Pět mýtů o dřevostavbách

Jak uvádí loňská studie analytické společnosti CEEC Research, většímu rozšíření dřevostaveb u nás brání především velmi nízké povědomí o jejich kvalitě a přednostech. S tím souvisí také množství mýtů a předsudků, které lidi vůči stavbám ze dřeva mají. Architekt a autor publikace Dřevo! Matyáš Cigler uvádí na pravdou míru pět hlavních mýtů panujících kolem dřevostaveb, ať už je řeč o rodinných domech, nebo velkých objektech.

První mýtus: krátká životnost

Dřevostavby mají skutečně kratší životnost než například stavby z kamene. Ve světě najdeme hned několik historických dřevostaveb, nejstarší česká (stále obývaná) dřevostavba byla postavena před 470 lety. Dřevostavby zkrátka nemají tisíciletou životnost jako kamenné stavby. Moderní technologie a materiály však u dřevostaveb slibují mnohem lepší vyhlídky. Na novou dřevostavbu můžete od dodavatele dostat záruku na 20 až 50 let, zatímco na běžnou stavbu z cihel či tvárnic je to většinou pouze pět let. V případě rodinných domů je otázka, jak důležitá jeho životnost v dnešní době, kdy se mění představy o bydlení s každou generací, vlastně je. U dřevostaveb může být naopak značnou výhodou fakt, že ji lze velmi snadno a levně demontovat a ekologicky zlikvidovat. Pokud jde o vícepodlažní dřevostavby, odhaduje se jejich životnost minimálně na 100 let.

Druhý mýtus: hořlavost

Dnešní dřevostavby jsou vystavena těm nejpřísnějším požadavkům ze všech dostupných konstrukčních principů. U požární bezpečnosti to platí v Česku dvojnásob. Málokterá země v Evropě má tak přísné požární normy jako my. Nosné konstrukce ze dřeva se chovají při požáru mnohem předvídatelněji než železobeton nebo jiné zděné konstrukce. Požární odolnost dřevostaveb je díky tomu snáze měřitelná, takže je ve výsledku mnohem bezpečnější. Důležitým aspektem je v tomto ohledu tepelně-izolační vlastnost dřeva, zejména u měkkých dřevin, ze kterých se také nejčastěji staví. Tím, že dřevo dobře izoluje, zůstává teplota uvnitř dřevěného nosného prvku i v případě požáru stabilní a konstrukce se nehroutí jako v případě oceli. Naopak například oheň ve stavbě ze železobetonu zahřívá železné armatury uvnitř betonových konstrukcí, stavba v důsledku toho ztrácí své statické vlastnosti a u celé konstrukce hrozí zhroucení.

Třetí mýtus: akustická a tepelná izolace

Předsudky o špatné zvukové a tepelné izolaci dřevostaveb pramení ze zkušeností se staršími objekty. Staré roubenky či hrázděné stavby mají poměrně jednoduché konstrukce, u kterých jsou všechny nosné prvky pevně provázané a většinou jsou dokonce odkryté – ať už zevnitř, či zvenku. To vede k snadnému přenosu vibrací napříč celou stavbou, a proto v nich můžeme slyšet dupání i o dvě patra nad sebou. Modernější stavby typu okál, které vznikaly za minulého režimu, se sice snažily o inovativnější přístup, tyto nedostatky ale naopak ještě víc prohloubily. Rád zmiňuji anekdotu, kterou vyprávěl pracovník z továrny, kde se okály vyráběly. Říkal: „Dřevostavba je skvělá, v zimě je v ní zima, v létě je tam teplo a na jaře se v ní dají pouštět draci.“ V dnešních dřevostavbách jsou všechny tyto nedostatky již vyřešené. Je přitom jedno, jestli si vyberete lehkou rámovou konstrukci, či masivní CLT desky, pokud je stavba kvalitně provedená, nepoznáte rozdíl proti jakékoli jiné konstrukci. Mezi jednotlivé nosné prvky se totiž vkládají gumové izolační pásky, které zabraňují přenosu vibrací. Konstrukce jsou perfektně těsné a snadno dosahují přísných standardů pasivního domu.

Čtvrtý mýtus: plísně a hmyz

Nedávno jsem navštívil skanzen v Tokiu s tradičními japonskými dřevostavbami. Překvapilo mě, že v každém domě tam udržovali drobné otevřené ohníčky. Důvodem byla ochrana dřevěných konstrukcí před škůdci pomocí kouře, který likviduje larvy dřevokazného hmyzu. Velkou hrozbu představují ptáci, kteří se těmito larvami živí, a vyklovávají je tak z dřevěných konstrukcí. I naši předci proti škůdcům bojovali různými způsoby, a když nějaký trám u země zplesnivěl, prostě ho vyměnili, nebo stavbu místo něj podezdili. U staveb zkrátka platí stejné pravidlo jako u auta – když se přestane pravidelně užívat, chřadne. Pokud se v ní ale topí a větrá, vydrží dřevostavba navěky. V moderní dřevostavbě však nejde jen o větrání. Zvlášť u vícepatrových staveb se využívají bezbateriová čidla napevno zabudovaná v konstrukcích, která kontinuálně monitorují jejich stav a správce včas upozorní, pokud by se tam vyskytla nějaká vlhkost nebo jiné problémy. Všechny nosné dřevěné prvky z exteriéru (a většinou i z interiéru) jsou navíc vždy chráněny proti vlhkosti.

Pátý mýtus: Chci bydlet moderně, ne ve srubu

Často se setkávám s tím, že první reakce klienta na dřevostavbu zní: „Nechci bydlet ve srubu nebo v chatě, ale v pořádném domě.“ Je však velice pravděpodobné, že jste nedávno ve dřevostavbě sami byli a mysleli si, že jde o klasický zděný dům. To proto, že se dnes dřevostavba od jiných nosných konstrukcí vzhledově prakticky neliší – nebo přinejmenším nemusí lišit. Stejně jako jsou cihly či beton skryté pod izolací a omítkou, je tomu tak i u dřevostaveb. Konstrukce se obvykle schovává uvnitř stěn, a žádným způsobem tak výsledný vzhled fasád ani interiérových stěn neovlivňuje. Pouze v případě konstrukce z CLT panelů si lze nechat udělat nosné stěny v interiéru pohledové. Je to však většinou poměrně nepraktické a aplikuje se to zpravidla jen u jedné nebo dvou stěn v bytě. Můj oblíbený příklad jsou Dalston Works v Londýně, kde architekti postavili devítipatrový bytový dům ze dřeva kompletně oděný do cihel. Vypadá tedy jako tradiční londýnská cihlová stavba a perfektně zapadá do okolní zástavby.