Návštěva v ateliéru: umělecký samosběr

Nad dlouhými zelenými řádky se klene modré nebe a vzduch je prohřátý začínajícím létem. Klečící postavy se před sluncem chrání slaměnými klobouky a do košíků z tenké dřevěné dýhy skládají právě dozrálé červené jahody.

Samosběr

Mohl by to být název obrazu, který už zřejmě někdo někdy namaloval. A stejně tak to může být přiléhavý popis situace, kdy se milovník umění vydá do ateliéru, aby si obraz koupil přímo od umělce. Vítejte ve světě nákupů uměleckých děl v místech, kde rostou malířům nebo sochařům pod rukama.

V galerii poskytují bílé stěny a dokonalé osvětlení čisté estetické zážitky, ale v ateliéru je možné zažít něco úplně jiného – příběh díla od jeho prvního tahu štětcem až po podpis v rohu plátna. Vzduch tu voní temperami nebo bronzem, na podlaze leží stopy kreativního procesu a na stěnách visí nejen hotová díla, ale i rozpracované náčrty, první pokusy, zkratky myšlení. Osobní kontakt s tvůrcem přináší neopakovatelnou přidanou hodnotu. Umělec nejen prodá dílo, ale předá i kus svého světa. Vysvětlí techniku, kterou použil, ukáže, jak se dívat na detaily, které byste sami nepostřehli, a možná vás dokonce nechá nahlédnout do svých skicáků nebo přípravných studií.

Návštěva ateliéru, především ta první, může připomínat dobrodružnou výpravu. Vstup na neprobádané území, co umělec, to jiná nátura – a nad tím vším nevyslovená otázka, kolik asi tak může které dílo stát, protože tu nejsou popisky jako v galeriích nebo v aukčním katalogu. Překonat nervozitu a ostych mohou pomoci drobné rady od kurátorů Barbory Půlpánové a Adama Hnojila, kteří se zprostředkováním kontaktů mezi umělci a sběrateli profesně zabývají.

Cena je jen jedna

„Jedno dílo by se mělo nabízet za jednu cenu,“ připomíná základní pravidlo Barbora Půlpánová. Ať už bylo dílo v nabídce galerie na prodejní výstavě, nebo ho umělec prodává přímo v ateliéru, cena by se neměla lišit, bez ohledu na případné provize. „Bylo by neetické galerie, které se starají o výstavy, obcházet a požadovat po umělci slevu ve výši této provize. Zejména český trh je malý a o takovém chování se hned všichni dozvědí,“ říká Půlpánová.

„V dnešní době umělci často pracují s předem stanovenými ceníky a nebývají nijak složité. Obvykle to jsou zhruba tři cenová pásma podle formátů obrazů, což zároveň vytváří i celkovou umělcovu značku na trhu. Zájemci si navíc mohou vyžádat informace o ceně konkrétního díla dopředu a umělec jim ji obvykle obratem sdělí, případně je informuje o jeho nedostupnosti. Celý proces komunikace je hladký a efektivní a často probíhá na dálku, což pomáhá překonat úvodní ostych,“ doplňuje Adam Hnojil. Chybějící ceník nebo neurčité náznaky ceny by měly kupujícího varovat. „Umělec, který postrádá jasný ceník a spíše stanovuje ceny improvizovaně, působí nedůvěryhodně. Přístup, kdy výtvarník takzvaně vaří z vody, naznačuje buď nedostatek profesionality, nebo neúspěch v jeho umělecké kariéře. Neznalost vlastní ceny v podstatě podkopává důvěryhodnost umělce v očích potenciálních zákazníků či sběratelů, protože to vyvolává pochybnosti o hodnotě jeho díla.“

Slevy? Ano, ale…

Návštěva ateliéru není orientální tržiště, na kterém se už dopředu předpokládá, že se obě strany budou o výsledné ceně dlouho a vášnivě dohadovat. Obvykle platí, že lidem, kteří se jako sběratelé do ateliéru vrací, poskytne umělce deseti- až patnáctiprocentní slevu. „Je to svým způsobem umělcovo poděkování za to, že ho sběratel svými nákupy podporuje v tvorbě. Větší slevy se poskytují spíše jen při větších nákupech více děl najednou,“ popisuje cenové zvyklosti Barbora Půlpánová. Adam Hnojil zavedenou praxi potvrzuje a přidává ještě dvě nepsaná pravidla ateliérové etikety. „Naprosto nedůstojné je, když se někdo chce stavět do role mecenáše a za to požaduje třeba třiceti- až čtyřicetiprocentní slevu. A podobně neslušné je dohadování o ceně od deseti tisíc korun níž. Z osobní zkušenosti ale mohu doporučit postup, který předejde i nechtěně trapným situacím, protože ono opravdu není výjimečné, že se umělec může zdráhat říct cenu a potenciální kupci se bojí na ni zeptat. První krok k řešení jsou už zmíněné transparentní ceníky. A také jednat přímo a hned na začátku druhou stranu ujistit, že případná neshoda nezpůsobí zášť.“

Objevování skrytých pokladů

V ateliéru lze často natrefit na díla, která se nikdy nedostanou do galerií. Říkejme jim třeba s trochou nadsázky „umělcovy domácí konzervované okurky“. Možná nejsou tak reprezentativní jako vystavovaná díla, ale s vlastním kouzlem a často i příznivější cenou. Tyto práce mohou být experimentální, osobnější nebo vznikly v době, kdy umělec zkoumal nové techniky.

Návštěvami v ateliérech je možné také objevit začínající umělce dříve, než se o nich dozvědí další zájemci a před ateliérem se začnou tvořit fronty. A získat tak dílo od budoucí hvězdy umělecké scény za zlomek budoucí ceny.

Návštěva ateliéru je vždy napínavá. Nikdy nevíte, do jakého prostředí vstoupíte. Může to být industriální loft plný velkých pláten a divokých šplouchů barev, útulný pokoj ve starém domě vonící olejem a terpentýnem nebo ultramoderní prostor s precizně organizovanými nástroji. Každý ateliér má svou atmosféru, která odráží osobnost svého obyvatele.

Často se stane, že si s umělcem při nakupování popovídáte o životě, umění, o tom, co vás trápí i těší. Je to setkání na lidské úrovni, které může přerůst v přátelství. A když si pak doma pověsíte obraz na stěnu, není to jen dekorace, ale vzpomínka na setkání, příběh a kus něčího života, který si teď nesete s sebou.