Snímky tak jako tenkrát

Do oken školy v malém slovenském městečku pod hřebenem Nízkých Tater se opírá srpnové slunce. V prázdné třídě je horko a uvnitř stanu ze silného plátna, který stojí uprostřed vyklizené místnosti, je horko ještě větší. Vzduch navíc těžkne chemickými výpary stoupajícími z vyrovnané řady mělkých plastových misek. Lidem, kteří se nad nimi sklánějí, to ale vůbec nevadí. Napjatě pozoruji, kdy na kovových destičkách ponořených ve vyvolávacím roztoku spatří svou tvář. I když to bude fotografie, netuší, jak na ní budou vypadat. Miloš Mráz jejich obličej zaznamenal technikou starou víc než sto let, mokrým kolodiovým procesem.

„Kolodium je směs alkoholu, éteru a nitrocelulózy. Emulzi je možné míchat podle řady receptů, které se za dlouhé roky nashromáždily, a výsledek se pak liší trvanlivostí, citlivostí i tonálním podáním. Pokaždé záleží na teplotě, vlhkosti i temné proměnné, která při každém focení určuje, zda se bude dařit, nebo ne,“ popisuje Miloš Mráz základ techniky, které se také říká archerotypie podle Angličana Fredericka Scotta Archera, jenž ji začal používat v roce 1851. Kolodium se ve tmavé komoře, kterou tady nahrazuje stan, nasytí látkami citlivými na světlo, natře se jím kovová deska a ta se vloží do dřevěného fotoaparátu. Tím začne dobrodružství s obtížně předvídatelným koncem.

„Lidé pózují před aparátem, který byl vyrobený před 110 lety a který na první pohled vypadá jako starožitný kus nábytku. Pak přijde chvíle, kdy se nesmějí hýbat, a vzápětí je oslepí silný blesk. Jenže to je teprve začátek, vše pak pokračuje pozorováním dalších procesů, dokud z desky namočené v záhadné kapalině nevystoupí portrét člověka. Hodnocení samotného vzhledu už není v tu chvíli podstatné. Výsledná fotografie překvapí temnou náladou, takhle se sobě málokdo podobá. Člověk spíš vidí nějakého svého předka, portrét s patinou. Máloco je na portrétu opravdu zaostřené, a jak to celé bude vypadat, netuší pořádně ani fotograf, natož portrétovaný člověk. Pleť je obvykle tmavá a plná podmanivé nedokonalosti, což ve výsledku vytváří temnou krásu,“ vysvětluje Miloš Mráz.

Před jeho letním putovním ateliérem čekali lidé desítky minut, aby získali originální podobiznu. Tato stará technika prostě vyžaduje čas, zdůrazňuje Mráz. „Kromě samotného vzhledu mě na této technice přitahuje i ten samotný zpomalený proces. Na jeden portrét je potřeba až dvacet minut, než se v ustalovači objeví výsledný obraz. A když se výsledek povede, mám pocit, že jsem pro to musel opravdu i něco udělat.“