Anketa

1) Které mladé výtvarníky doporučujete sledovat v nadcházejících měsících?

2) Jak nahlížíte na populární vydávání limitovaných edicí různých tisků? Jaký počet je podle vás limitní, aby si udržely svou exkluzivitu?

Adam Hnojil, Pro arte

1) Na prvním místě bych letos chtěl upozornit především na studentku AVU Lucii Pouchovou, která má podle mě před sebou skvělou uměleckou kariéru. Dlouhou dobu jsem nepotkal někoho, kdo by to měl v hlavě tak v pořádku. I když je stále studentkou, hotovou umělkyní byla dávno před nástupem na akademii. Můj takový tajný tip je Dragana Živanović Polách, která se rozhodla vrátit k tvorbě. Na její comeback se těším hodně. Pro ty, kdo ji neznají, je to autorka, která vyšlapala cestu českým vyšívačkám, jako jsou Michal Pěchouček, Eliška Konečná a Lucie Králík Rosická. Ti na rozdíl od ní s touto technikou slavili (nebo slaví) úspěch. Bohužel je osud dost často nespravedlivý. Tak snad teď... Bylo by možné jmenovat velké množství dalších umělců, třeba Dominiku Fišerovou, která mi přijde hodně autentická, anebo sochaře Ondřeje Navrátila.

2) Jsem ze staré školy, takže určitě rozlišuji mezi grafikou a fotomechanickou reprodukcí. Grafika je umění, sebelepší reprodukce je pouze reprodukce, tedy plakát. V každém případě mi tyto printy přijdou jako zajímavá propagace umělců. U starých grafických technik to bylo jednoduché. Každá metoda umožňovala vytisknout jen omezený počet tisků. U fotomechanických reprodukcí jich ale můžete vytvořit neomezené množství, takže to určuje otázka poptávky a nabídky.

Paralelu s exkluzivitou bych hledal spíše u fotografie. Ale vlastně mě ten zájem překvapuje, protože kupec si mnohdy může za mnohem menší částku koupit od umělce originální kresbu nebo grafiku. A přesto si pořídí reprodukci…

Jan Kunze, EPO1

1) Letos nemohu být úplně konkrétní, protože příští týden se zrovna chystám na osobní objížďky ateliérů mladých tvůrců. Pravidelně sleduji především nejmladší sochaře, protože sbírka EPO1 s názvem Fresh Power je cíleně zaměřena na současnou sochu, objekt a instalaci. Rád bych však zmínil alespoň jedno jméno, byť nepatří věkově mezi nejmladší, ale spíše mezi neobjevené. Výrazně mě oslovil Pavel Holeček, autor, který kombinuje digitální estetiku s kinetickými a zvukovými objekty. Pracuje s analogově generovaným ambientem, reálným třením materiálů a prostorovou zvukovostí. Výsledkem jsou téměř snové, magické objekty, které působí jako bytosti z jiného světa. Jeho díla nejsou jen vizuální, ale i fyzická a sonická zkušenost. Věřím, že jeho práce bude v nejbližších letech ještě výrazněji rezonovat.

2) Na jedné straně se mi ten princip líbí, jako způsob, jak zpřístupnit díla renomovaných autorů lidem, kteří si originál nemohou dovolit. Na straně druhé mám za to, že limitovaná edice má smysl pouze do nižších desítek kusů. S vyšším počtem se exkluzivita vytrácí a z tisku se stává spíš plakát. Ztrácí to pro mě autenticitu i osobní hodnotu. Ve vyšším nákladu to má pro mě význam snad jedině jako dar nebo upomínkový předmět. Tenhle pohled je samozřejmě ovlivněn tím, že se v oboru pohybuji mnoho let. Vím ale, že spoustu lidí může právě taková forma potěšit a přivést blíž ke světu výtvarného umění.  Rozlišuji taky mezi mechanickými tisky (jako je litografie nebo třeba linoryt), kde se matrice přirozeně opotřebovává, a digitálními tisky, kde tato variabilita chybí. U mechanických technik vznikají drobné odchylky, každý otisk je malinko jiný, což přidává na originalitě a vytváří estetické nuance. V digitálním tisku mi tahle „poctivost ruky“ chybí, a pokud k tomu není jasná koncepce a výrazně omezený náklad, osobně v tom nevidím velký smysl.

Vladimír Lekeš, Adolf Loos Apartment and Gallery

1) Talentovaných umělců je v Čechách velmi mnoho, osobně sleduji z profesního hlediska desítky umělců. Pokud bych měl upozornit z mladší generace, vedle již etablovaných umělců na uměleckém trhu jako Jan Gemrot, na jednoho méně známého, pak bych zmínil umělce Ondřeje Konupčíka alias Ondrashe. Ondrash se svým kolegou Radimem Kašpárkem tvoří obrazy specifickou technikou takzvaného rozlivu barev. Vzniká tak velmi zajímavá abstraktní barevná kompozice na vodní hladině, kterou v rámci tvůrčího procesu přenášejí na plátno. Ondrash patří také mezi přední české tatéry a věnuje se svému nadačnímu fondu Z KRUHU, díky kterému pomáhá financovat specifické potřeby dětí. Naopak bych doporučil sběratelům či investorům ignorovat tzv. J&T Banka Art Index údajných top nejvýraznějších českých umělců, neboť by to měl podle mého soudu být spíše „Art index našich konceptuálních kamarádů“.  

2) Limitované série tisků jsou velice hezkým doplňkem pro drobné sběratele a fanoušky umělců, jejichž díla se pohybují nad jejich finančními možnostmi. Standardně bývají edice kolem 20–30 ks. Rozdíly mezi mechanickými a digitálními tisky jsou ze své podstaty patrné, ovšem záleží na preferenci autora. Limitované tisky vnímám, jak jsem již řekl, spíše jako milou upomínku, dárek či možnost, jak získat do sbírky drobné dílo svého oblíbeného umělce. 

Štěpán Bartoš, Art Space NOV

1) V poslední době se mi nejinspirativnější zdají studenti a studentky / absolventi a absolventky ateliéru kresba AVU (Petrbok, nyní Nikitinová). Jmenoval bych  především Lucii Hoškovou a Annu Krištofíkovou. Přidal bych ještě Matouše Hrbka, absolventa ateliéru malby Vladimíra Skrepla – jeho rukopis je poněkud neurvalý, proto pravdivý a autentický.

2) Protože digitální technologie limitních tisků umožňuje prakticky neomezený náklad, aniž dojde k degradaci kvality, nevidím důvod jejich množství jakkoli omezovat. Je to prostě takový (neo)popart , na rozdíl od tisku z hloubky, ale i z výšky, kde zákonitě dochází k degradaci tiskové matrice. Zdá se to tedy být otázkou  čistě komerční, z hlediska uměleckého vyznění díla nepodstatnou. Kvalitu to tedy ani nezvyšuje, ani neumenšuje. A domnívám se, že pojem exkluzivita není relevantní pro vnímání uměleckého počinu. Je to pojem reklamně-obchodní.

Martin Kodl, Galerie KODL

1) Z pohledu aukčního domu je vždy velmi citlivé doporučovat zcela čerstvé absolventy, kteří ještě nemají pevně vybudovanou pozici na trhu. Zařazení do aukce v příliš rané fázi kariéry může být pro umělce spíše zátěží než přínosem – zejména pokud se dílo nevydraží za očekávanou cenu. Proto se soustředíme na autory, kteří jsou už několik let po absolutoriu, jejich dílo si nachází stabilní publikum a postupně budují konzistentní sběratelskou základnu. Patří mezi ně například Adam Kašpar, který si vydobyl výrazné postavení v krajinomalbě, Matěj Macháček, jehož expresivní práce rezonují u mladší generace sběratelů, Jiří Marek s jeho systematicky rozvíjeným sochařským rukopisem nebo autorky Anna Ruth a Laura Limbourg, jejichž tvorba přináší do českého prostředí silně individuální a mezinárodně relevantní polohu. Tito umělci představují pro sběratele zdravou rovnováhu mezi investiční jistotou a objevováním nových trendů.

2) Na aukčním trhu vnímáme edice spíše obezřetně. Exkluzivita je pro sběratele zásadní, a proto by edice neměly překročit několik desítek kusů. V klasických grafických technikách je přirozené, že samotný proces tisku limituje počet, a tím vytváří jistou autenticitu. U digitálních tisků je však riziko nadprodukce, proto musí být počet kusů jasně deklarován a přísně dodržován. Sběratelé oceňují zejména konzistenci a transparentnost – jakmile se objeví pochybnost o velikosti edice, dílo ztrácí na hodnotě. V konečném důsledku tedy platí, že exkluzivita a pečlivá kontrola edice jsou rozhodujícím faktorem, zda limitovaný tisk obstojí i v aukčním prostředí.

Lucie de Angelis Drdova, Lucie Drdova Gallery

1) Umění nezná „rychlý“ čas a osobně nemám ráda otázky typu, co je „aktuální“ v (současném) umění. Neustále přicházejí různé trendy a preference, a to především díky marketingu institucí, ale pouze delší časový horizont může ukázat a prokázat, co má skutečně smysl sledovat. Kvalitní tvorba se vyjevuje v čase. Osobně se těším z úspěchů mladé dvojice Tomáše Kocky Juska a Alexe Selmici, kteří spíše „v tichosti“ získávají významná ocenění. Nyní byli společně s Jakubem Jansou nominováni k národní reprezentaci na Benátském bienále na  jaře 2026. 

2) Limitované edice považuji za vhodný zdroj pro akvizice a rozšiřování sbírek, zejména u jmen, která jsou jinak výrazně cenově nedostupná ve své unikátní tvorbě. Samozřejmě záleží na zdroji, respektive na instituci či umělcích, kteří edici vydávají. Vnímám, že se tento způsob nákupu uměleckých děl stal v poslední době oblíbeným, a proto se objevila řada „zdrojů“ s výrazně vysokými čísly edic, často však s méně originálními náměty. Jednoznačně doporučuji, aby se zájemci obraceli primárně na instituce – muzea a galerie, které dbají na exkluzivitu a vysokou kvalitu provedení, diskutují vlastní námět s autorem a vydávají certifikát pravosti. Náklad edice by měl být logicky nižší, čímž je garantována její výjimečnost mezi dalšími nabídkami. 

Ivana Goossen, Kunsthalle Praha

1) Kunsthalle Praha je instituce muzejního typu, která aktivně sleduje práci mladých českých umělkyň a umělců. Spíše se ale zaměřujeme na jejich dlouhodobější vývoj a progres scény jako celku. Mladá generace se pravidelně objevuje v našich výstavách, zejména v horní Galerii 3, kde dáváme prostor i vycházejícím tvůrcům a tvůrkyním a experimentálním projektům. Už tento podzim představíme například Alice Bucknell z USA, která vytváří nové imaginární reality v imerzivním herním prostředí a zve nás k tomu, abychom zkoumali a zkoušeli, co všechno by mohlo ve světě fungovat jinak. V rámci série Aw!Lab navíc chystáme projekt Denisy Půbalové a Ley Luky Sikau. Tematicky zaměřenou selekci českého mladého umění v propojení se sbírkou Kunsthalle Praha plánujeme představit v příštím roce, a to ve spolupráci s nezávislým kurátorem ze zahraničí. Věřím, že si v ní každý najde něco zajímavého.

2) Limitované edice vnímám jako skvělý způsob, jak získat originální umělecké dílo za přístupnější cenu. Exkluzivitu přitom neurčuje jen samotný počet kusů, ale také koncept edice, její význam ve vztahu k tvorbě konkrétního autora či autorky, množství podobných edic v jejich portfoliu a celkový zájem o jejich práci. Může ji ovlivnit i původ díla nebo pořadí v edici. K výjimečnosti obvykle přispívá i samotná materialita a určitá míra unikátnosti každého kusu, není to však nutná podmínka. U konceptuálních děl může mít větší hodnotu samotná myšlenka než fyzický nosič. Hodnota edic se navíc v čase proměňuje – odráží nejen jejich jedinečnost, ale i umělecký vývoj daného autora či autorky a poměr mezi poptávkou a nabídkou na sekundárním trhu. U světoznámých umělkyň a umělců mohou i edice v řádu stovek kusů dlouhodobě výrazně růst na ceně, zatímco malý počet kusů u jiných nemusí být zárukou finanční hodnoty. Proto neexistuje univerzální odpověď na otázku, kdy je edice už příliš velká. U limitovaných edic z Design Shopu Kunsthalle Praha se většinou rozhodneme pro rozmezí 10 až 50 kusů. Vznikají u nás v souvislosti s výstavním programem nebo na podporu uměleckých projektů. 

Emma Hanzlíková a Anežka Chalupová, Zóna pro umění 8smička

1) Jsme moc rádi, že se v letošním roce v 8smičce objevila instalace multidisciplinárního tvůrčího dua Selmeci Kocka Jusko, kteří jsou bývalými studenty Pavly Scerankové a podíleli se na architektuře její sólové výstavy. Záhy se veřejnost mohla dozvědět, že společně s Jakubem Jansou budou reprezentovat Česko a Slovensko na nadcházejícím bienále v Benátkách. V září navíc otevřou instalaci Tower Part 3 v rámci projekt_room pražské galerie Hunt Kastner.

2) Grafické práce jsou důležitou součástí současného uměleckého trhu. V 8smičce se od roku 2020 věnujeme vystavování prací na papíře v grafickém kabinetu. Sama se těmto technikám nevěnuji, a nedokážu proto odborně posoudit, v jaké z těchto kategorií existuje již nepřekročitelná hranice počtu tisků. V digitálním rozhraní je samozřejmě podmínkou autorská kontrola práce s daty. Přijde mi ale, že v současné době se naopak začínají více objevovat i zcela originální díla na papíru. Ať už kresby, akvarely, monotypy, či fotogramy, které jsou jedinečné stejně jako malby – a odpovídá tomu i jejich cena. Tam je pak exkluzivita jasná. Matrice jsou ale krásným objektem a například Alena Kučerová nakonec stejně vystavila samotné děrované raznice, které se staly jejím ikonickým rukopisem.  

Zároveň řada studentů a studentek vysokých uměleckých škol, kteří studují malbu (a nejen ji), běžně v průběhu studií zkouší i grafické techniky a někteří u nich zůstanou i po absolutoriu. Grafika se pro ně stává prodlouženou rukou malby. Vedle malířských úspěchů tak sklízejí ceny i v oblasti grafiky. V grafickém kabinetu jsme v poslední sobě vystavovali například grafiky absolventek pražské AVU Markéty Bábkové, Karolíny Šulcové nebo Hany Sommerové. Ačkoli vytvářejí grafiky v sérii například deseti patnácti tisků, každý tisk je svým způsobem originální, tedy exkluzivní, jelikož při své tvorbě pracují s barevnými soutisky a výsledek stejného motivu je pak vždy lehce odlišný.

Barbora Půlpánová, EduArt Experience

1) Již delší dobu sleduji vývoj rumunské autorky Tincuty Marin, jejíž hravé obrazy plné imaginace mě moc baví. Bohužel jsem před lety v Bukurešti při koupi díla zaváhala, od té doby se její kariéra velmi úspěšně rozjela a ceny stouply. Tincuta je nyní zastoupena ve velmi zajímavých zahraničních sbírkách a galerie ji prezentují na významných veletrzích. Aktuálně je možné ji vidět na výstavě berlínské galerie Plan B. Při nedávné cestě za uměním do Polska mě zaujaly také futuristické vize multidisciplinárního umělce Rafala Zajka a těším se, až jeho tvorbu opět uvidím na londýnském veletrhu Frieze, kam pojedeme s českými a slovenskými sběrateli. Myslím si, že je důležité dívat se i do zahraničí, uměleckým sbírkám určitě pomáhá, když mají nějaký širší kontext.

2) Čím menší edice, tím je tisk přirozeně exkluzivnější. Takové řádně očíslované a podepsané dílo od zajímavého autora má větší šanci na případné zhodnocení. Technik je pak celá řada a každá má své specifikum. Každopádně kvalitní tisky i například práce na papíře jsou stále poměrně opomíjené, tudíž cenově dostupnější alternativy k malbám na plátně.

Návštěvy ateliérů jsou u sběratelů velmi oblíbené. Je to příležitost popovídat si v klidu s autorem o jeho tvorbě, motivaci, vizi. To jsou často rozhodující aspekty při koupi uměleckého díla. Důležité je, že cena díla je pouze jedna. Od ní se odečítají provize galerii za uspořádání výstavy, za zprostředkování prodeje a podobně. Bylo by neetické tyto důležité aktéry, kteří se starají o rozvoj umělcovy kariéry, obcházet a požadovat po umělci slevu ve výši této provize. Na druhou stranu umělec by měl vždy dostát dohodnutých podmínek a taktéž pod vidinou většího zisku nikoho neobcházet. Zejména český trh je malý a o takovém chování se hned všichni dozvědí. S takovým umělcem pak nebude nikdo chtít spolupracovat a sběratel se tím připravuje o možnost zhodnocování svého díla.  

Neznamená to však, že jsou slevy vyloučené. Pokud se jedná o vracejícího se sběratele, který svými nákupy podporuje umělce v tvorbě, je nasnadě mu za tuto bohulibou činnost vyjít vstříc, běžně například 10–15 %. Případně pokud dojde k nějakému většímu nákupu, jde taktéž vyjednat slevu. To je také jedna z výhod EduArt, sběratelé se mohou domluvit a zakoupit větší konvolut děl, pro která jim vyjednáme lepší podmínky. Zajistíme i smlouvy, certifikáty pravosti, transport, případně konzultaci ohledně adjustace. Zkrátka aby měl sběratel veškerý komfort a jistotu, že je vše, jak má být.

Laura Hejtmánková, Arthouse Hejtmánek

1) V poslední době mě oslovila práce Anny Ruth, která absolvovala AVU před třemi lety. Z letošních absolventů bych ráda zmínila Julii Daňhelovou. Obě autorky mají v sobě mimořádnou citlivost – dokážou propojit osobní mytologii s kolektivní imaginací a univerzálními archetypy. Myslím, že stojí za to je sledovat.

2) Limitované edice výtvarných tisků vnímám jako zajímavý fenomén, který činí umění cenově dostupnějším a zároveň si může zachovat i určitou míru exkluzivity. Nedokázala bych stanovit přesný počet, který by byl ideální – vždy se to odvíjí od samotného díla, použitých technik i od autora. U mechanických tisků, jako je například linoryt či suchá jehla, hraje zásadní roli fyzické opotřebení matrice. Každý otisk nese drobné nuance a po určitém počtu výtisků se kvalita přirozeně mění, což dává celé edici nejen přirozenou hranici, ale pro mě i zajímavějšího ducha.

U digitálních tisků je situace jiná – tam matrice neexistuje, takže limitace je čistě autorským rozhodnutím. V takovém případě vnímám jako důležité, aby byl počet výtisků jasně stanoven a transparentně komunikován, protože právě to určuje míru vzácnosti. Pro mě je podstatnější než číslo samo to, zda edice působí konzistentně a zda autor či autorka promýšlí důvody, proč zvolil/a právě tento rozsah. Hodnota tisku se pak netvoří pouze číslem v edici, ale především kvalitou samotného díla, jeho kontextem a osobností autora.

A ještě bych dodala – grafiku si kupte hlavně pro radost. Sama mám radost, když mohu takto podpořit někoho, kdo mě svým dílem osloví. Ale nemyslím si, že by bylo dobré na to pohlížet čistě jako na investici, která se vám časem „zázračně“ zhodnotí – u grafik je to spíše výjimečné. Doporučila bych třeba navštívit festival ilustrace a komiksu LUSTR, který proběhne teď v září v Praze – je to skvělá příležitost, jak si pořídit originální tisk a zároveň podpořit mladé začínající ilustrátory.

Jakub Kodl, galerie KodlContemporary

1) Na současné scéně se objevuje řada autorů, kteří dokážou originálně propojovat materiálové experimenty s hlubšími významovými vrstvami. Z nedávných absolventů mě zaujali například Ondřej Navrátil, který ve své sochařské práci vytváří fiktivní archeologické nálezy a mytologické příběhy z materiálů jako mramor, ocel nebo keramika; Tereza Samková, jejíž malby působí jako vizuální poezie, v níž se prolínají sny, osobní prožitky a introspektivní fragmenty; Mikuláš Juráček, který zkoumá hranici mezi volným uměním a designem prostřednictvím keramiky a skla; nebo Mia Milgrom, jejíž instalace kombinují přírodní a syntetické prvky a přetvářejí je v environmentální metafory křehkosti a přechodnosti. Tito autoři podle mě patří k nejslibnější generaci, která vnáší do českého prostředí nový vizuální i myšlenkový jazyk.

2) Pokud jde o vydávání limitovaných edic tisků, vnímám je jako smysluplný nástroj, který otevírá sběratelský svět širšímu okruhu zájemců, ale jen pokud je zachována transparentnost a exkluzivita. I proto otevíráme KC Editions, samostatnou platformu zaměřenou na kurátorované a vysoce exkluzivní edice českých umělců. Cílem je dát mladým autorům možnost pracovat s médii, která se jinak na trhu obtížně prosazují, a zároveň sběratelům garantovat kvalitu a vzácnost. U digitálních tisků se nám jeví jako ideální rozsah edice do třiceti kusů, u klasických grafických technik může být edice širší, protože samotná technika přináší přirozené variace. Klíčová je vždy důvěra mezi autorem, galerií a sběratelem – právě ta dělá z edice autentické a hodnotné dílo.