Diverzita & CSR. Mladí řeší udržitelnost každý den

Udržitelnost se dnes skloňuje ve všech pádech. Zajímá zákazníky, banky, legislativu. Podle Lucie Mádlové, ředitelky Asociace společenské odpovědnosti, se stala výzvou i předpokladem úspěchu.

Které z témat společenské odpovědnosti vám v současnosti přijde nejvíc rezonující a proč?

Za mě osobně nejvíc rezonuje posun k udržitelnosti jako celku. Firmy už neberou společenskou odpovědnost jen jako pomoc druhým, ale zapracovávají udržitelnost a pro mnohé z nich nový pojem ESG do svých strategií. Konkrétně rezonuje péče o zaměstnance, odpovědnost celého dodavatelského řetězce firem a samozřejmě péče o životní prostředí. A proč? Je to jednoduše něco, co zákazníci od firem vyžadují. Chtějí tyto informace vědět, když se rozhodují, za co zaplatí. Máme i zkušenost, že jsou zákazníci dokonce schopni bojkotovat značky, které toto téma nekomunikují transparentně. A ještě mě napadá jeden trend – greenwashing, dezinformace o nějakém ekologickém přínosu služby nebo výrobku. Sice ho zná jen asi třetina české veřejnosti, to číslo ale raketově roste; a to je dobře.

Jak byste běžnému člověku vysvětlila, co v sobě zahrnuje tajemná a čím dál častěji skloňovaná zkratka ESG agenda? A proč je důležitá?

Jde o jednoduchou věc – vnímat svět a podnikání jako propojené nádoby. Posláním firem není jen honba za ziskem, ale i vliv jejich chování na životní prostředí, na společnost a na to, co od nich společnost očekává. Ta propojenost je vlastně podle mého zásadní. Odpovědnou firmu, aniž by si tak říkala, poznáte třeba jako zaměstnanec. Jak? Rádi chodíte do práce, vyznáváte stejné hodnoty, cítíte se dobře ve firmě i ve svém kolektivu. Víte, že jste dobře ohodnoceni za svoji práci, máte svobodu, ale i jasná pravidla. Odpovědnou firmu poznáte jako občan, pokud se přirozeně stará o své okolí a záleží jí na prostředí nebo regionu, kde podniká. Její odpovědnost nekončí za zdmi budovy, ve které sídlí, nezadržuje peníze, podniká čistě, bez korupce a po cestě nevykořisťuje žádného ze svých dodavatelů. A to všechno se dá jasně pojmenovat a vyjádřit právě díky principům ESG – E jako životní prostředí, S jako sociální oblast a G jako oblast řízení (tedy zkratka z anglického environmental, social, governance). Udržitelné firmy prostě chtějí zachovat naši planetu pro další generace v co nejlepším stavu.

Jak obstojí principy společenské odpovědnosti vedle základního cíle byznysu, a to vydělávat peníze?

Obstojí dobře, však se bez nich výnosný byznys už v budoucnosti, ale vlastně už ani v současnosti neobejde. Přístup mění nejen zákazníci, ale i banky a investoři. Hledají nízkouhlíkové příležitosti, roste poptávka po zelených investicích, a kdo nemá nefinanční reporting u banky, pravděpodobně nepochodí. Pokud chce někdo udržitelně podnikat, což už pomalu ani jinak nepůjde, musí využívat i neustálé krize jako příležitosti, udržitelnost je výzva a jeden z nezbytných předpokladů úspěchu na trhu. I proto vzniká legislativa pro ESG reporting, zásadní bude hledání úspor v provozu, využívání obnovitelných zdrojů nebo kvalitní územní plánování, ale i spolupráce státu, finančníků a samosprávy. A to vše je udržitelnost.

Dá se říct, jak společenská odpovědnost firem ovlivňuje jejich obchodní úspěch? Vybavíte si nějaké konkrétní příklady, kdy důraz (nebo naopak rezignace) na společenskou odpovědnost firem mění rozhodnutí zákazníků?

Většina Čechů ví, že je udržitelnost zásadní, ale nechtějí příliš omezovat své zvyky a pohodlí, ostatně to tvrdí i  čísla z posledního výzkumu od agentury Ipsos. Češi se často věnují ekologickým aktivitám, které kromě pozitivního dopadu na životní prostředí také šetří jejich peněženky: upřednostňují lokální výrobky, zboží v recyklovatelných obalech nebo bezobalové zboží. Takových zákazníků je stále víc a firmy budou obchodně úspěšnější, když jim vyhoví a odliší se od konkurence. Osobně považuji za skvělé, že dnes už spousta produktů, které, jak se říká, myslí na své okolí, není dražší než standardní sortiment.

Jak různé generace vnímají aktivity společenské odpovědnosti firem? Pozorujete změny chování u těch, které cílí na mladé lidi? Ti bývají na etiku podnikání citlivější.

Rozhodně, mladá generace do 35 let řeší udržitelnost každý den a téměř u všeho, co dělá. Mladí se rozhodují podle toho, kam nastoupí do práce, co si nakoupí v obchodě, jak pojedou na dovolenou. Samozřejmě nemluvíme o všech mladých lidech, ale je to trend. Přestože je téma udržitelnosti prorostlé českou společností mnohem víc než před třemi čtyřmi lety, stále to nestačí.

Považujete téma ageismu v pracovních příležitostech za větší problém než nerovné ohodnocení žen a mužů na pracovním trhu?

Nedá se říct, co je větší problém, s obojím musíme něco udělat. Gender Pay Gap není pozitivní, prvního března ženy v Česku doběhly k cílové čáře odměňování mužů za rok 2022, což opravdu není úspěch. Letos musí pracovat o 60 dní déle, aby dosáhly na stejnou výplatu jako muži minulý rok. Jsme v tomto na „pěkném“ 21. místě v EU za Bulharskem nebo Slovenskem. Stejný problém je ageismus, populace stárne a strmě ubývá pracovní síly ve větších objemech, firmy mají rekordní nedostatek uchazečů. Přitom se jim často hlásí kandidáti, kteří plně odpovídají poptávanému profilu na trhu práce, ale jsou „jen“ starší 50 let. Ale bohužel je věk diskriminuje.

Která výzva z prostředí diverzity a společenské odpovědnosti vás osobně nejvíc pálí?

Těžko nějakou vybrat, pálí mě nedostatky v udržitelnosti jako celku. Každý den se snažím podpořit nějaký sociální podnik, nějakého lokálního podnikatele nebo třeba jen fairtradovou kavárnu či prodejce Nového prostoru. Pálí mě obecně nespravedlnost a utlačování kolem nás, mrzí mě, že drobné úspěšné projekty nemají hlas a nikdo jim nenaslouchá. Přitom právě ony mají návod na to, jak krok po kroku měnit svět kolem nás k lepšímu, vybudovat inkluzivní společnost, zmírnit dopady klimatické změny na českou úrodu, naše řeky a lesy, ale třeba také jak efektivně měnit vzdělávací systém, jak zpříjemnit seniorům jejich důchod, a mnoho dalšího. Já osobně většinou nemám vzletné vize a představy zahrnující celou světovou populaci, naopak v Asociaci dáváme slovo jednotlivcům, ať už v Cenách SDGs, na našem dobročinném e-shopu Nakup na Dobro, nebo během dne dobrých skutků Giving Tuesday. Snažíme se tím pomáhat handicapovaným dětem, lidem bez domova, opuštěným zvířatům, ale i start-upům, které kladou důraz na udržitelnost. A mohla bych pokračovat dál.

Vaše Asociace společenské odpovědnosti nedávno oslavila deset let. Co považujete za její největší přínos?

Hlavně to, že díky obrovské hybné síle víc než pěti set členů se nám daří dostávat udržitelnost do DNA českých podniků a organizací. Pod naši asociační střechu se přidaly firmy, neziskovky, vzdělávací instituce nebo státní správa, díky nim se nám podařilo ocenit 79 projektů měnících svět k lepšímu v rámci šesti ročníků prestižních Cen SDGs. Díky sedmi ročníkům Giving Tuesday jsme vybrali víc než 340 milionů korun pro nejpotřebnější, hodnotili jsme 87 přihlášených firem do historicky prvního ročníku ESG Ratingu a uspořádali mezinárodní konferenci Global Goals Summit. Se stovkou českých 3D tiskařů jsme poskládali šestimetrovou sochu Pla(s)teosaura, který motivoval a stále v Národním muzeu motivuje jednotlivce k ochraně klimatu. Deset let uběhlo jako voda a rozhodně jsme se během nich nenudili.

Lucie Mádlová, zakladatelka a ředitelka Asociace společenské odpovědnosti

Lucie Mádlová za posledních 10 let vybudovala Asociaci společenské odpovědnosti, největší iniciativu udržitelnosti a ESG v Česku, která čítá už přes 500 členů z řad firem, veřejného sektoru, neziskového sektoru i vzdělávacích institucí. Dodnes stojí v jejím čele a společně se všemi členy se snaží o to, aby se udržitelnost stala přirozenou součástí organizací. Do Česka také přivedla světový svátek dárcovství Giving Tuesday, stojí za dobročinným e-shopem s udržitelnými dárky Nakup na Dobro. Časopis Forbes ji opakovaně zařadil mezi nejvlivnější ženy Česka.