou evropskou značkou,“ říká Kopalová. Firma Šenýr spolupracuje ale také třeba s divadly či s charitativními organizacemi.
Rodinné firmy jsou podle ní zcela jiné než velké korporáty, všechno je podle ní osobnější a variabilnější. „Dokážeme rychle reagovat a přizpůsobit se přáním zákazníků. Dokážeme pro ně připravit celý program a fungovat i o víkendech, což se jim údajně nestává u běžných firem. Také je tam úplně jiná důvěra, když je vidět rodinná tradice, která se ctí,“ míní Kopalová.
Dodává ale, že i její odvětví se stále podobně jako jiná potýká s obrovskou krizí, která nastala kvůli všem světovým nařízením v době pandemie covidu. „Opravdu dlouhou dobu jsme neměli zakázky, to asi korporáty nezažívají,“ přemítá Kopalová, která se svými produkty získala i řadu ocenění, třeba na pařížském Bijorca Eclat de Mode. Oceňována je ale i sama, a to včetně ceny Žena regionu Libereckého kraje.
Současné postavení žen v podnikání nedokáže prý posoudit. „Narážím na stále stejné situace, které by se zřejmě mužům nestaly. Ale jsem hrdá, že jsem žena, a mnoho žen je také mými obchodními partnerkami. A často se z nich stávají přítelkyně,“ uvádí Kopalová s tím, že ženy v podnikání víc věří své intuici. „Myslím, že my ženy přikládáme váhu i intuici a tak nějak víme, do čeho se pustit a čemu se vyhnout, muži si zas umějí vše velmi logicky objasnit a zanalyzovat. Vše se doplňuje,“ uzavírá Olga Kopalová.
Právě čtete ...