Tichá voda břehy mele

Na první pohled vypadá tohle Volvo jako normální kompaktní SUV, kterých je na silnicích od různých značek spousta. Jenže jak už to u švédské automobilky bývá, kvalitu jejích produktů oceníte až po nějaké chvíli, kdy rovněž pochopíte, že cenovka sice není nejnižší, ale je konkurenceschopná. Volvo XC40 měří na délku 4,44 metru. Je to tedy spíše menší auto, nicméně označit ho za městské by k němu nebylo fér. Jeho podvozek je totiž odladěn natolik dobře, že za jeho volantem máte pocit, že řídíte větší vůz, a klidně se s ním dají pohodlně polykat stovky kilometrů. Tím spíše, že v testované verzi B4 dosahuje jeho dvoulitrový přeplňovaný motor výkonu 145 kW (197 k), což mu v pohodě stačí k dosažení maximálky 180 km/h, neboť dál vás Volvo stejně nepustí s odůvodněním, že omezení rychlosti je pro vaše dobro. Na stovku auto zrychlí za 7,6 sekundy, což také není špatná hodnota. Pohonné ústrojí využívá mildhybridní techniku, auto tedy neumí ani kousek jezdit čistě elektricky, nicméně elektromotor mu pomáhá ve spontánnějších reakcích na plyn a do 130 km/h umí plachtit s vypnutým spalovacím motorem. Výsledkem je nejen příjemná jízda s dostatkem výkonu pod plynovým pedálem, ale i vcelku rozumná spotřeba, která je však závislá na profilu a jízdním stylu. Zatímco při plynulé jízdě po okreskách se lze dostat i na hodnoty pod 6,5 l / 100 km, na dálnici počítejte spíše s rozmezím 8 až 9 l / 100 km. V kombinaci s poměrně velkou nádrží o objemu 54 litrů má XC40 B4 i solidní akční rádius.

Protože ale tohle SUV přímo nevybízí k nějaké sportovní jízdě, bude s ním většina řidičů a řidiček jezdit spíše na pohodu a užívat si komfort, který auto nabízí. Jeho sedmistupňová dvouspojková převodovka funguje bez výhrad a řadí plynule a bez škubání. Právě pohodlí, které auto společně s kvalitními materiály a zpracováním v interiéru při jízdě poskytuje, patří k velkým devízám tohoto modelu. Podvozek je naladěn opravdu velmi precizně a i na dvacetipalcových kolech zvládá tlumit nerovnosti bez rušivých rázů. Řízení má průměrnou zpětnou vazbu a rovněž, stejně jako celé auto, není připraveno pro agresivnější jezdce. Jedinou větší nevýhodou pohonného ústrojí jsou dílčí problémy s trakcí. Pohon všech kol není u tohoto modelu bohužel v nabídce a přední náprava má při prudší akceleraci, zejména na mokré vozovce, někdy problém s přenosem točivého momentu a dojde k prokluzu kol.

K výhodám modelu XC40 patří i jeho variabilita a prostornost. I když nejde o velký vůz, umí být solidně praktický. Jeho kufr má základní objem 443 litrů, což je uspokojivá hodnota, kromě toho ho lze sklopením zadních sedadel nejen zvětšit, ale hlavně dosáhnout rovné plochy, což umožňuje převoz i rozměrnějších krabic, u nichž byste si na první pohled netipli, že se do XC40 vůbec vejdou. Slušná je i prostornost na zadních sedačkách, kam se docela pohodlně usadí i vzrostlejší pasažéři.

Z hlediska výbavy samozřejmě Volvo do svého modelu integrovalo plejádu jízdních a bezpečnostních asistentů, příplatkový paket Edition package za 63 500 Kč pak přináší docela dost muziky za rozumné peníze – kromě jiného 360° kameru, zatmavená zadní okna či účinné pixelové LED světlomety, které obstojně zvládají stínovat protijedoucí auta. Na druhou stranu mi v některých ohledech připadaly funkcionality poměrně dost „ořezané“ – auto třeba nemá možnost volby jízdních režimů a celkově jsou infotainment i ovládání přes přístrojový štít spíše jednodušší. Kdo má rád členitější menu, bude trochu zklamán, jiní spíše ocení fakt, že systém není přehnaně komplikovaný.

Byť celková cenovka testovaného vozu 1 394 200 Kč už jasně spadá do prémiového segmentu, nemám z Volva XC40 pocit, že by bylo kdovíjak předražené. Rovněž z cen příplatků nemám pocit, že by vás chtěli u Volva sedřít z kůže – třeba vyhřívané čelní okno stojí navíc akceptovatelných 5400 Kč.