Auto Speciál. My čekali jaro…

… a zatím přišel mráz. Slova z písně skupiny Fešáci jako by vystihovala dění na evropském automobilovém trhu. Zatímco management automobilek očekával, nebo možná lépe řečeno doufal a potřeboval, pokračující růst prodejů elektromobilů, děje se pravý opak. Poptávka po bateriových vozech v Evropě ochladla. Od ledna do září se v EU prodalo o 5,8 % čistě elektrických vozů méně než za stejné období loni, přičemž celkový trh dokonce mírně rostl (o 0,6 %). Sice nenastávají katastrofické scénáře s dramatickým poklesem, ale i tak je situace natolik vážná, že zamotala hlavu víceméně všem výrobcům. Visí nad nimi totiž Damoklův meč v podobě brutálních pokut za překročení flotilových emisí, přičemž se bavíme o miliardách eur. V tabulkách vypadalo všechno pěkně: zájem o elektromobily, které výpočtu flotilového průměru výrobce zásadně pomáhají tím, že jsou vykazovány jako zcela bezemisní, bude narůstat, naopak prodej spalovacích aut bude v rozumné míře postupně klesat. Jenže zákazníkům může být nějaká tabulka evidentně úplně ukradená a výrobci se často dostávají do hodně zoufalých situací. A jak známo, zoufalá situace přináší zoufalá řešení.

Takže třeba Fiat, patřící do koncernu Stellantis, pozastavil výrobu stále poměrně dobře prodávaného minivozu Fiat Panda, protože mu na druhé straně zásadním způsobem vázne odbyt elektrického Fiatu 500e. A tak někomu v jiné tabulce ze všech špatných řešení vyšlo jako to nejméně špatné, že je pro automobilku ekonomicky výhodnější pozastavit prodej spalovacího auta než platit emisní pokuty.

Skoro všichni výrobci bez výjimky tlačí prodej elektromobilů za každou cenu. A to doslova – zejména u větších zákazníků v podobě firemních fleetů či státní správy rezignují na ziskovost byznysu jako takového a raději upřednostní registrované kusy elektrických vozů, jež jim sníží hrozící pokutu. Nelehkou situaci mají i evropští dealeři, když objednávají spalovací vozy pro své zákazníky. Většinou jim k určitému počtu spalováků mateřská automobilka na sílu přihodí i nějaký ten elektromobil. Co na tom, že pro něj nemá dealer odbyt a vůz bude stát dlouhou dobu v showroomu.

Mrazivé období zažívá zejména německý trh, v EU s přehledem největší, takže každé procento výkyvu představuje v absolutních číslech značné množství aut. To, že celkově za prvních devět měsíců letošního roku klesl o procento, by ještě nebylo tak hrozné, mnohem horší je bezmála 30% pokles aut u čistě elektrických. Paradoxně jsme to však letos najednou my, dosavadní odmítači elektromobility, kteří byli nálepkováni jako evropští zpátečníci a skeptici, kdo se rázem ocitl mezi premianty. Aspoň statisticky. I český trh se totiž dočkal štědré dotační injekce a efekt na sebe nenechal dlouho čekat: registrace elektromobilů u nás za první tři kvartály vzrostly meziročně o 55 %. No vida, jak to jde! Jsme totiž nakonec úplně stejní jako všude jinde – auto na elektrický pohon nám musí v první řadě dávat ekonomický smysl. Vzhledem k tomu, že dotace byly určeny jen podnikatelům (často s možností odpisu DPH), dalo se auto s cenou například milion korun fakticky pořídit za 620 tisíc. A když vám zoufalý dealer dá ještě nějakou další slevu, začne elektromobil mít smysl i pro ty, kteří na něj předtím koukali skrz prsty. Abychom si však nalili čistého vína, celá tahle taškařice, která u nás zajistila prodej zhruba tří tisíc elektromobilů navíc, stála téměř dvě miliardy z evropských peněz. Kromě toho erár evidentně přispěl i několika tisícům zákazníků, kteří by si elektromobil bývali koupili i bez dotace.

Při tom všem však vyvstává logická a zcela elementární otázka, jak dlouho lze v takovém prostředí smysluplně podnikat, generovat zisk a inovovat. I laik chápe, že to takhle dlouhodobě nelze dělat. Excelovou tabulkou náladu na trhu nepřetlačíš a dřív nebo později (spíše dřív) bude muset každá značka prodávat to, co chtějí zákazníci.