Mýty kolem obnovitelných zdrojů

Poučení z nedávné energetické krize je jasné: potřebujeme bezpečnější a levnější dodávky energie. Významnou roli budou hrát obnovitelné zdroje. V Česku kolem nich ale stále koluje spousta mýtů a polopravd, které o nich vytvářejí falešný obrázek. Pojďme se některým těmto tvrzením podívat na zoubek.

Mýtus 1: Za každý obnovitelný zdroj se musí postavit jeden záložní klasický, který ho v případě potřeby nahradí.
Realita: Bez ohledu na to, kolik u nás je či není solárů či větráků, potřebujeme mít k dispozici zhruba 12 GW zdrojů, jejichž výrobu umíme řídit za jakéhokoli počasí. Taková je totiž maximální spotřeba, která v České republice nastává, když v zimě pořádně mrzne. I v budoucnu ale u nás počítáme s jadernými, vodními, plynovými a biomasovými teplárnami, které zajistí většinu z této požadované kapacity. Po odstavení uhelných elektráren bude tedy stačit vybudovat jen 2 až 3 GW jiných řiditelných zdrojů.

Mýtus 2: Fotovoltaika vyrábí jen 1000 a vítr 2000 hodin ročně.
Realita: Fotovoltaiky vyrábějí, kdykoli je světlo. Za jasných, slunečných dní samozřejmě vyrábějí hodně, když je pod mrakem, tak sice málo, ale stejně vyrábějí aspoň trochu. Pokud si stanovíme jako minimální požadovanou hranici aspoň 20 % výkonu, vyrábějí fotovoltaiky na tento a vyšší výkon 2300 hodin ročně. Větrné elektrárny na stejné procento jedou 4000 hodin ročně. Fotovoltaika vyrábí hlavně v letním půlroce, vítr zas v tom zimním. Ideálně se tedy doplňují.

Mýtus 3: Víc zapojených OZE způsobí blackout.
Realita: Ve většině zemí EU je podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny mnohem vyšší než v ČR. V Německu se dokonce blíží 50 %. V Řecku se v říjnu podařilo na 5 hodin pokrýt celou poptávku jen z OZE. Nikde k žádnému kolapsu kvůli OZE nedochází. Distribuční a přenosové sítě se samozřejmě musejí na vyšší podíl připravit, ale mohou k tomu využít řadu nových nástrojů, včetně různých typů baterií nebo elektrolyzérů na výrobu vodíku.

Mýtus 4: Rozvoj OZE způsobí závislost na Číně stejně, jako jsme byli závislí na Rusku s plynem.
Realita: V současnosti se vskutku velký podíl solárních panelů vyrábí v Číně. Nicméně jakmile se jednou panel dostane do Evropy, může po dobu třiceti let vyrábět elektřinu bez ohledu na politické dění. Srovnání s dovozy plynu a ropy tedy neobstojí. Zároveň EU i USA zvyšují podporu pro domácí výrobu fotovoltaiky, což je zase šance pro český průmysl. Výroba větrných elektráren probíhá již od počátku v Evropě.

Mýtus 5: OZE zaberou spousty orné půdy, a sníží tak naši potravinovou bezpečnost.
Realita: Fotovoltaika se i podle současných pravidel smí stavět jen na méně kvalitní půdě nebo na střechách. Čistě teoreticky by na pokrytí celé současné spotřeby elektřiny Česka stačilo, kdyby se na výstavbu OZE vyčlenilo 1 % celkové plochy republiky. Zemědělská plocha (pole, sady, vinice apod.) tvoří 53 % z celkového půdního fondu, takže ze strany OZE rozhodně žádná hrozba není. Navíc plocha vyčleněná pro větrné elektrárny může dál fungovat pro pěstování zemědělských plodin nebo jako pastvina: energetické a zemědělské využití se tedy navzájem nevylučují.