Energetika. Daň za klimatické cíle

S poklesem cen energií na trhu po dvou kritických letech přišla částečná úleva pro spotřebitele. Mezi dodavateli už zas funguje větší konkurence v nabídkách, z nichž si mohou odběratelé vybrat tu pro ně nejvýhodnější, stejně tak jako se rozhodnout, na jak dlouho si ceny elektřiny nebo plynu zafixují. Další pokles cen už se ale neočekává. V následujícím zhruba půlroce se velkoobchodní ceny elektřiny s dodáním na příští rok budou pohybovat asi na úrovni 80 až 110 eur za 1 MWh. A důvod, proč ceny v posledních měsících klesaly víc, než se očekávalo, je ten, že evropská ekonomika byla nečekaně slabá.

Evropský průmysl zkrátka málo vyráběl, což ovlivnilo i cenu emisních povolenek, která tudíž klesala. „Před volbami do Evropského parlamentu byly z rezervy tržní stability uvolněny emisní povolenky ve výši dvou miliard eur, čímž se snížila jejich cena a tím i cena elektřiny. Nižší ceny energií jsou pro spotřebitele příjemné, ovšem ekonomická situace a nástroje, které k nim dopomohly, už méně. Tím spíš, že pokles nebude trvalý. Nicméně je dobře patrné, jak lze prostřednictvím ceny emisní povolenky, která přesně před rokem stála 89,73 eura a nyní je na úrovni 63 eur, ovlivňovat cenu elektřiny pro koncové zákazníky. Další vývoj cen energií tedy bude ovlivňovat kondice evropské i světové ekonomiky a do určité míry také situace po volbách do Evropského parlamentu a jeho následné kroky. Rozhodování Evropské komise je předvídatelné, bohužel je to stále tvrdošíjné trvání na plnění klimatických cílů,“ poznamenává k tomu na následujících stránkách člen představenstva společnosti Centropol Jiří Matoušek.

To, jak bude vypadat výsledná cena elektřiny pro odběratele, si ale ve výsledku nastaví každý členský stát EU sám. Nejde totiž jen o silovou elektřinu, tedy o neregulovanou složku, ale i o tu regulovanou. A právě tu energetický regulátor v letošním roce výrazně zvedl. Pro domácnosti se meziročně zvýšila o 65,7 procenta, což by mělo znamenat asi 1077 korun za 1 MWh navíc. Průměrná domácnost, která spotřebuje kolem tří MWh za rok, tedy za regulovanou část elektřiny zaplatí zhruba o 3232 korun víc. U plynu bude regulovaná složka vyšší o 38,8 procenta, což je nárůst asi o 125 korun za 1 MWh. A co se týče podílu na celkové ceně elektřiny pro odběratele, regulovaná složka letos u domácností tvoří přes 39 procent konečné ceny, u plynu zhruba 20 procent. U velkých odběratelů je podíl regulované složky na konečné ceně o něco nižší.

Nutné investice do přenosové soustavy

A jen málo se mluví o tom, že podíl regulované složky, a tudíž i platby za ni, bude růst i nadále. Tím, jak sílí tlak na rozvoj obnovitelných zdrojů a jejich připojení k síti, je nutné do přenosové soustavy investovat, aby bylo možné lépe ji řídit. Jak tedy říká ředitel strategie poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Macenauer, platit více za připojení k síti a méně za samotnou odebranou silovou elektřinu bude v příštích letech žádoucí. „Uvědomme si, že drtivá většina nákladů sítí není spojena s množstvím odebrané elektřiny, ale s maximálním požadovaným výkonem. Mluvím o regulovaných platbách, tedy o tom, co odběratel platí provozovatelům sítí za jejich služby. Není ale vyloučeno, že se to bude od určité chvíle a do určité míry týkat i dodávky silové elektřiny. Fotovoltaická i větrná elektrárna nemají téměř žádné variabilní náklady. Zato zprocesování jejich nestabilní dodávky má náklady značné i pro trh s elektřinou. S obnovitelnými zdroji, především s fotovoltaikou, která bude investičně nepochybně zlevňovat, se bude muset zacházet jinak než dnes,“ domnívá se. Jiří Matoušek to nazývá přímo „daní za klimatické cíle“.

Regulovaná složka ceny v sobě zahrnuje náklady na přepravu elektřiny a plynu, distribuci do odběrného místa, služby operátora trhu OTE, poplatky za činnost ERÚ a u elektřiny ještě za podporu obnovitelných zdrojů energie (POZE). Právě platby za OZE se na složenky za elektřinu vrátily od letošního roku. Za každou 1 MWh se platí 599 korun. Dotace na obnovitelné zdroje souvisejí s financováním solárních projektů v letech 2008 až 2010, později se tomu období začalo říkat solární boom a majitelům fotovoltaických elektráren solární baroni. Stát jim tehdy na projekty slíbil dvacetiletou podporu, svým způsobem se tehdy podnikatelům zavázal investici proplatit. Půjčky, které si solární podnikatelé tehdy vzali, kvůli příslibu dvacetileté státní podpory ještě v mnoha případech nejsou splaceny. Zrušení dotací, které financují fotovoltaické elektrárny, by jim tedy uškodilo. Snaha o zrušení POZE se už několikrát objevila. Naráží ale na platnou legislativu o státní podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Majitelé solárních elektráren hrozí arbitrážemi.

V nedávné době upozorňoval například předseda Asociace pro využití tepelných čerpadel Radek Červín na skutečnost, proč mají lidé, kteří investovali například právě do tepelných čerpadel či solárních panelů, státu odvádět ještě speciální daň v podobě POZE. „Kdo si pořídí solární panely, i s dotací na ně dá třeba 300 tisíc ze svého, u tepelného čerpadla je ta částka podobná, znamená to, že tu investici už učinil. Sám se energetickými úsporami ve svém domově přiblížil klimatickým závazkům, proto by podle mého názoru už další peníze na podporované zdroje odvádět neměl,“ myslí si Červín. Ministerstvo průmyslu však v reakci na to uvedlo, že pokud by platba za podporované zdroje byla jedné skupině obyvatel „odpuštěna“, musely by víc platit ostatní skupiny. V budoucnosti se navíc bude zvětšovat podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, což by v případě odpuštění poplatků vybraným skupinám zvyšovalo tyto poplatky všem ostatním. Se zvyšující se cenou tedy bude muset počítat každý.