Dorazila čínská tsunami

Pár posledních let se o tom mluvilo, aby pak stačilo víceméně jen několik měsíců a realita předčila očekávání. Čínské automobilky ve velkém vstupují na evropský trh, ten český nevyjímaje, a tradičním značkám vyrostla spousta nových konkurentů. Spolu s touto čínskou tsunami je patrná i změna dikce většiny automobilek, které už berou čínskou konkurenci poměrně vážně, jakkoli samozřejmě nedávají najevo své obavy a snaží se navodit dojem, že zrovna jejich značce Číňané konkurovat nemohou. Jenže realita trhu bude jiná – někde se totiž zákazníci pro čínská auta najít musí. Z logiky věci vyplývá, že tu budeme mít nějaké poražené. Kdo to bude? Zejména tzv. masové značky to nebudou mít v následujících letech úplně snadné. Ať si totiž o čínských automobilkách myslíme cokoli, mají své vstupy na trh poměrně dost zmáknuté – pořádají velkolepé akce, mají dostatek vozů pro testovací účely, masivně investují do marketingu, dealerům nabízejí atraktivní podmínky… Mimochodem, i hlasy z dealerské sítě mohou být v této souvislosti pro některé zavedené značky varováním. Někteří prodejci se netají tím, že jim vůbec nedělá problém konvertovat k Číně, protože se na rozdíl od stávajících značek s přemírou byrokracie, pravidel a bonusů, podmíněných snad i barvou toaletního papíru v showroomu, soustředí zejména na to hlavní – získat zákazníky, tržní podíl a udělat pro všechny zúčastněné strany atraktivní byznys.

Ani experti na automobilový sektor nemají aktuálně úplně jasno v predikcích, kolik procent trhu mohou Číňané na starém kontinentu ovládnout. Objevují se odhady od jednotek procent až po třeba čtvrtinu, což už by dosavadní rozložení sil hodně rozhodilo. Zákaznický zájem o čínskou produkci však určitě nebude nekonečný a narazí na své limity. Dříve nebo později si tak začnou čínské značky konkurovat mezi sebou. Do jisté míry se to děje už nyní, protože značek z Číny, které se objevují i v českém registru vozidel, je fakt hodně. Jakože fakt hodně. Snažil jsem se je při psaní tohoto úvodníku zmapovat a přiznám se, že jsem byl rychle v šoku z jejich množství. Kromě toho se nemohu zbavit pocitu, že jsem na nějaké další stejně zapomněl.

Začněme těmi známějšími, mezi které můžeme počítat třeba i Volvo spadající do koncernu Geely, popř. značku MG, která na našem trhu operuje už delší dobu a dost se jí daří. A tím teprve začínáme, pokračujme třeba značkami BYD, Dongfeng, Baic, Omoda, Jaecoo, Voyah… máte pocit, že by to mohlo stačit? Přitom jsme sotva začali – na českých silnicích totiž můžete potkat i vozy Nio, Zeekr, Lynk & Co, Hongqi, Xpeng, MHero, DR Automobiles, SWM, GWM, JAC, Firefly a v jednom exempláři třeba i model Lojo Bingo. A když si do matice k uvedeným dvěma desítkám automobilek dosadíte i názvy jejich jednotlivých modelů, vzniká už docela solidní guláš, ve kterém se ztrácí odborník, natož laický zájemce o auto.

Ve vztahu k zákazníkům pak vyvstává další otázka, a tou jsou prodejní ceny. Kdo čekal na levná auta z Číny, ten se jich nedočkal. Pokud je nějaký konkrétní model z říše středu levnější než konkurence, je to na něm jasně vidět. Za méně peněz zkrátka dostanete horší auto – a to není rovnice, která uspokojí většinu zájemců.

Ať je to, jak chce, musíme si zvyknut na to, že na našem trhu bude nyní operovat o poznání více značek. Teprve až se čínská vlna přežene a zčeřené vody se zklidní, ukáže se, kdo má skutečný potenciál a koho trh sfouknul jako svíčku.