Ode zdi ke zdi

Na střet politických ideálů a technické reality jsme si v evropském automobilovém světě už zvykli a každému soudnému člověku je jasné, že být aktuálně v kůži některé z automobilek není nic záviděníhodného. Úhlů pohledu, kterými lze současný stav vnímat, může být opravdu hodně a snažím se objektivně vnímat všechny, od radikálně ekologických přes racionální až po ty naivní. Do jisté míry jsem i schopen pochopit názory, že si za nelehkou situaci mohou evropští výrobci sami a že dobře jim tak, když jim čínská konkurence dá pěkně za uši. Skutečně nelze nevidět, že se čínský automobilový průmysl obrovským způsobem posunul vpřed a chrlí nebývalé množství nejrůznějších vozidel, která mají ve většině případů přinejmenším akceptovatelnou spotřebitelskou kvalitu. Otázkou samozřejmě je, jak moc je tento souboj opravdu férově konkurenční, a zdali tradiční značky nemusí v rámci neskrývaných ambicí říše středu čelit i použití nekalých praktik a podpor.

Kromě toho je čínská konkurence jen jedním z problémů. Ty další jsme si schopni v Evropě generovat sami. Jakkoli nezpochybňuji potřebu rychlého a účinného řešení klimatické situace, nelze nevidět, že v této snaze zůstává Evropa v rámci světa dosti osamocená a spousta regulativních opatření navíc zásadně snižuje její konkurenceschopnost. Automobilky, které v mnoha státech tvoří páteř průmyslu, se snaží na situaci upozorňovat, ale protože jsou zároveň vnímány jako příčina problému, nejsou jejich hlasy dostatečně vyslyšeny. Jenže nejde jen o ně, přidávají se velké firmy z oblasti těžkého a zpracovatelského průmyslu. I ony upozorňují na skutečnost, že jejich setrvání v Evropě je za stávajících podmínek, nastavení emisních pokut, cen energií a dalších faktorů dále neudržitelné. Dobře, ať si odejdou, říkají někteří. Jenže jejich odchod z Evropy do jiné části světa řešení globálních emisí nepřinese. Jen zde v Evropě tímto způsobem všichni krok za krůčkem, plíživě a vcelku nenápadně postupně zchudneme a budeme závislí na importu zvenčí.

Najít optimální rovnováhu není snadné, možná je to dokonce i nemožné. Připadá mi ale, že momentálně tento balanc ani nehledáme, ale pohybujeme se ode zdi ke zdi. Chcete příklady? Byť asi nevědomky (tím hůř!) nám je dává sama předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Ve svém zářijovém projevu ke stavu Unie se věnovala i automobilkám. Z mého pohledu ale úplně jinak, než by bylo potřeba. Sice vnímá jejich těžkou situaci, ale řešení, které předkládá, je v lepším případě naivní, v tom horším zcela pitomé. Chce totiž evropským automobilkám v rámci projektu E-car pomoci s výrobou skutečně levných aut, spíše tedy vozítek, která by s cenou do 15 tisíc eur (375 tisíc korun – ehm, to zase tak levné není) pomohla ekologicky motorizovat Evropu. Tenhle „skvělý“ nápad tedy paní Ursula vytahuje poté, co v předešlých letech automobilkám neustále diktovala podmínky na pohon a povinnou výbavu všech aut a neposlouchala hlasy, které jí říkaly, že tato opatření malá auta nesmyslně prodraží a v mnoha případech i vymažou z trhu. Teď normální malá auta v rozumné cenové relaci na trhu opravdu chybí a EU jako by otočila o 180 stupňů. Sama přiznává, že taková vozítka by potřebovala zvláštní homologaci z hlediska bezpečnosti, měla by maximání rychlost jen 110 km/h a velmi ořezanou výbavu z hlediska jízdních asistentů. Kromě toho by takové přibližovadlo s délkou zhruba 3,5 metru asi moc zhýčkaných Evropanů neoslovilo. O „genialitě“ předneseného nápadu svědčí i to, že na tuto ideu automobilky nikterak nereagovaly. Jinými slovy je to z jejich pohledu úplná blbost.

U ledu zatím zůstává i další myšlenka, která by měla automobilkám prý pomoci. Když totiž EU natlačila výrobce do elektromobility, nepomohla jim vytvořit odpovídající podmínky z hlediska potřebných surovin a nechala to čistě na volném trhu. Výsledkem je, že letos v březnu byl podán návrh na insolvenci kdysi ambiciózního švédského projektu Northvolt, který měl být právě tím lokálním evropským výrobcem baterií. Nebude. A reakce EU? Chce vzít 1,8 miliardy eur ze společné kasy a pomoci na svět vlastnímu výrobci baterií. Když to nefungovalo kapitalisticky, zkusme to zadotovat. Z cizího krev neteče. Až na to, že ty peníze nejsou cizí, ale i naše.