„Všichni musíme kopat za jeden tým.“ Vary ve znamení nového začátku

Od 4. do 12. července se v Karlových Varech uskuteční 59. ročník mezinárodního filmového festivalu. Po úmrtí jeho hlavní tváře – Jiřího Bartošky – bude samozřejmě v něčem jiný. Organizátoři se ale dušují, že se nebude jednat o tryznu, ale o oslavu života dlouholetého prezidenta festivalu. Bude se vzpomínat, ale také zvykat na to, jak bude festival fungovat bez něj. Dramaturgové pod vedením uměleckého ředitele Karla Ocha si každopádně opět dali záležet, aby diváci měli z čeho vybírat. Na co se tedy v lázeňském městě na začátku července můžete těšit?

Hlavní hvězdou letošního ročníku bude hollywoodská legenda Michael Douglas a Paul Zaentz, synovec producenta Saula Zaentze. Ti do Varů přivezou nově restaurovanou verzi oscarového filmu Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). Snímek čáslavského rodáka a velkého podporovatele karlovarského festivalu Miloše Formana byl historicky teprve druhým filmem, který získal všech pět Oscarů v hlavních kategoriích.

Snímek bude uveden v sekci Návrat k pramenům a oslaví své 50. výročí. Nutno dodat, že nejenom Michael Douglas, Miloš Forman a Saul Zaentz jsou držiteli Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Stejnou cenu získal ve Varech v roce 2007 i Danny DeVito, který si ve filmové adaptaci románu Kena Keseyho také zahrál. „Věřím, že osobní účast Michaela Douglase a Paula Zaentze na slavnostní projekci společně s rodinou Miloše Formana se stane jednou z nezapomenutelných událostí letošního ročníku,“ říká výkonný ředitel Kryštof Mucha.

Festival připomene hvězdu amerického filmu 40. let Johna Garfielda. Ten herecky ovlivnil velikány, jako byli Marlon Brando, James Dean, Paul Newman či Jack Nicholson. „Jedinečnou kariéru průkopníka na svou dobu neobvykle realistického hereckého pojetí, jíž se dosud nedostalo zaslouženého docenění, přiblížíme desítkou titulů,“ podotkl Karel Och. „Hned u osmi snímků budou návštěvníci festivalu moci obdivovat Garfieldovu hereckou genialitu a nadčasové charisma z 35mm kopií,“ dodal.

Jeho životní příběh je více než pozoruhodný. John Garfield poprvé vystoupil v divadle v předvečer černého čtvrtka, krachu newyorské burzy v říjnu 1929. Následně si tehdy ještě Julius Garfinkle změnil jméno a vydal se na západní pobřeží. Podepsal sedmiletý kontrakt s mocným studiem Warner Bros. a zahrál si po boku Humphreyho Bogarta, Edwarda G. Robinse nebo Bette Davisové. Byl dvakrát nominovaný na Oscara, založil vlastní filmovou společnost Roberts Productions a zásadně se podílel na rozkvětu žánru film noir. Zahrál si ve filmech, jako jsou Čtyři dcery (1938), Chlouba mariňáků (1945), Pošťák vždy zvoní dvakrát (1946), Tělem a duší (1947) atd.

Jeho slibně rozjetá kariéra ale neměla dlouhého trvání. John Garfield se totiž objevil na nechvalně proslulém seznamu komunistů v srdci zábavního průmyslu Red Channels. Fatální očernění jako důsledek umanutého pátrání po vlivu komunistických idejí ve volnomyšlenkářském Hollywoodu mělo negativní dopad na návštěvnost jednoho z vrcholných Garfieldových titulů Mít a nemít (1950), adaptaci Hemingwayovy stejnojmenné dobrodružné novely, kterou sám spisovatel považoval za nejlepší zfilmování jeho knihy.

V dubnu 1951 byl Garfield předvolán k výslechu před členy Kongresu. Na rozdíl od některých kolegů, kteří si spoluprací s mocí a udáváním zajistili možnost pokračovat v práci, psychicky vyčerpaný herec s podlomeným zdravím nikoho nejmenoval. Ponurý noirový thriller Běžel celou cestu (1951) se stal poslední položkou v herecké dráze muže, pro něhož bylo stejně důležité obětovat milované práci vše jako bez uhýbání projevit politické přesvědčení prostoupené autentickým humanismem. I proto, že mu ani jedno nebylo umožněno, se srdce Johna Garfielda zastavilo v květnu 1952 v pouhých 39 letech.

A jakou československou filmovou legendu si připomeneme? Nebude tím nic jiného než sarkastická komedie scenáristy a režiséra Jaroslava Papouška Ecce homo Homolka z roku 1969. Papoušek byl původně výtvarníkem a spolupracoval na stěžejních dílech Miloše Formana a Ivana Passera (Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, Intimní osvětlení). Není proto náhodou, že se jeho homolkovská trilogie právem řadí mezi lidové komedie navazující na „formanovsko-passerovskou“ poetiku.

V hlavním programu karlovarského festivalu se představí i několik zástupců české kinematografie. Želízkem v ohni je dobové psychologické drama Ondřeje Provazníka Sbormistr (2025), které je inspirované kauzou Bambini di Praga. „Provazník na sebe společně s Martinem Duškem upozornil už svým hraným debutem Staříci (2019). Teď nabízí střet nevinnosti s autoritou, která může zneužít své postavení. Není to adaptace, ale volná inspirace,“ uvedl Karel Och s tím, že za pozornost stojí i velmi soustředěná a neokázalá režie.

Sbormistr vypráví příběh z 90. let ze světa dospívajících zpěvaček a prestižních koncertů. Třináctiletá Karolína se dostane do proslulého dívčího sboru a vyráží na dlouhé turné po Spojených státech. „Během přelomové sezony se musí vyrovnat s nadanými konkurentkami včetně své starší sestry Lucie a získat si přízeň obdivovaného sbormistra. Křehké našlapování okolo tvůrčího vztahu s autoritou, jejíž metody není schopna Karolína dohlédnout, se může ale snadno vymknout…,“ uvádí synopse.

Druhým českým zástupcem v boji o Křišťálový glóbus je Miro Remo a jeho dokumentární portrét novodobých poustevníků Raději zešílet v divočině. Karel Och dodává, že Removi se podařilo zobrazit nevšední, možná až bizarní realitu dvojčat žijících uprostřed divoké Šumavy. Dokumentarista tentokrát vycházel z knihy Aleše Palána a Jana Šibíka a zaměřil se na život dvojčat Františka a Ondřeje Klišíkových. „Zdá se, že nikdy nedospěli, jejich svět vykazuje optikou takzvané civilizace znaky absurdity, avšak ve své nelíčené bukolické uhrančivosti nabízí možnost vydestilovat pramen inspirace pro nás všechny, někdy znavené konformním přimknutím se k řádu,“ komentuje Karel Och.

Za zmínku také stojí jemná studie dospívání Na druhé straně léta od Vojtěcha Strakatého. Ten na sebe před rokem upozornil pozoruhodným debutem After Party (2024), který měl premiéru na benátském filmovém festivalu. „V poetice českého léta, kde bzukot hmyzu střídá šum trav, sledujeme dívčí přátelství jako něco tajuplného a napůl vysněného. Leží křehké štěstí v jiných zeměpisných šířkách, nebo ho musíme nalézt sami v sobě?“ ptá se dramaturgyně Petra Vočadlová. Strakatý bude soutěžit v soutěži Proxima, která je určena mladým filmařům hledajícím nové, progresivní filmové tvary.

Neměli bychom zapomínat ani na sekci Zvláštní uvedení. V této kategorii se představí i celovečerní debut Zuzany Kirchnerové Karavan, který letos soutěžil v Cannes (v sekci Un certain regard) – jako první český film po více než třiceti letech. Nesoutěžní karlovarská sekce dále nabídne pět světových premiér a tři evropské premiéry.

Cenu prezidenta MFF KV letos převezme legenda českého střihu Jiří Brožek. Střihač získal devět Českých lvů, což je absolutní rekord v počtu výročních cen ČFTA pro jednu profesi. Tento matador pracoval s předními režiséry, jako byl Jiří Menzel, Věra Chytilová, Jaroslav Papoušek, Karel Kachyňa, Karel Smyczek a řada dalších klasiků české kinematografie.

Podepsal se mimo jiné pod oscarového nominanta Vesničko má středisková, Obsluhoval jsem anglického krále, Sněženky a machři, Dobří holubi se vracejí, Vrchní, prchni neboeastern Je třeba zabít Sekala. Na jeho počest se bude promítat intimní drama Smrt krásných srnců (1986). „Střižna je velice intimní záležitost,“ řekl v jednom rozhovoru o své práci. „Důležitý je obsah filmu, který stříhám, je třeba naslouchat, pochopit sdělení, aby ho pak pochopil divák. Já to přirovnávám k fotbalovému mužstvu, v němž všichni musíme kopat za jeden tým.“