Víno i pro Pražáky

„Povědomí lidí o víně šlo za posledních dvacet roků hodně nahoru,“ pochvaluje si vinař Jindřich Kadrnka z Březí u Mikulova, který stojí spolu s manželkou Marcelou za rodinným Vinařstvím Kadrnka. Ani vtipy o vinařích už podle něho nejsou jako dřív. Takže „víno pro Pražáky“ neděláte, ptám se ho s narážkou na jeden z nejznámějších. „Teď jsem akorát potvrzoval jednu objednávku do Prahy, takže děláme,“ směje se. „Ale i pro Ostraváky, Jihočechy, Tábority a další. Neříkám, že všichni všechno znají, to v žádném případě. Kdo se ale o víno trochu zajímá, tak už dnes rozezná dobré od špatného, což je základ.“ Kadrnkovi mají letošní vinobraní skoro za sebou. Na vinici už jim visí jenom Merlot. Ten budou sbírat až za pár dní, podle počasí.

Kadrnkovi se starají o dvanáct hektarů vinic v Mikulovské vinařské podoblasti na úbočí Dunajovských kopců, jednom z nejteplejších míst u nás. To je pro představu asi 55 tisíc hlav – tak se mezi vinaři říká keříkům vinné révy. Z jednoho keře vylisují přibližně lahev vína. Jindřich Kadrnka se stará o vinohrad a výrobu vína, manželka Marcela má zase na starosti celou kancelář, zajišťování provozu a degustace. Na výrobě se podílí i Jindřichův otec s celoživotními zkušenostmi ze zemědělství.

Jindřich pochází ze tří bratrů a oba mu pomáhají, jak mohou. Jeden je bývalý šéfkuchař a dnes vyrábí domácí paštiky, takže je u nejrůznějších akcí a degustací. Kadrnkovi tomu říkají zážitkové gastroporno, což je šestihodinový brunch s exkurzí; při různých příležitostech se koná aspoň jednou měsíčně. Druhý bratr sice pracuje v Rakousku, ale rád přijede pomoct při sběru nebo lahvování. „Obrovsky nám pomáhají i kamarádi a známí. I ti už jsou součástí našeho vinařství. Mají to jako zážitek, vypadnou z vlastní práce a vyčistí si hlavu na čerstvém vzduchu,“ usmívá se Jindřich, který v rodině patří už ke čtvrté generaci vinařů, ale k první, kterou víno živí.

Začátky

Všechno začalo jen jako koníček. Profesionalizace pak přišla až v roce 2001, když Kadrnkovi udělali ve sklepě pořádek, vyházeli z něj uskladněné brambory, řepu a plesnivé sudy a začali s nákupem dalších pozemků. Druhým milníkem byl rok 2009, kdy nalepili na lahev první etiketu. „Do té doby jsme víno dělali pro kamaráda do vinotéky, a to jen v sudovém stavu,“ vzpomíná Jindřich. Jak se dělá to nejlepší víno a v čem je skryto tajemství Kadrnkových? Podle Jindřicha je na prvním místě vinice. „Základ vína je kvalitní hrozen, v to věřím a podle toho fungujeme,“ říká. Nepoužívají herbicidy a k rostlinkám se snaží být co nejšetrnější. Od spousty vinařů se odlišují i tím, že neaplikují postřiky proti škůdcům v osmi až deseti cyklech, ale jen ve čtyřech až šesti.

Zbytek tajemství prý tkví v postupech při zpracování hroznů. Tam nastal za poslední léta velký posun. Dnes je už možné používat různé druhy mlýnků, drtičů, separátorů a čerpadel tak, aby na konci procesu vytekl z lisu co možná nejčistší vinný mošt. „Bavíme se o malých detailech, ale i malé detaily dělají mnohdy velké rozdíly. Když máte špatné čerpadlo, tak jím mošt našleháte a zkalíte a víno potom nahnědne a zhořkne. Podstatné jsou také kvalitní sudy.“

Vína a vína

Za poslední roky se víno stalo součástí životního stylu ve všech velkých městech. Kadrnkovi pěstují několik vinných odrůd, ale soustřeďují se především na bílá vína. Do budoucna chtějí svůj sortiment zúžit na to nejzajímavější, co mohou nabídnout: Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, Pálavu a z červených vín Merlot. Každou z odrůd přitom nabízejí v několika podobách pitelnosti. Ty označují K1 až K4 a každé chutná úplně jinak. Jednička je takzvaný housewine, ten se nejlépe hodí do restaurací. Dvojka je víno s dobrou pitelností a nižším obsahem alkoholu, zraje v nerezových nádobách a má ovocné tóny. Trojky zrají v kombinaci nerezu, dřevěných a betonových sudů, jsou plnější a strukturovanější a mají jistý tón mohutnosti. Vínům čtvrté a nejvyšší kategorie říká Jindřich „popíjecí“, ta jsou lisována ze starších částí vinice a dozrávají delší dobu na kvasnicích a nakonec několik let v akátových nebo dubových sudech.

Zlatý hattrick

Manželům Kadrnkovým se letos podařil husarský kousek. Poprvé se přihlásili do soutěže Vinařství roku pořádané Svazem vinařů a hned zvítězili. Ne jednou, ale rovnou třikrát. Zlato brali v kategorii Malé vinařství do 50 tisíc litrů, vyhráli i cenu studentů a k tomu přidali ještě absolutní vítězství v soutěži Vinařství roku 2022.

To se předtím nikomu nepovedlo. „Je to pro nás takové vinařské Nagano. Nejvíc, co jsme mohli vyhrát,“ říká vinař roku Jindřich k vítězství v prestižní soutěži, kde se neposuzují jen samotná vína jako v jiných soutěžích, ale hodnotí se celé vinařství: jsou u toho someliéři, architekti i vinohradníci, kteří si všechno projdou od sklepa po půdu. O důvod víc si takového úspěchu vážit.