SPECIÁL ARCHITEKTURA A DESIGN
Tipy
Podzim co podzim ožívá Praha Designblokem. Už čtvrt století. Všudypřítomná pětadvacítka vedla k zamyšlení, bilancování. Kromě obvyklých výhrad však zaznívala vzácná shoda: letošní ročník byl nejlepší. Sama jsem se na předchozích ročnících ztrácela, některé expozice jsem viděla víckrát, jiné vůbec. Letošní ročník byl skvělý jistě i kvůli tomu, že kromě Uměleckoprůmyslového musea a Míčovny Pražského Hradu proběhl ve Veletržním paláci. V budově, které jsou podobné akce vlastní. Jednotlivé expozice se do ní daly umístit přehledně, všichni se dobře orientovali. Generální ředitelka Národní galerie Alicja Nast při každé příležitosti projevovala Designbloku obdiv a podporu. „Konečně je do Veletržáku na co jít,“ znělo ale sarkasticky kuloáry.
Navštívila jsem Veletržní palác o týden dřív, než Designblok vypukl. Se čtyřmi malými dětmi. Uchvátil nás zejména prostor nazvaný Atlas, umístěný v prvním patře na ochozu nádherné malé dvorany. Skvělé místo, kterým se Veletržní palác hlásí k nové definici muzea ICOM, tedy jako instituce, která kromě sbírání, vystavování a péče o umění akcentuje rovněž podporu komunit. Atlas spojuje umělecká díla s kavárnou, knihovnou, promyšleným dětským koutkem, hudební zkušebnou i prostorem pro jógamatky. Do budoucna by zde mělo docházet k novým reflexím a novým interpretacím sbírek, nejrůznějším programům, z nichž některé budou iniciovány institucí, jiné mohou organizovat sami návštěvníci. Do této části je vstup zdarma a rozhodně stojí za návštěvu.
Pěkná je i sbírková expozice architektury ve druhém patře nazvaná 1956–1989: Architektura všem, jež staví na souvislostech mezi architekturou a životním stylem. Začíná československým úspěchem na Světových výstavách EXPO, pokračuje kolektivním bydlením, obchodními domy, sídlišti, nechybí Ještěd ani žižkovská věž, Thermal nebo Nová scéna. Své místo má progresivní tvůrčí skupina kolem Jana Loudy, která si v názvu LO TECH pohrávala se slovem low-tech a vyjadřovala tím, jak těžké bylo ve ztížených podmínkách socialismu držet krok s principy západní high-tech architektury. Nechybí představení kritiků architektury v čele s Jiřím Ševčíkem a Benjaminem Fragnerem. Pěkná architektura výstavy rytmicky střídá fotografie a modely, obrazovky s poklady z Národního filmového archivu, plánů je na ní tak akorát a nechybí pár dobových kusů nábytku nebo třeba prolézačka jako symbol sídlištní krajiny. I v pozici novináře je ale poněkud obtížné dostat se k podrobnějším informacím. Dá se říci, že do Veletržního je stále na co chodit, jen se o tom moc neví.
Designblok byl také příležitostí prohlédnout si konečně zase zahrady Pražského hradu, efektní výstavu Made by Fire v Míčovně, která už na jaře zabodovala v Miláně. Letošní novinkou bylo partnerství s Nadací PPF, která u příležitosti významného jubilea zároveň podpořila vznik expozice Designblok Cosmos. Designér Jan Plecháč navrhl efektní nekonečno pomocí zrcadel a hry se světly. Uvnitř se představila desítka designérů, které kurátorské duo Jana Zielinski a Jiří Macek vyzvalo k vytvoření „osobního manifestu“, toho nejlepšího, co umí, a to ze skla. Některá z děl snad vyžadovala trochu poučenějšího diváka, ale spektakulární prezentace činila expozici atraktivní pro každého. Hrad byl tedy konečně zase dobyt. Havlovská nálada vládla pak především na závěrečné galavečeři v Rudolfově galerii, kde mezinárodní porota vyhlásila Ceny Designbloku. „Jako porota jsme na letošním Designbloku nehledali pouze krásu a úžas, snažili jsme se zaměřit zejména na inovaci. Žijeme v době, která si nežádá další nové produkty, ale kvalitní myšlenky. Myšlenky, které dokážou pozitivně ovlivnit životní prostředí a společnost nebo udržet řemesla a tradice naživu. Design má sílu posouvat svět kupředu,“ přiblížila smýšlení letošní poroty Cen Designbloku její prezidentka, nizozemská designérka Ineke Hansová, která s překvapením a dojetím sama obdržela Cenu AGC Glass za udržitelný design. V Uměleckoprůmyslovém museu totiž představila první zálohovanou židli na světě. Moc dobře se na ní sedí a zároveň je krásná. Prostě dobrý design pro skutečný svět.
Právě čtete ...