Elektromobilní labyrint. Speciální příloha Auto

Současná situace na automobilovém trhu téměř neumožňuje ani střednědobé prognózy. Ano, oficiálně vše směřuje k elektromobilitě, jenže zároveň také nelze nevidět, že velké množství značek, které byly zvyklé na postupnou evoluci svých modelových řad, nyní bloudí v komplikovaném labyrintu a hledá své zákazníky.

V automobilovém sektoru se totiž evidentně stala taková nemilá věc – automobilky vyvíjejí a vyrábějí auta, která jsou mnohem víc důsledkem regulací než racionální odpovědí na volání zákazníků. Stále víc značek přiznává, že odbyt jejich elektromobilů drhne a ekonomicky to těmto obrovským firmám dělá vážné problémy. Člověk se v některých případech skutečně diví, kde se ještě stále berou peníze pro chod některých značek. Jasné je však jedno, takhle to nepůjde donekonečna a postavit životaschopný elektromobilní byznys model se podaří jen někomu. Jsou značky, třeba Volvo, u nichž v principu solventnější a uvědomělejší zákaznická báze elektromobily akceptuje víceméně přirozeně, nebo Tesla, která si aktuálně ukrajuje z tržního koláče opravdu solidní a šťavnatá sousta napříč světem.

Jenže od early adpoters a technologických freaků se elektromobilita postupně dostává k normálním lidem, kteří těmto vozům začínají nastavovat neúprosné zrcadlo reality. Přitom se nedá říct, že by elektrický pohon lidé automaticky odsuzovali. Naopak lze i v jinak skeptickém Česku pozorovat postupnou změnu vnímání tohoto typu pohonu i u normálních lidí, z nichž spoustu elektromobil zajímá… do chvíle, než se dovědí cenu takového auta a začnou ji poměřovat s tím, jakou službu a užitnou hodnotu jim nabízí.

A tak i v diskusích příznivců elektromobility můžeme u racionálněji uvažujících motoristů nalézt povzdechy typu „Ten I.D. Buzz je fajn, škoda že není v naftě“ nebo „Citroën ukončil výrobu C4 Grand Picasso, který stál v plný výbavě 800, a místo toho nabízí e-berlingo ve stejné výbavě za cenu Tesly model 3. Pokles užitné hodnoty je nevyslovitelný, value for money nedává žádný smysl.“ či u příspěvku k MG5 Electric: „Hele, to mělo stát lehce přes 600, takhle to nikdo nekoupí. Za tu cenu to nemá smysl. V autě jsem seděl na loňském e-salonu. Zevnitř je to taková i30 z roku 2015.“

Jakkoli tedy elektromobilita postupně nabírá na významu a je patrný rostoucí trend, je stejně tak jasné, že žádný strom neporoste do nebe a s náhradou spalovacích aut to ještě bude hodně komplikované. Státy totiž zároveň omezují dotace na pořízení elektromobilu, protože se evidentně vůbec nepovedlo to, co si od nich vlády slibovaly – že pomohou postupnému jednotkovému zlevnění elektrických vozů a masivní subvence usnadní vstup nové technologie na volný trh. Dalo by se říci, že opak je pravdou. Řada automobilek sice slibuje „brzké“ uvedení elektrického auta za rozumné peníze, ale místo toho spíš ukazuje koncepty a novinky ze zcela opačného cenového spektra v naději, že u drahého elektromobilu nebude její ztráta z prodaného kusu tak velká. Když už se někdo odhodlá ukázat světu svůj „lidový“ elektromobil, což ale stejně v českých reáliích znamená cenovku kolem 800 tisíc korun, potenciální zákazník (pokud není vyloženě zaslepený) si rychle všimne oblastí, kde se u daného auta šetřilo. A nejde jen o nějaké plasty, čalounění nebo stahování okna kličkou, ale i o zásadní vlastnosti elektrického vozu, jakými jsou zejména kapacita akumulátoru a rychlost nabíjení.

Stačí se podívat nejen v Česku, ale i jinde po Evropě, včetně té západní, jaká auta používají obyčejní lidé. Sám si při pohledu na vozový park normálních Evropanů často kladu otázku, čím budou v budoucnu jezdit ti, kterým dnes naprosto stačí Škoda Fabia, Renault Clio, Fiat Panda, starší Volkswagen Touran nebo Ford Focus. Souhlasím, že drtivé většině z nich by opravdu jako náhrada stačil a vyhovoval elektromobil a bylo by to asi přínosné pro životní prostředí a z hlediska provozu a servisu i pro jejich peněženku, jenže normální auta za normální peníze mizí z trhu bez náhrady. Rád bych věřil tomu, že bateriové technologie a s nimi související infrastruktura udělají v následujících deseti letech natolik významný krok vpřed, že skutečně dojde k přirozené poptávce po tomto typu pohonu a vyplní se odhady příznivců elektromobility, že kupovat auto se spalovacím motorem nebude v roce 2035 nikomu dávat smysl. Na druhou stranu se však spíš obávám toho, že i za deset let by spalovací auto spoustě lidí smysl dávalo, ale bohužel nebudou mít co kupovat.