S rodiči jsme dobrý tým

Vede firmu USSPA, která se specializuje na výrobu luxusních vířivek, a je také českým průkopníkem hydroterapie. Angažovala se v ní od samého počátku až do chvíle, kdy převzala její vedení. Že se nástupkyní „otce zakladatele“ stane jeho dcera a také spolumajitelka firmy, bylo dost zřejmé, i tak jsem se ale na začátku musela trochu rozkoukat, říká v rozhovoru pro Týdeník Echo Kateřina Kadlecová.

Jak jste vnímala celý proces zrodu vaší společnosti až do chvíle, kdy jste se dostala na špičku vedení?

Byly to ohromně intenzivní roky, velký kus života a rodinné historie. Firma byla založena, když jsem byla v prvním ročníku na vysoké a moje sestra na gymnáziu. Prožívali jsme to společně jako rodina. Naši rodiče s námi rozhodnutí jít do podnikání probírali včetně obeznámení s tím, že do něj půjdou veškeré rodinné finanční prostředky a úspory a přinejmenším po nějaký čas se budeme muset hodně uskrovnit. Bavila mě ta atmosféra nadšení a budování. Přes všechnu dřinu a tíhu zodpovědnosti táta zářil energií a svobodou, kterou mu jeho vlastní podnik dával a která byla jednou z hlavních pohnutek, proč do toho šel. Byla jsem ráda, že jsem mohla být platná už v začátcích. Zejména to bylo díky angličtině, protože jsem se krátce předtím vrátila z ročního studijního pobytu v USA. Také tam jsme měli na začátku našeho hlavního dodavatele a pravidelně jsme za ním jezdili. Ráda vzpomínám i na takové ty pionýrské momenty a první milníky, kdy jsme celá rodina uklízeli prostory pro náš první showroom, když přijel první kontejner, když se prodalo první spáčko. Doteď si dobře pamatujeme, kdo byl ten zákazník, respektive zákaznice, jaký model a v jaké barvě si vybrala…

Táta s maminčinou podporou firmu rychle rozjel a záhy jsme se stěhovali z malých pronajatých prostor v Ústí nad Orlicí do bývalé textilky v Dolní Dobrouči, kterou se podařilo koupit a ke které měla naše rodina z maminčiny strany dlouholetou vazbu. Tento krok umožnil urychlit tátův záměr začít vyrábět spa kompletně ve vlastní režii. Do té doby jsme dováželi od amerického výrobce skořepiny a jednotlivé díly, z kterých jsme vířivky u nás montovali a doplňovali o některé místní komponenty. Firma rostla a měnila se před očima. Nastoupil designér, s konstruktéry táta vyvíjel potřebné výrobní stroje a technologie, dělali jsme první kroky i v exportu.

A jakou roli jste od začátku přijala vy?

Postupně jsem si ve firmě našla svou hlavní parketu, kterou byl marketing. Ten jsem také objevila v Americe a zaměřila se na něj i na vysoké škole. Rok po založení firmy jsem začala chodit se svým budoucím manželem a také on se postupně zapojoval. Nejprve brigádnicky, kdy si prošel samotnou výrobou. Po vysoké jsme se oba automaticky a zcela přirozeně naplno do firmy zapojili. Den po státnicích jsem už seděla na schůzce, Honzu ještě čekala civilní služba. Tak jak to ve firmách v počátečních stadiích bývá, byli jsme zapojeni tam, kde bylo zrovna potřeba. Není vůbec od věci, že dodnes můžeme kolegům napříč firmou dávat kontext a background k tomu, proč jsou věci nějak nastavené, jaké to mělo ve své době důvody a souvislosti. Přispívá to k efektivnějším změnám a rozvoji procesů.

Myslím, že jsme si během let s mými rodiči vybudovali dobrý tým. My čtyři jsme byli jádro firmy, ale samozřejmě největší zodpovědnost ležela na tátovi. Když jsme v roce 2006 v obci vyhráli s naším uskupením volby, začala změna, kterou jsme si nikdo nepředstavovali. Byla to překotná doba. Kromě toho, že jsem byla konečně těhotná, stavěli jsme s manželem dům a firma prožívala skokový růst a nejlepší roky, nás naplno vtáhla práce pro obec a její rozvoj. Hlavně tátu, který se stal starostou. Když skončilo volební období, byl hodně unavený a s mamkou přišli s tím, že odejdou z firmy a táta mi předá vedení. O tři čtvrtě roku později, přesně v den jeho 60. narozenin, se tak i stalo.

Bylo celou dobu jasné, že firmu jednou povedete vy?

Předem jsem o tom asi ani nepřemýšlela. To, že se to v rámci rodiny a také míry zapojení ve firmě dalo očekávat, to ano. Ale tátovo rozhodnutí odejít z firmy bylo pro nás nečekané a přišlo mnohem dříve, než jsme si představovali, takže debaty nad tím, jak to bude po jeho odchodu, započaly až poté, co se k němu rozhodl. Zároveň to, že se nástupkyní „otce zakladatele“ stane jeho dcera a také spolumajitelka firmy, bylo dost samozřejmé.

Jak jsme správně předpokládali, táta skutečně nemohl být „jen“ dědeček, co tráví své dny v klidu doma. V následujících letech rozjel svůj další projekt, svůj sen – vybudoval a v roce 2020 otevřel v Dobrouči jedno z nejkrásnějších golfových hřišť Česka. Vše samozřejmě opět za intenzivní podpory naší maminky. Ve vedení klubu a managementu hřiště je nyní zapojena moje mladší sestra.

Jak vnímáte postavení své firmy na trhu? Změnilo se nějak ve chvíli, kdy jste společnost převzala?

Že by se to změnilo v momentě převzetí vedení firmy jen pro tu změnu, to určitě ne. Jelo se dál. Naše pozice byla v Česku silná, byli jsme průkopníkem oboru a už tehdy jeho lídrem. Dlužno ale říci, že v té době, tedy v roce 2011, byl náš obor celosvětově v útlumu. Od nástupu krize v roce 2007 se obor spa postupně propadl na půlku. Nebyly to lehké roky.

Chvilku jsem se v nové pozici rozkoukávala. Přestože jsme s manželem znali firmu, jak se říká, jako své boty, potřebovali jsme nějaký čas na rozmyšlení jejího dalšího nasměrování. Velký přerod pro nás nastal v roce 2015. Předcházely mu dva roky vývoje nové generace naší nosné produktové řady a investice – od nových technologií po nový vizuál firmy. S uvedením řady k 20. výročí založení společnosti se nám podařilo vyskočit z krize a nastartovat novou etapu růstu firmy. Zaskórovali jsme také na poli designu a posbírali naše první světová ocenění. Souběžně s tím se firma přerodila i ve své struktuře, začali jsme budovat silný management, zavádět nové procesy řízení a vytěžování dat. Dodnes je každý rok plný vzrušujících změn a rozvoje, o covidových letech, které přinesly do našeho oboru boom a my ho vytěžili ve zdvojnásobení firmy, ani nemluvě.

Jak vnímáte postavení žen v byznysu obecně? Máte pocit, že se v posledních letech spíš zlepšuje, nebo zhoršuje?

Postavení žen v byznysu je podle mě v pořádku, vyvíjí se s dobou. Vnímám to tak, že počet žen na vysokých pozicích i mezi podnikatelkami přibývá, hodně jich zaznamenávám v nástupnických rolích v rodinných firmách při generační obměně. Téma žen je hodně diskutované a dostává se nám tak pozornosti a prostoru. Za mě i pro ženy platí, že kdo chce, tak může.

Jako ženy máme samozřejmě trochu jinou výchozí pozici díky našemu mateřskému poslání, to je prostě realita a je to tak správně. Skloubit obě role určitě není vůbec jednoduché, je to však životně obohacující.

Průzkumy ukazují, že ženy mají k podnikání jiný přístup než muži. Méně riskují, jdou spíš po jistých investicích a zodpovědně spravují, co už mají v rukou. Jak k podnikání přistupujete vy?

Upřímně řečeno, moc takové průzkumy nesleduji. Každého člověka vnímám jako individualitu a nemám moc ráda generalizování „muži jsou takoví a ženy takové“. Muži a ženy jsou od přírody odlišní, což je dobře, ale dál už to záleží na charakteru a spoustě okolností. Důležitá je symbióza mezi muži a ženami a schopnost využívat své silné stránky. Jsem ráda, že s manželem se ve firmě výborně doplňujeme a na přístupu k podnikání a jeho rozvoji se dokážeme shodnout.

Potvrdit u sebe mohu ten konzervativní přístup ve vztahu ke správě majetku, investicím a také k lidem. Zásadní jsou pro mě základní hodnoty a jejich naplňování. Pokud jde o rozhodování, osobně se ráda opírám o data a kontext v kombinaci s intuicí. Všechno to, jednoduše řečeno, musí dávat smysl… nám i všem zúčastněným, tedy zákazníkům, týmu atd. To je podstata a náboj našeho snažení.