Architektura & Investice do bydlení

Nepříliš příznivá, a hlavně nejistá ekonomická situace ve znamení velmi rychlého růstu cen nenahrává velkým nákupům. A to se týká i bydlení. Poptávka na realitním trhu se proto výrazně zchladila, zájemci z řad běžných domácností odkládají žádosti o hypotéky, kde nyní úroky nejsou zrovna výhodné. Dřívějších 70 procent nemovitostí financovaných hypotečním úvěrem se snížilo na dnešních deset procent. Nakupují tedy hlavně ti, kteří na to mají a kteří reality berou čistě jako investici. Podle některých hlasů z oboru se ceny bytů již dostaly přes vrchol, i když se těžko odhaduje, kde přesně ten vrchol byl.

„Někdo tvrdí, že už jsme se ho dotkli, někdo říká, že jsme na něm nyní. Když to vezmeme z pohledu prodeje starších bytů, vnímáme u vývoje cen velké rozdíly. V uplynulých třech letech, kdy jsme si zvykli na dostupnost levných peněz, se kvůli nedostatečné nabídce uměle vyháněla nahoru cena nemovitostí, a to často i těch, které neměly adekvátní kvalitu. To mluvíme o panelácích nebo bydlení v horších lokalitách. Lidé zkrátka kupovali, protože peníze byly zadarmo,“ myslí si šéf jedné z největších realitních kanceláří RE/MAX Jan Hrubý. Ochlazená poptávka a zlevňování starších bytů ovšem neznamená, že na realitním trhu budeme svědky nějakého závratného poklesu cen. Novostavby nezlevňují, developeři s cenami dolů nejdou, protože si to kvůli rostoucím nákladům, kde se projevují především ceny stavebních materiálů a práce stavebních firem, ani nemohou dovolit. Z dat Develop Indexu lze vyčíst, že od konce loňského října developerské firmy nezlevnily vůbec. Některé projekty spíš pozastavují. „U novostaveb, které zmizely z ceníků, lze meziročně opravdu vidět propad o padesát procent. Od loňského července najednou docházelo k tomu, že všichni velcí developeři prodávali měsíčně místo desítek bytů jen jednotky. Je také ale pravda, že na trh přišlo v druhé polovině roku významně méně nových projektů než v předchozích letech,“ poznamenává k tomu odborník na nemovitostní trh ze společnosti Deloitte Miroslav Linhart.

Velmi nyní bude záležet na vývoji úrokových sazeb. Ty se aktuálně u hypoték pohybují v průměru na šesti procentech. Podle odhadů analytiků je optimální sazba kolem tří procent, posledních několik let přitom žadatelé byli zvyklí na extrémně nízké hodnoty. Platilo, že každý, kdo splnil kritéria banky, si peníze bez většího rozmýšlení půjčil, ať už na bydlení, nebo na investiční nemovitost. Ve chvíli, kdy jsou ceny nemovitostí vysoko a k tomu rostou úrokové sazby, ovšem tento ekonomický model přestává vycházet. Proto zájem o koupi tolik opadl. Vzhledem k silné české tendenci a potřebě nemovitosti vlastnit, s ohledem na nedostatek bytů na trhu a předpokládaný návrat nižších úrokových sazeb se očekává opětovné otočení trendu a návrat k vysoké poptávce a rostoucím cenám. Co se cen nemovitostí týče, platí také, že u nás máme bydlení nedostupné v poměru k disponibilním příjmům. Samy o sobě jsou ceny bydlení u nás v porovnání se západní Evropou relativně nízké, my si je ale můžeme mnohem hůř dovolit. Češi vzhledem k průměrným hrubým ročním platům spoří na nový byt nejdéle v Evropě, loni číslo vycházelo na dvanáct průměrných ročních platů.

Současná doba částečně změnila uvažování části společnosti, která nyní víc vyhledává nájemní bydlení. Určitě se však nedá hovořit o trendu, který by touhu po vlastním bydlení zásadně nabourával. Na rozdíl od zemí na západ od nás se zde trh s nájemním bydlením dosud neinstitucionalizoval a nájemníci tu stále nemají příliš velkou oporu v zákoně. „Pokud jako nájemník získám jistotu, že za předpokladu plnění základních parametrů nájemní smlouvy budu moci v bytě bez problémů bydlet několik desítek let nebo klidně až do dožití, může to změnit celkový mindset společnosti ve vztahu k nájemnímu bydlení. Nicméně u nás dosud taková situace nenastala. Především v dnešní době, kdy se hodně mluví o nejistotě a změnách, lidé dělají vše pro to, aby měli své jisté, i když možná trochu dráž a za těžších podmínek, ale zato s vědomím, že je nikdo nevyhodí. Je ale určitě rozdíl v Praze či Brně a ve zbytku republiky. V Praze se začíná žít hodně multikulturně, začínáme chápat, že vlastnit zde byt je určitá výsada, a poměr lidí žijících v nájmech zde dlouhodobě bude jen růst. Ale u zbytku republiky jsem přesvědčen, že k žádným změnám ve vlastnictví nemovitostí nedojde,“ domnívá se Jan Hrubý.