Udržitelnost pod tíhou permakrize

Každý rok britský slovník Collins Dictionary zveřejňuje hitparádu novotvarů, které mají vystihovat globální společenskou náladu neboli agendu, o které „se mluví“. Slovem roku 2022 se stal výraz „permacrisis“, překládaný do češtiny jako permakrize (neboli permanentní krize). Označovat má „delší období nestability a nejistoty“ pramenící z probíhajících (nebo právě proběhlých) krizí, mezi něž patří například politická nestabilita, válka na Ukrajině, změna klimatu, uprchlická krize či zvyšující se životní náklady.

V češtině už se jednou před mnoha lety novotvar podobného významu těšil značné oblibě. Do veřejného prostoru jej vypustil tehdejší prezident Václav Havel, když hovořil o „blbé náladě“. Rozdíl byl v tom, že maximální dávkou životního pesimismu a skepticismu byli tehdy zasaženi výhradně obyvatelé České republiky. To permakrize zasáhla velkou část obyvatel planety. Je to vlastně taková „globální blbá nálada“.

A pod tíhou této nálady jsou lidem někdy doporučována, často vnucována a nezřídka nařizována řešení od těch rozumných (omezení plýtvání energiemi či potravinami, eliminace plastového odpadu) přes ta sporná (urychlený zákaz spalovacích motorů, omezování lokálních topenišť na dřevo) až po ty fantazmagorické (zákaz produkce hovězího masa, snížení porodnosti na jedno dítě v rodině). Jeden znak je ale u těchto nápadů schovaných pod hlavičkou „udržitelnosti“ společný, a sice zaštítění se slovem krize. Jako by jediným motivem udržitelného způsobu života bylo odvrácení katastrofy, zániku světa. Naštěstí je stále většina lidí, kteří žijí své dny spokojeně a radostně, chovají se k lidem i přírodě v okolí ohleduplně a udržitelně. Třídí odpad, neplýtvají jídlem, neznečišťují přírodu, zateplují své domy, využívají dešťovou vodu atd. Ne proto, že nad nimi visí meč permakrize, ale proto, že to cítí jako „rozumné a správné“. Dělá jim to radost, navozuje dobrý pocit. A k lidem se přidávají malé i velké firmy. Podílejí se na programech úspory energií, ekologizaci firemního vozového parku, obalové hospodárnosti, sázejí stromy, plní potravinové banky expirujícím zbožím. Ne proto, aby nám připomínaly, že už je za minutu dvanáct, ale proto, že je to tak „rozumné a správné“. I tak lze totiž bojovat s „globální blbou náladou“.

Nevyhodíš!

Nejsnazší cestou k udržitelnosti je zamezení plýtvání. Jedenácté přikázání zní: Nevyhodíš! V domácnosti je vedle vědomí ekologické prospěšnosti jednoznačným benefitem úspora peněz. Vyhozené potraviny nebo spotřební zboží či oděvy jsou vyhozené peníze. Pozitivním trendem ale bezesporu je, že omezit plýtvání se rozhodly také firmy z oblasti gastronomie či maloobchodu.

Dlouhá řada restaurací a komerčních či podnikových gastroprovozů začala své přebytky rozdávat sociálně znevýhodněným lidem. Řetězce supermarketů nebo rozvážkových služeb plní nezávadným zbožím na konci expirace potravinové banky nebo je aktivně nabízejí se značnou slevou přímo zákazníkovi, aby nemuselo skončit v odpadu. Takové aktivity nelze než pochválit. Skeptici sice namítnou, že i tak supermarkety za zboží utrží peníze, tudíž nejde o žádný altruismus. Je však třeba si uvědomit, že už samo setřídění a přecenění takového zboží vyžaduje nějakou práci, a tedy náklady, stejně tak je nákladná i doprava do potravinových bank nebo charitativním organizacím.