Vzniká nové průmyslové odvětví

Jaká je v České republice aktuální situace, co se týče velkých staveb ze dřeva? Jaké legislativní změny se připravují? A jak jsme na tom v porovnání se zahraničím? A jaká rizika se nesmějí podcenit? Tyto a další otázky pokládáme architektu Pavlu Horákovi.

V médiích se poslední dobou objevují tvrzení o tom, že u nás právě nadchází zlomové období pro dřevostavby. Souhlasíte?

Pokud se bavíme o vícepodlažních dřevostavbách, tak rozhodně. Působíme v oboru přes dvacet let a při pohledu zpět vidím, že jednou z prvních vlaštovek byla naše čtyřpodlažní věž pro veletrh Dřevostavby 2017. Postavili jsme ji tehdy hlavně proto, abychom lidem reálně ukázali, že ze dřeva se dá bezpečně stavět i do výšky. Téma pak na chvíli opadlo, před dvěma třemi lety se to ale opět rozjelo, a to doslova v nové intenzitě. Každý rok se teď rozhoduje, schvaluje nebo připravuje něco zásadního. Hlavně ale věřím v to, že se začne stavět stále víc velkých dřevostaveb, které přinesou skutečný průlom.

Co konkrétního máte na mysli, když říkáte, že se nyní schvalují důležité věci?

Vidím to tak, že nám tady vzniká úplně nové odvětví průmyslu. Málokdo si to však uvědomuje, že jde o opravdu nový obor v rámci stavebnictví. Loni jsme založili Platformu pro udržitelné stavebnictví ze dřeva, která je složena z velkých hráčů českého developmentu, stavebnictví a bank a se kterou jsme vyslali jasný signál do oficiálních politických i technických pozic s vidinou toho, že bude legitimně možné stavět dřevostavby nad dvanáct metrů. To se nyní stalo, jde o zásadní zlom. Navíc se připravují další změny pro co nejširší využití napříč oborem. Jak už jsem říkal, nyní je důležité to, aby se mohla prověřit reálná ekonomičnost dřevostaveb po dokončení. Často totiž zaznívá, že jsou vícepodlažní dřevostavby dražší, někdo říká o pět procent, někdo o třicet, přesně to ale nikdo neví. Všechny ty analýzy, které zatím proběhly, nejsou moc relevantní, protože nikdo u nás čtyřpodlažní dřevostavbu ještě nedokončil a následně odpovědně nevyhodnotil. Proto potřebujeme konkrétní příklady a data.

Máme už aspoň nějaká čísla ze zahraničí?

Když se v Austrálii rozjížděla před pěti sedmi lety právě taková situace, jakou teď máme my u nás, říkali, že developeři jsou ochotni zaplatit o něco víc za dřevostavbu. Myslím, že to tak bude i v Česku, pilotní projekty budou o něco dražší, to je tak u všeho. Jsem ale bytostně přesvědčen, že během následujících pár let se náklady na výstavbu velkých staveb ze dřeva srovnají s těmi z konvenčních materiálů, jako je cihla nebo beton, možná bude dřevo dokonce levnější vzhledem k jeho různým benefitům.

O jakých benefitech, které mohou stlačit cenu dřevostaveb, se bavíme?

Zásadní je prefabrikace a robotizace celého dřevařského průmyslu, to už u nás funguje, jen je potřeba to nastavit i ve větším měřítku. To s sebou nese velkou úsporu času, zdrojů a třeba i dopravy. Výstavba je pak navíc čistší a zvládne ji mnohem méně lidí. Přípravné práce pro realizaci dřevostaveb probíhají mnohem víc na počítači, díky tomu je pak vše přesně připravené. Linky budou do budoucna maximálně robotizované. Až postavíme několik velkých dřevostaveb, potvrdíme si tím, že nejde jen o nějaký módní trend, který za pár let vyšumí. Víme, že desítky takových projektů se už dnes projednávají.

Nehrozí ale naopak to, že když se u těchto pilotních projektů něco pokazí, zastaví to celý tento segment na dlouhé roky?

To je samozřejmě veliké riziko, se kterým pracujeme. I proto vznikla naše již zmiňovaná platforma, v rámci níž jsou velcí hráči ochotni sdílet informace a data ohledně připravovaných projektů velkých dřevostaveb. Když se někdo vydá slepou cestou, upozorní na to ostatní. Kladu jim to na srdce, pokud chceme vývoj urychlit, je potřeba informace sdílet. Rizika tady sice máme, na druhou stranu z vlastní zkušenosti vím, že se vše ohromně pečlivě kontroluje.

Jaká konkrétní rizika to jsou?

Největší nebezpečí dnes u dřevostaveb představuje voda, která bude někde pomalu unikat, to může pak konstrukci hodně poničit. Hlavně třeba v případě bytových domů ve vlastnictví SVJ, kde je kolikrát složité se dostat do jiných bytů a něco tam opravit. Vždy se to dá ale nějak řešit, stejně jako když vám zvlhne zděná stěna. Požár se dá už díky dnešním technologiím zpracovávání dřeva velmi dobře kontrolovat, moderně zpracované konstrukční dřevo je vlastně velmi špatně hořlavé. V kombinaci s požárními úseky a požární signalizací tedy oheň vyšší riziko u dřevostaveb opravdu nepředstavuje, přestože se právě před požáry u tématu dřevostaveb často varuje.

Jak se k dřevostavbám stavějí developeři v Česku?

Vnímají je už jako legitimní způsob stavění, ale nechtějí riskovat, což je, myslím, vcelku správný přístup. Každopádně si dovolím potvrdit, že dřevu věří čím dál víc lidí, kteří rozhodují o směřování nových projektů a rozvojových ploch, a to včetně představitelů velkých měst, rovněž Prahy.

Developer UBM dokončuje první čtyřpodlažní bytové stavby pod názvem Timber Praha, pustili se do nich ale kvůli požadavkům z jejich vídeňské centrály. Jak ten projekt vnímáte?

Timber Praha je na velmi vysoké úrovni po architektonické i technické stránce. V Česku máme i nějaké další třípodlažní bytové dřevostavby, ty už jsou na tom ale kvalitativně mnohem hůř. Věřím, že to bude zásadní referenční stavba pro celou republiku. My jsme měli tu čest spolupracovat na technickém řešení těchto domů a prokonzultování na HZS.

Hodně se mluví o tom, že největší překážkou je česká legislativa umožňující stavět jen do výšky 12 metrů. Potřebujeme ale stavět výš, když této hranice dosáhly u nás zatím jen dvě realizace?

V principu s vámi souhlasím. Když někde slyším, že dřevostavby nemůžeme stavět kvůli nějakým normám, tak mě to vždy rozčílí. Nejdřív je potřeba, abychom postavili několik nižších staveb ze dřeva. Na druhou stranu je potřeba vyvíjet určitý tlak na změnu legislativy, protože víme, jak dlouho se tyto věci vlečou. Nicméně pokud by někdo potřeboval postavit dřevostavbu vyšší než 12 metrů, tak je to možné už nyní pomocí tzv. požárně inženýrského způsobu. Dřevostavby vyšší než 12 metrů, šestipatrové až osmipatrové, potřebují stavět hlavně developeři ve velkých městech kvůli drahým pozemkům, na kterých se jim nižší zkrátka nevyplatí. Myslím, že i do budoucna se budou dřevostavby stavět primárně s podobnou výškou, stometrové budou jen jako nějaké gesto. Dlouhodobě tvrdím, že bychom měli řešit primárně to, co je u nás reálné a zároveň pro udržitelný a zdravý růst měst to nejlepší.

V Česku stavíme první vícepodlažní dřevostavby. Jaká je situace v zahraničí?

I v Londýně nebo Amsterdamu se stavějí dřevostavby převážně o šesti, sedmi, osmi patrech, vyšších se moc nerealizuje. Těch opravdu vysokých dřevěných, nebo přesněji hybridních staveb (hybridní konstrukce využívá dřevo v kombinaci s betonem pro lepší statické vlastnosti – pozn. red.) bude i do budoucna jen poskrovnu. Každopádně o čtyřpodlažních dřevostavbách se v zahraničí už nikdo nebaví, jsou tam už odzkoušené. Nemyslím si ale, že bychom byli nějak výrazně pozadu, po technické stránce jsme schopní velké dřevostavby snadno realizovat, máme na to inženýry i výrobce, v Česku funguje taky jedna z nejmodernějších továren na CLT panely na světě, nadnárodní Stora Enso, a i český Novatop masivně investuje do inovací a rozšíření výroby. Dokonce vyvážíme různé elementy třeba do Švýcarska, kde se z nich stavějí velké dřevostavby, nebo se u nás zkouší na požár elementy pro zahraniční výrobce, což je trochu paradoxní. Za poslední dva roky jsme udělali obrovský pokrok a myslím si, že za pár let můžeme být středoevropským lídrem. Naše obrovská výhoda je v tom, že tady máme dostatek suroviny, které můžeme dát maximální přidanou hodnotu zpracováním. Jen tady dlouho nebyla politická vůle vícepodlažní dřevostavby prosazovat, ale ani všeobecná poptávka po nich.

V dřevařském sektoru se často skloňuje termín betonářské a cihlářské lobby, které záměrně brzdí rozvoj dřevostaveb. Jak to vidíte vy?

Myslím, že to jsou nesmysly. Jsou to jen výmluvy. Neberu argumenty, že za něco mohou hasiči nebo betonáři.

Kdy a kde vlastně začal boom vícepodlažních dřevostaveb?

Přibližně asi před deseti, možná už patnácti lety, hlavními průkopníky jsou Spojené státy a Kanada, v Evropě pak německy mluvící země, Francie a Skandinávie. Znám docela dobře australský trh, kde to začalo teprve asi před pěti lety ve velkém, když se změnil stavební zákon a mohlo se začít stavět běžně do 25 metrů. Jakmile došlo k této změně, jako by se protrhla přehrada. Chytili se toho velcí developeři a dnes tam jsou desítky nádherných velkých dřevostaveb. V Evropě začal masivnější nástup také až v posledních třech čtyřech letech. Předtím se stavěly spíš individuální solitéry, až relativně nedávno se ale z dřevostaveb stal regulérně nový trh a také nový standard pro vysokou technologickou úroveň.

Z jakých důvodů se svět rozhodl, že začne ve velké míře stavět ze dřeva?

Důvod je dvojí. Zaprvé jde o různá nařízení vyplývající z Pařížské dohody a potřeby snižovat uhlíkovou stopu. Víme totiž, že globální stavebnictví je zodpovědné až za 40 procent emisí CO₂. Dále dnes asi 60 procent z těchto emisí vzniká právě při realizaci budov, tzn. při výrobě materiálů, dopravě, výstavbě, samotný provoz budov už dokáže být velmi úsporný díky různým technologiím. Druhý důvod, podle mého mnohem relevantnější, je ten, že společnost se mění, přicházejí mladší generace přemýšlející jinak o planetě a o zdrojích a upřednostňují kvalitu nad kvantitou. A to je i u dřevostaveb, kde si lidé rádi připlatí za to, že budou bydlet zdravě a s ohledem na přírodu. A podobně to funguje třeba u administrativních staveb, kde se hledí na to, aby kanceláře byly co nejpříjemnější a nejzelenější. Stejně jako dnes přehodnocujeme dopravu, fungování měst nebo péči o zeleň, tak se začínáme zajímat o dřevo jako konstrukční materiál, protože do tohoto schématu skvěle zapadá.

Hrály v tom roli nové materiály a technologie?

Obrovskou. Právě až moderní materiály, které dnes používáme a které se každým rokem inovují, nám umožnily stavět vysoké dřevostavby, konkrétně jde hlavně o již zmiňované CLT nebo glulam (lepené lamelové dřevo – pozn. red.). Byly vyvinuty asi před třiceti lety, ale dlouho trvalo, než se daly uplatňovat ve větší míře, stejně jako například dost dlouho trvalo prosazení elektromobility. To je ostatně také důvod, proč jsem se začal zajímat o dřevostavby. Mám hrozně rád to spojení krásné přírodní suroviny z lesa a hi-tech technologie. Při projektování vše modelujeme ve 3D, pošleme to na frézu, která jednotlivé části opracuje a chlapi na stavbě je smontují za dva tři dny. Stále víc se zabýváme prefabrikací, díky tomu se dá skvěle optimalizovat množství odpadu. Nedávno mi říkal jeden developer, že řeší hodně právě nakládání s haldami sádrokartonu a izolací, které jim kazí různé reportingy. Díky prefabrikaci si vše propočítáte dopředu a máte prakticky nulové odpady. Také můžete mnohem lépe řídit náklady.

Na co se teď chystáte zaměřit, pokud jde o dřevostavby? Jaké máte cíle?

Můj cíl je jednoduchý – postavit co nejvíc velkých domů ze dřeva v co nejkratší době. Ani ne tolik z obchodního důvodu, ale kvůli novým poznatkům.