Česká architektura 2021–2022

Skvělý dárek, dokonalý interiérový doplněk, perfektní vhled do dění na současné domácí architektonické scéně i optimistický pohled na naši společnost. Tím vším je poslední ročenka české architektury, kterou už čtvrt století vydává nakladatelství Prostor – architektura, interiér, design a graficky upravuje Studio Najbrt. Výběr staveb na základě individuálně zvoleného klíče sestavuje každý rok jiný editor z řad respektovaných architektů. Pro uplynulý rok jím byl Ondřej Chybík (1985) z renomovaného ateliéru Chybik + Kristof, jenž stojí za projekty jako český pavilon na Světové výstavě Expo v Miláně, Vinařství Lahofer v Dobšicích u Znojma nebo brněnská Galerie My Dva oceněná hlavní cenou Grand Prix Architektů.

„Největším poznáním je pro mě ale fakt, že jsme schopni stavět kvalitní veřejné stavby, mnohdy malého měřítka, ale často s dopadem na celou lokalitu a místní komunitu,“ říká po svém několikaměsíčním putování za novou architekturou editor. Navštívil okolo dvou set staveb, ze kterých do ročenky vybral 32. Musel se vejít do formátu publikace, skvělých staveb by prý našel mnohem víc. Ve svém výběru se zaměřil na stavby postavené z veřejných peněz, protože mnohem víc formují naše ulice a města než rodinné domy. Ročenka tentokrát může posloužit jako dobrý průvodce po české architektuře, protože většina staveb je zároveň veřejně přístupných. Snad by také mohla pomoci s orientací lidem v důležitých funkcích v developmentu, stavebnictví a veřejné správě. Obsah i řazení staveb editor připodobňuje k „Janáčkovým bubnům“, je založeno na střídání kontrastu, komorní projekty se střídají s moderními paláci.

Příkladem moderního chrámu je pražská Kunsthalle. Skvělý ateliér Schindler Seko architekti ve spolupráci s kolegy z OH – Studio Berlin transformovali původní neoklasicistní budovu na pražském Klárově v rafinované výstavní prostory s monumentální vstupní halou s pokladnami a obchodem, nechybí elegantní restaurace ani kavárna s vyhlídkovou terasou. Budova plná technologií dřív sloužila k úpravě elektrické energie pro napájení tramvají. Betonové konstrukce byly v havarijním stavu, vše bylo kontaminováno olejem, rtutí a dnes již zakázaným hlinitanovým cementem. Fasády i střechy byly uvedeny do původního stavu a všechny zachované charakteristické prvky odborně restaurovány. Nutnost přístupu pro handicapované návštěvníky architekti otočili ve výrazný symbolický prvek bronzové lávky zvedající se z chodníku. Díky velkorysému prosklení výstavního sálu galerijní prostor vtahuje diváky i z dřív mrtvé ulice U Bruských kasáren. Investice v tomto případě dosahovala astronomických čísel. Díky soukromému investorovi konečně došlo k oživení léta mrtvého nároží v samém centru Prahy.

Dalším až pohádkovým chrámem, jenž byl teprve přednedávnem otevřen veřejnosti, jsou bývalé Automatické mlýny v Pardubicích, dnešní sídlo Gočárovy galerie (viz rubriku Architektura – pozn. red.). Bývalý industriální objekt od slavného architekta stojící na břehu řeky Chrudimky byl očištěn od pozdějších úprav a nánosů. Brněnský ateliér TRANSAT budově ponechal logiku původních konstrukcí a součástí parteru i interiéru jsou technologické relikty mlýna, jako jsou výsypky nebo transmise. Střešní terasa skýtá skvělý výhled na město. Úchvatný objekt, kterému se od konce září jezdí obdivovat milovníci umění a architektury, financoval Pardubický kraj.

Pozornosti Ondřeje Chybíka neunikl ani mimořádný příklad rekonstrukce panelového domu v Praze. Cílevědomé předsedkyni družstva SVJ se podařilo dosáhnout výrazného funkčního i estetického zlepšení bydlení. Původně metrové lodžie byly vykonzolovány do hloubky téměř dvou metrů. Strohý vzhled budovy zůstal zachován, skrze moderní detaily však působí zcela soudobě. Vlastníci měli možnost volby snížení parapetů, přímého vstupu na zahradu a materiálu podlahy. V krajině rozhádaných vlastníků, odporně zateplených paneláků natíraných otřesnými odstíny představuje tento případ absolutní precedent.

Půvabnou realizací je rovněž transformace industriálního prostoru v hustě zastavěném brněnském vnitrobloku, kde vzniklo jógové centrum a galerie v těsném kontaktu s přírodou. Autorem projektu je polský architekt Szymon Rozwalka, který se již téměř před dvaceti lety proslavil úchvatnou přestavbou sila v Olomouci, tedy moderní vilou vybudovanou na vrcholku bývalého obilného zásobníku.

Mostek na pastvině u Neslovic vznikl jako přístup pro krávy k napajedlu pod stávající polní cestou s cyklostezkou. Architekti Lucie Radilová a Zdeněk Sendler jej pojali jako zdvihající se terénní vlnu s výraznými konstrukčními prvky z akátových větví. Půvabná krajinná architektura vyšla obec na čtyři sta tisíc korun.

Publikaci uzavírá bilancující rozhovor s Janem Kaslem, nechybí přehled nejdůležitějších událostí v oboru a výběr nové literatury.