Finance. Kdo nezpanikařil, bude spokojen

Nechávat volné peníze na spořicích účtech a očekávat vysoké úročení a zhodnocení je nesmysl. Investiční osvěta probíhá, přesto má stále velká část lidí k svým financím příliš konzervativní přístup a ve stáří spoléhá jen na příjem v podobě důchodu. O tom, jak s investováním kdykoli začít, na co myslet či jak často své investice kontrolovat, hovoříme s Radimem Krejčím, zakladatelem investiční platformy Portu.

Jak víc než dva roky s vysokou inflací ovlivnily finanční chování Čechů?

Podobně jako období covidu nebo i předchozí finanční krize přinesla doba vysoké inflace kromě negativních dopadů i cennou lekci pro populaci. Lidé začali lépe hospodařit s penězi, šetřit na většině položek spotřebního koše, zajímat se o finance, vzdělávat se. Velká část populace, jejíž peníze ležely dosud ladem na běžných účtech, začala přemýšlet, jak před inflací své volné prostředky ochránit. To je určitě pozitivní zpráva. Horší však je, že stále velmi vysoké procento lidí má za to, že jediným řešením jsou konzervativní produkty. Velmi oblíbené jsou mezi Čechy spořicí účty, jejichž úrok šel nahoru spolu se sazbami ČNB. Bohužel spořicí účty peníze před inflací neochrání, a to ani krátkodobě.

Jak se začínající investor, který se rozhodl své volné prostředky zhodnocovat, a ne pouze spořit, běžně chová?

Jako národ jsme stále velmi konzervativní a v případě spoření jsou tedy nejpopulárnější spořicí účty a termínované vklady. Láká především jejich zdánlivá „jistota“. Bohužel, u spoření ve skutečnosti o žádném zhodnocování prostředků vlastně mluvit nemůžeme, reálná hodnota naspořených peněz totiž klesá (k tomu dochází vždy, když výše inflace přesahuje sazbu na spořicím účtu, což je téměř vždy). Podobně je tomu ale také u staršího penzijního spoření, tzv. transformovaných fondů, do kterých sice od roku 2013 už nejde vstupovat, ale mnoho lidí si tam i nadále posílá peníze v domnění, že dochází k jakémusi zhodnocení. Leží v nich stále stamiliardy korun a k reálnému zhodnocování u nich nedochází. Začínající investoři mají často chuť do toho skočit po hlavě a vrhají se hned na to nejrizikovější – kupují si jednotlivé akcie, v horším případě přepnou rovnou na bitcoin. Vidí, že inflace je nad deseti procenty, nyní už níž, tak chtějí něco, co jim zaručeně vygeneruje deset patnáct procent ročně. S tím se setkávám běžně, naštěstí snad nejde o většinový přístup.

A jaké rady začínajícím investorům dáváte?

Předně se jim snažíme vysvětlit základní vztah mezi výnosem, rizikem a likviditou. S pochopením výnosu a likvidity lidé obvykle nemají žádný problém, horší to je s rizikem. Pro většinu začínajících investorů je to velmi abstraktní pojem, existuje několik druhů investičních rizik a lidé je nedokážou vyhodnotit. Stejně tak novým investorům radíme, aby si stanovili jasné cíle a strategii. Volné peníze by si měli rozdělovat podle doby, kdy je budou potřebovat, a podle toho je ukládat na to správné místo. Provozní část peněz samozřejmě musí zůstat na běžném účtu, pohotovostní rezerva ve výši obvykle tří měsíčních výdajů může být na spořicím účtu, ale zbytek volných peněz by měl být zainvestován. Na střední období konzervativně, ale tzv. dlouhé peníze, třeba peníze na důchod, by měly být zainvestovány agresivněji, například na akciovém trhu. V neposlední řadě investorům také zdůrazňujeme potřebu správné diverzifikace investice, tedy nemít jen jednu akcii, jeden dluhopis, ale ideálně investovat do celých košů těchto instrumentů. A konečně důležité je investovat pravidelně, čímž rozkládáme riziko v čase.

Udělal dobře ten, kdo začal s investováním v loňském roce, a zažil tedy na trhu propad? Nezkušené investory to mohlo odradit.

Ano, máte pravdu, že část nových investorů ty krátkodobé poklesy nevnímala vůbec dobře. Ale obecně, já si myslím, že kdokoli, kdo začal pravidelně investovat, udělal dobře. Dostal důležitou lekci, která se mu bude v budoucnu hodit. A pokud nebyl krátkodobým spekulantem, zainvestoval peníze na delší dobu, nezpanikařil a bude se držet svého investičního horizontu, bude s výnosem nakonec spokojen. Není zas tak důležité správně načasovat vstup na trh, pro výnos je důležitější doba, po kterou jsou peníze zainvestované.

Pokud mám dlouhý investiční horizont v desítkách let, do čeho se mi vyplatí peníze vložit?

Obecně platí, že čím delší investici má investor v plánu realizovat, tím víc může také riskovat. V takto dlouhém horizontu je ideální pravidelná investice do diverzifikovaného portfolia složeného převážně z akcií pomocí burzovně obchodovatelných fondů ETF. S blížícím se koncem investičního horizontu je potom vhodné postupně dělat portfolio konzervativnější, tedy ubírat akciovou složku a přidávat stabilizační aktiva, jako jsou třeba dluhopisové nástroje.

Jak je to s investováním do dluhopisů? Pro koho jsou vhodné? A vyplatí se do nich investovat nyní, kdy se začnou snižovat úrokové sazby?

Dluhopisy bývaly nepostradatelnou složkou konzervativních až neutrálních portfolií. Platilo, že když se nedaří akciím, jsou to dluhopisy, které výkonnost podržely. V rámci budování diverzifikovaného portfolia je tak jejich role nezastupitelná i dnes. V současné inflační době vysoké úrokové sazby tlačí výnosy dluhopisů do splatnosti nahoru, a momentálně tak může jít o dobrou příležitost na jejich nákup. Zvlášť když se blíží opětovné snižování sazeb a s ním bude spojen růst cen dřív vydaných dluhopisů. Je však potřeba mezi dluhopisy hodně rozlišovat – v jejich kvalitě a chování jsou velké rozdíly. Například velmi rizikové na burzách neobchodované korporátní dluhopisy vydané menšími firmami bych pro drobné či menší investory vůbec nedoporučil bez ohledu na to, v jaké jsme době.

Investuje-li člověk pouze pasivně, například pravidelně do různých indexů či ETF, jak často by měl stav svých investic kontrolovat?

Upřímně řečeno, je to velmi individuální. Pokud ho to baví, klidně může kontrolovat každý den, aspoň pochopí, co se děje na trzích, jaké transakce probíhají na portfoliu, něco se naučí. Důležité je, aby, jak se říká, člověk v noci klidně spal. Pokud někoho krátkodobé výkyvy na trzích vyloženě znervózňují, má tendenci jednat, něco v portfoliu měnit, přeskládávat, nedejbože měnit investiční horizont, vybírat peníze, aniž by je nutně potřeboval, ten ať raději moc nekontroluje. To je zabiják dobrých výsledků.

Jak je to s investicí do zlata? Je to především konzervativnější uchovatel hodnoty, nebo může investor počítat se zhodnocením?

Zlato je chápáno jako uchovatel hodnoty, otázka je, jestli je tomu skutečně tak. Když se například podíváme na loňský rok, který byl sevřený vysokou inflací, tak mělo zlato jako uchovatel hodnoty tuto inflaci aspoň z větší části pokrýt. To se však nestalo a rok ukončilo v podstatě na nule. A to navzdory tomu, že centrální banky v předcházejícím roce nakoupily nejvíc zlata od roku 1967, a navzdory celkové poptávce, která byla nejsilnější za poslední dekádu. Zlato není dlouhodobě tak výnosným investičním nástrojem, jak si mnozí myslí. V případě fyzického zlata je potřeba navíc odečíst nemalé transakční náklady. Stále však může zaujímat pozici slušného diverzifikačního prvku pro stabilizaci portfolia, respektive snížit jeho volatilitu.

Jaký vývoj na trzích v nadcházející době očekáváte?

Situace na trzích vypadá nyní lépe než třeba před rokem. Inflaci se daří dostávat pod kontrolu většině vyspělých ekonomik, a centrální banky tudíž začínají přemýšlet, kdy začnou uvolňovat restriktivní měnovou politiku a snižovat sazby. Negativním a nepředvídatelným faktorem je geopolitika, k válce na Ukrajině se přidalo další ohnisko v Izraeli. Takže dělat jakékoli odpovědné prognózy nyní nelze. Přesto vzhledem k silné první polovině roku i přes mírnou korekci trhů ve třetím kvartálu očekávám, že většina akciových indexů zakončí rok v kladných hodnotách.