Maluje proto, aby byla

Je to jedno ze základních přikázání postmoderní doby: Příběh prodává! A k výtvarnici Lucii Pouchové je kruté, až nespravedlivé. Její obrazy příběhovou podporu nepotřebují. Jsou silné samy o sobě, a tak by se slušelo to, co bude dále napsáno, po přečtení zapomenout. Stačí totiž vnímat jen sílu její malby. Složitý svět kolem sebe i intimitu duše převádí do barevných linií a ploch, které vždy přiznávají podstatu malby. Tahy štětcem i konzistence barvy jsou vždy čitelné, ať je výsledek jemně zasněný, nebo naopak syrový. Výjevy na jejích obrazech nejsou ilustracemi pozorovaného světa, ale je v nich zapsané vyprávění beze slov. Stačí se do nich zadívat a nepospíchat a začnou vyprávět víc než leckterý celovečerní film.

Tady by skutečně mohlo čtení skončit a nastal by ten správný okamžik jít si do galerie obrazy Lucie Pouchové prohlédnout. Jenže on ten její životní příběh důležitý je. Ne proto, aby pomáhal prodávat, ale proto, že po jeho poznání mohou její obrazy ukázat mnohem více vrstev než jen tu první viditelnou na plátně.

Lucie Pouchová vystudovala sociální pedagogiku, poté sociální práci, deset let se věnovala dobrovolnictví a teď už osmnáctým rokem pracuje v Armádě spásy. Je-li tedy v jejích obrazech smutek nebo samota, není to jen odpozorovaná kulisa, ale prožitek. A k tomu všemu si naložila ještě další obří porci pomoci. „V roce 2008 jsme s bratrem založili neziskovou organizaci Černí koně, která se zaměřuje na cyklistiku handicapovaných. Dnes už funguje jako sociální podnik, zaměstnává osoby se zdravotním znevýhodněním a vyrábí speciálně upravená kola pro děti s postižením. Smyslem celé činnosti je, aby každé dítě své kolo dostalo zdarma, a proto pro konkrétní děti vždy hledáme místní sponzory. Pro mě je to srdcová záležitost, protože bratr v dětství přišel při těžké dopravní nehodě o nohu. Díky sportu znovu našel sebehodnotu a právě tuto zkušenost jsme chtěli předat dál lidem v podobné situaci,“ přibližuje Lucie svůj život.

Ano, zatím ani slovo o umění nebo malbě. Nejprve pomoc potřebným a potom ještě jednou pomoc potřebným, umění, resp. jeho studium, přišlo později. „Přes všechny tyto profesní aktivity byl mým největším snem výtvarný obor. Už po gymnáziu jsem se hlásila na AVU, ale nebyla jsem přijata, a proto se sociální práce stala smysluplnou alternativou. Nakonec jsem ale ráda, že jsem se rozhodla znovu ucházet o přijetí a uskutečnilo se to až ve středním věku. Na AVU jsem nastupovala ve čtyřiceti letech se zkušenostmi, které mi umožnily získat životní nadhled a pevnější vnitřní ukotvení. Věřím, že právě díky nim mám prostřednictvím malby co sdělit,“ vysvětluje malířka.

V tvorbě je pro ni zásadní autenticita, opravdovost a vlastní zkušenost. „Dlouhodobě se věnuji figurální malbě a často zobrazuji lidi, kteří působí vzdáleně, nevyhledávají kontakt s divákem a navenek vypadají strnule. Ve skutečnosti se ale vše odehrává uvnitř nich samotných, jsou ponořeni do svého vnitřního světa. Takové postavy mě přitahují už od doby, kdy jsem s podobnými lidmi pracovala profesně, a fascinují mě i v osobním životě. Vnímám v nich zvláštní půvab. Jsou v jakémsi stavu kontemplace, během níž probíhá jejich vnitřní uzdravování a intenzivní práce na sobě. Pokud tuto cestu zvládnou, odcházejí z ní posíleni. Zažila jsem to například u svého bratra, ale také u mnoha dalších lidí, které jsem poznala.“

Své obrazy popisuje Lucie Pouchová prostě, střídmým jazykem. „V malbě mi nejde o popisnou realitu. Usiluji o to, abych na diváka přenesla emoci, náladu nebo moment, který by jinak zůstal nepovšimnut. V mých obrazech se proto střídají části schematické a pasáže více iluzivní. Barva je pro mě zásadní prostředek. Používám ji volně, často i v kontrastu k tématu, abych vytvořila více vrstev čtení. Neustále hledám nová řešení a často se mi stává, že i zdánlivě hotový obraz barevně zcela přestavím. V tomto směru jsem pedant a puntičkář. Každý krok si pečlivě promýšlím, vycházím z přípravných skic, ale i během samotné práce tvořím nové varianty skic a zvažuji jiné možnosti barevných řešení.“

Poznání života Lucie Pouchové dává srozumitelný návod ke čtení obrazů, které tvoří. Aby mohla rozdávat tolik pomoci lidem s pošramoceným osudem, potřebuje se z prožitého vypovídat. A štětcem a barvou se jí to daří náramně.