Zastrčený kout Rakouska, kde je člověk sám sebou

Oblast Lungau je neobvyklá tím, jak odlehle i v dnešní době působí. Když se člověk prosmýkne přes Salcburk, najde mezi Korutany a Štýrskem region s velmi nízkou hustotou osídlení, kde se všechno řeší v klidu a s ničím se moc nespěchá, kde se dbá na tradice a v popředí je pohoda, příroda a dobré jídlo.

Místní pro to mají i své pojmenování – Echt sein. Být svůj. Sám sebou, nic nepředstírat a užívat si únik od davů. Lungau totiž tvoří 15 obcí, které s výjimkou jedné leží v nadmořské výšce 1000 metrů nad mořem a výš. Prostor mezi nimi vyplňují údolí s lesy, četnými říčkami a loukami a jen vzácně tu narazíte na další turisty, nebo dokonce na hospodu, hotel, prodejnu.

A když už snad ano, ukáže se, že poklidným stylem žijí i zdejší. Často v nahrubo omítnutých domech, v roubenkách, mají tu chalupy, jen tak zasazené do krajiny, kde se dodnes svítí svíčkami a vaří na kamnech. Středověké tržní městečko Mauterndorf je plné vycíděných stupňovitých štítovitých domů a za ním vyrůstá bílý hrad, jehož věž nabízí působivý rozhled po krajině.

Po městečku chodí jeho obyvatelé v krojích. Kdyby člověk nevěděl, že se tu dnes něco slaví, snad by si myslel, že to tu tak bývá vždycky. Lungau má ráz takového perfekcionistického, trochu zpomaleného, ale spíš rozjímajícího skanzenu spokojených lidí, kteří toho z 21. století moc nepotřebují. Návštěvník je při vstupu do domu častován kořalkou z šišek, jehličí a ovoce, nejtradičnějším pokrmem je chléb se špekem a mléčnými výrobky.

Kraj tradic

Velikou událostí tu je takzvaný Samsonův průvod. Původně biblická hrdinská postava, ale také symbol salcburského Lungau se na malých nožkách nese ulicemi vesnice Wölting za doprovodu dechové muziky a divákům předvádí všemožné tance.

Samson je poslední dochovanou postavou z velkých průvodů Božího těla. Až 6,5 metru vysokou a 85 kilogramů těžkou figuru v uniformě, se stříbrnou přilbou a kopím nese „Samsonův nosič“. Pro každého, kdo si ji položí na ramena, jde o velikou čest. Podle Rakušanů se jí dostane jen svobodnému a silnému mladíkovi.

Samson byl považován za symbol moci a síly, dnes už jsou ale tyto slavnosti spíš záminkou ke společné zábavě u jídla a pití. Kromě Wöltingu se tradice udržuje už jen v několika dalších obcích v celé zemi. Asi právě proto ji UNESCO v roce 2010 zaneslo na seznam nehmotného kulturního dědictví v Rakousku.

Obecně se v Lungau drží to, co už jinde příliš ne. V Almdorf Omlachu se nabízí ubytování zcela odtržené od ostatních, kde se mohou zájemci například starat o bylinky. Člověk tam spatří i tradiční bednářskou živnost, případně stloukání másla a výrobu rakouských sýrů.

Atrakce i úplný klid

Přece jen trochu modernějším lákadlem je jízda po nejvýš položené úzkokolejce v Rakousku zvané Taurachbahn. Ta spojuje Mauterndorf s hlavním městem stejnojmenného okresu Tamswegem. Dřív tu jezdívaly klasické spoje, od roku 1988 zde pravidelně o letních víkendech pendlují zrestaurované parní lokomotivy, které tahaly vagon s Františkem Josefem I. O historické jízdy je zájem i ke konci září, možná proto, že slunce už nesvítí tak silně a místy jej střídá déšť.

Na Lungau je nicméně asi stále nejvíc fascinující neobyčejné ticho a úplná izolace od všech ruchů světa. Kraj je to poměrně táhlý s výraznými vzdálenostmi mezi čímkoli, takže i „echt sein“ Rakušané mají u svých domů zaparkovaná velká, moderní auta. Kromě nich se tu mohutně pěstuje cyklistika, především ta na elektrokolech, která činí všechna ta stoupání do kopců znatelně snesitelnější.

Mezi jinými stojí za to především projížďka podél říčky Longa, jejíž okolí se všemi meandry a vodopády zvolili Rakušané v roce 2015 jako nejkrásnější místo v Salcbursku a třetí nejhezčí v celé zemi. Asfalt u městečka Weißpriach po čase střídají šotoliny v zákrutovité krajině, kterou z obou stran svírají hory, a trasa končí strmým výstupem, při němž je pohon elektrokola nezbytností.

Podobným únikem je túra na Speiereck (2411 m). Nad oblačnou hradbou roste jen divoká, zelenožlutá tráva a fičení větru narušuje uklidňující cinkání kravských zvonců. Náhorní krávy s dlouhou srstí původem ze Skotska dotvářejí idylický obraz rakouské přírody. Tady se procházejí volně mezi nečetnými turisty a spásají okolí.

Člověk tu má pocit, že se ocitl v příjemné izolaci, kam za ním nikdo nemůže a kde má čas jenom pro sebe.