Český trh musí dospět

Dění posledních dvou let způsobilo nečekaný rozmach obnovitelných zdrojů energie především kvůli stále většímu uvědomování si nutnosti energetické soběstačnosti. V obavách z nedostatku elektřiny a plynu a také kvůli jejich násobně vyšším cenám se mnoho lidí zajímá o úsporná řešení. I přes vysokou počáteční investici padá velmi často volba na pořízení fotovoltaických panelů. Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky, hovoří mimo jiné o tom, kolik čisté energie u nás vůbec produkujeme či jak řešit otázku akumulace, abychom nenaráželi na nedostatečnou kapacitu sítě.

Jak je na tom Česko za poslední roky s rozvojem čisté energie z obnovitelných zdrojů? Kam jsme se posunuli?

Celou minulou dekádu můžeme označit de facto za ztracenou pro rozvoj obnovitelných zdrojů. Fotovoltaika se rozvíjela jen díky Nové zelené úsporám a nedařilo se stavět ani nové větrné elektrárny nebo bioplynové stanice. Ruská válka proti Evropě nás tudíž zaskočila poměrně dost nepřipravené. Právě domácí obnovitelné zdroje jsou základním řešením pro posílení naší energetické bezpečnosti. Na absenci jejich rozvoje a nezdravou závislost na fosilních palivech, často dovážených, jsme upozorňovali řadu let bez odezvy. Nová vlna zelené energetiky přichází v posledních dvou letech.

Jak velký přelom znamenala krize vysokých cen elektřiny a plynu související mimo jiné s odklonem od ruských zdrojů energií a tlakem na energetickou soběstačnost?

Růst cen energií vyvolaných Putinovým utažením kohoutků se zemním plynem vedl jen loni k podání víc než 50 tisíc žádostí o podporu pro malé domácí fotovoltaiky. Solární energie se však rychle rozvíjí také na střechách firemních hal a přicházejí i první projekty pozemních elektráren podpořených Modernizačním fondem. Ostatně rozvoj obnovitelných zdrojů podpořil loni i předseda vlády Petr Fiala, podle něho jsou energetické úspory a právě „nové obnovitelné zdroje přesně to, co v současné situaci potřebujeme, abychom snižovali náklady na energie a zvýšili svou energetickou soběstačnost a nezávislost na energiích z Ruska“. Závislost nejen na ruských fosilních palivech představuje pro celou Evropu výraznou slabinu, ohrožuje konkurenceschopnost evropských podniků a produkuje nejistotu, na kterou doplácejí zejména lidé z nízkopříjmových skupin, senioři, rodiny s dětmi. Drahé fosilní energie také neprospívají ke konkurenceschopnosti českých firem. Ruskem vyvolaná válka na Ukrajině naplno ukázala, že energetická bezpečnost je pro budoucnost demokratické a svobodné Evropy klíčová. A nejlepší způsob, jak zvýšit naši energetickou bezpečnost, je produkovat co největší množství energie přímo v Evropě, a to z obnovitelných zdrojů, které nejsou závislé na importu energie odjinud. Současně věřím, že loňská zkušenost se propíše také do rozmachu projektů úspor energie. Zateplené domy ruský plyn na vytápění nepotřebují.

Jsme v současnosti svědky solárního boomu a bude velký zájem i nadále pokračovat?

Nazval bych to spíš novou solární vlnou než solárním boomem. Česká republika je v budování čistých zdrojů energie v porovnání s řadou sousedních zemí silně pozadu. A nejde jen o tradičně silné Německo nebo Rakousko. Vysokého růstu v instalovaném výkonu fotovoltaik dosáhlo loni i tradičně fosilní Polsko, ve fotovoltaice je silné i Maďarsko, řada investic dnes míří i třeba do Rumunska. Ministerstvo životního prostředí očekává, že letos bude dvojnásobný zájem o dotace na pořízení fotovoltaiky ve srovnání s minulým rokem, takže můžeme očekávat i sto tisíc nových žádostí. Na udržení vysokého zájmu o fotovoltaiku bude mít zásadní podíl budoucí podpora ze strany státu a také zvýšení investic do distribuční sítě, aby nedocházelo k tomu, že lidé si nebudou moci pořídit vlastní solární elektrárnu, a tím snížit účty za energie, jen proto, že v distribuční síti již není dostatečná kapacita.

Jaká jsou největší úskalí pořízení fotovoltaiky? Je správně nastaveno fungování dotací?

Klíčem k dobře fungujícímu projektu fotovoltaiky je správná volba zkušené instalační firmy. Zájemcům doporučujeme sledovat její historii, reference – solární panely si pořizujeme na dalších 40 let a je dobré mít takovou firmu, která nevyskočila jen v reakci na vlnu nového zájmu, ale která má předpoklad, že nabídne kvalitní servis po celou dobu životnosti projektu. Spolu s růstem zájmu o fotovoltaiku vstoupila na trh řada firem, které s instalací solárních elektráren nemají dostatečné zkušenosti nebo nabraly víc zakázek, než jsou schopné zvládnout. Situaci nepomohla ani logistická krize, která zdržela některé dodávky technologií. Solární asociace, zakládající člen Svazu moderní energetiky, proto vydala etalon zásad, které by seriózní instalační firmy měly dodržovat. Navíc vznikly soukromé iniciativy, které třeba sbírají hodnocení dodavatelů fotovoltaických elektráren. Věřím, že tyto aktivity pomohou k tomu, aby český trh dospěl. Pořízení fotovoltaické elektrárny představuje velkou investici v řádu stovek tisíc korun a zákazníci by v takovém případě neměli cítit nejistotu.

Funguje, co se pořízení domácích solárních elektráren týče, správná osvěta? Vyplatí se většině majitelů rodinných domů? Nemohou se lidé unáhlit, například špatně si spočítat návratnost?

Pořízení vlastní fotovoltaické elektrárny by vždycky měla předcházet konzultace s odborníkem, který zhodnotí energetické potřeby domu a navrhne řešení, které bude optimálně dimenzované. Ideální stav je, když fotovoltaika funguje „tak akorát“, tedy dokáže pokrýt energetické potřeby domácnosti přes den, nabije bateriové úložiště na noc, ale zároveň nedochází k přetokům přebytků do distribuční sítě. Jde o velkou investici do technologie, která může domácnosti sloužit 30 až 40 let, takže doporučujeme jednoznačně konzultaci s nezávislým odborníkem nebo se zástupcem seriózního dodavatele.

V technologiích pro výrobu fotovoltaických panelů drží monopol Asie. Není namístě obávat se kvůli dovozu prohloubení závislosti na Číně?

Závislost na Číně je jednorázová, při dovozu panelu, dalších až 40 let vyrábí panel čistou energii v Evropě bez závislosti na importu energie. Každopádně je dobře, že jsme se začali zabývat restartem výroby solárních panelů přímo v Evropě. Ostatně k tomu může nabídnout pomocnou ruku i Česko. Tým Akademie věd je zapojený do mezinárodního projektu, ve kterém vyvíjí vysoce účinné solární články, které posílí konkurenceschopnost evropských producentů fotovoltaických panelů.

Nedávno poprvé došlo k případu, kdy provozovatel energetické přenosové soustavy ČEPS kvůli velkému přebytku vyrobené elektřiny odpojil několik stovek solárních elektráren od sítě. Je to něco, co nás s dalším rozvojem obnovitelných zdrojů bude potkávat častěji?

Ačkoli výkon českých obnovitelných zdrojů v posledních letech roste, stále představují zlomek celkové výroby energie v Česku, takže takzvaný velikonoční výpadek považuji spíš za výjimečný stav. Například Německo nebo Nizozemsko má podstatně vyšší podíl obnovitelných zdrojů, a k zásadním problémům v jejich přenosové soustavě nedochází. Na druhou stranu, na nutnost navýšit akumulační kapacity upozorňujeme českou vládu dlouhodobě nejen my, ale i Evropská unie. Česku stále chybí potřebná legislativa, která by umožnila takzvanou agregaci flexibility, tedy aby akumulační kapacity mohly sloužit jako prvek stabilizující přenosovou soustavu.

A jakou budoucnost vidíte v řešení akumulace vyrobené energie?

Potřebné technologie už existují. Bateriová úložiště jsou ověřenou technologií, která má sice zatím vyšší pořizovací náklady, ale cena baterií postupně klesá. Navíc, výrobci díky technologickému pokroku postupně přicházejí s bateriemi, které již nevyžadují takový podíl vzácných kovů, což opět vede k nižší ceně akumulátorů. Samozřejmě velkým tématem je i akumulace energie do zeleného vodíku, vyrobeného díky obnovitelným zdrojům. Zde je vývoj zatím pomalejší, ale již dnes se provozovatelé plynové distribuční sítě připravují na přidávání vodíku do zemního plynu. Provozovatelé podzemních zásobníků do budoucna počítají s tím, že budou kromě zemního plynu skladovat i vodík.

Tématem poslední doby se stala tzv. komunitní energetika, která by i u nás mohla v budoucnu představovat významnou součást trhu s energiemi. Co vlastně takové sdílení elektřiny v praxi znamená?

Velkou příležitost to znamená pro obce, které mohou instalovat solární panely na obecní budovy, úřad, školu a podobně, a energii pak poskytovat členům komunity. Usnadnění sdílení energie bude znamenat i větší motivaci obcí pro budování komunitních větrných elektráren nebo bioplynových stanic spojených s kogeneračními jednotkami. Komunitní energetika je součást řešení rozvoje bezuhlíkových zdrojů, které pomůže usnadnit přístup obcím nebo domácnostem k zelené energii.

Na jaké překážky u nás koncept komunitní energetiky naráží? Hovoří se především o chybějící potřebné legislativě.

Na finální podobu novely lex OZE 2, která umožní komunitní energetiku, stále čekáme. Zásadní pro úspěch tohoto konceptu bude, zda se podaří prosadit rozumné podmínky fungování tak, aby vzniklo motivační prostředí ke vzniku nových projektů iniciovaných obcemi nebo skupinami spotřebitelů.