Anketa. Jak se bude vyvíjet trh s elektřinou?

1. Jaký vývoj na trhu s elektřinou očekávat? Budou ceny ještě klesat?

2. Jak dobře je Česká republika připravena na zajištění dostatku elektřiny vzhledem k nevyhnutelné proměně našeho energetického mixu v nadcházejících letech?

3. Jaké ideální postavení by v našem mixu měly v budoucnosti mít jádro a OZE?

Alice Horáková, mluvčí ČEZ

1. Výhled pro spotřebitele na letošní i další rok je pozitivní, protože ceny energií na velkoobchodních trzích i díky velmi teplé zimě několik měsíců klesaly, takže dodavatelé, kteří je nakupují pro své zákazníky dopředu, budou moci tento pokles zohlednit ve svých cenících. ČEZ Prodej letos již několikrát zlevňoval a další zlevnění plánuje. Důležité je, že opatření na zajištění dodávek plynu z neruských zdrojů fungují, a daří se tak dlouhodobě ceny energií dostávat na příznivou úroveň.

1. Postupně se daří implementovat potřebnou legislativu, jako je například lex OZE I a II nebo liniový zákon, což vítáme. Řada dalších nutných kroků je ale ještě před námi. Pro rychlejší rozvoj OZE je klíčové zejména urychlit povolovací procesy, například prostřednictvím akceleračních zón. Pro zajištění hladké transformace teplárenství na nízkoemisní zas potřebujeme co nejdřív dokončit notifikaci provozní podpory pro nové plynárenské a teplárenské zdroje, notifikovat kapacitní mechanismy a také zrychlit povolování pro strategické nízko- a bezemisní zdroje. V opačném případě nám hrozí, že Česko bude mít výrazně dražší elektřinu než naši sousedé.

1. Jaderná energie se v České republice těší opravdu výrazné podpoře veřejnosti – její rozvoj podporuje cca 70 procent obyvatel. Také můžeme těžit z desítek let zkušeností se spolehlivým a efektivním provozem našich stávajících jaderných elektráren, průmyslového zázemí, rozvinutého technického školství a světově uznávaného jaderného výzkumu, takže dává smysl, abychom jádro u nás dál rozvíjeli a posilovali. Kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů je základním předpokladem pro zajištění dostatku bezemisní energie, v teplárenství pak počítáme s přechodným využitím zemního plynu a biomasy, než se naplno rozvine vodíková ekonomika.

Jiří Matoušek, marketingový ředitel a člen představenstva Centropol

1. Nízké velkoobchodní ceny elektřiny se spotřebou v příštím roce máme pravděpodobně za sebou. Od druhé poloviny měsíce února, kdy byly ceny nejnižší, dochází k mírnému, ale postupnému růstu ceny zhruba o současných 14 eur na 1 MWh. V období následujících přibližně pěti měsíců očekáváme velkoobchodní ceny elektřiny se spotřebou v příštím roce na úrovni 80 až 110 eur za 1 MWh, nikoli jejich další pokles. Pokles velkoobchodních cen energií, k němuž došlo už na konci roku 2023 a v novém roce pokračoval, byl rychlejší a nad rámec předpokladů. Stojí za ním zejména slabý výkon evropských ekonomik ovlivňující mimo jiné i cenu emisní povolenky a teplé počasí, které dál snížilo spotřebu elektřiny a zemního plynu. Před volbami do Evropského parlamentu byly z rezervy tržní stability uvolněny emisní povolenky ve výši dvou miliard eur, čímž se snížila jejich cena a tím i cena elektřiny. Nižší ceny energií jsou pro spotřebitele příjemné, ovšem ekonomická situace a nástroje, které k nim dopomohly, už méně. Tím spíš, že pokles nebude trvalý. Nicméně je dobře patrné, jak lze prostřednictvím ceny emisní povolenky, která přesně před rokem stála 89,73 eura a nyní je na úrovni 63 eur, ovlivňovat cenu elektřiny pro koncové zákazníky. Další vývoj cen energií tedy bude ovlivňovat kondice evropské i světové ekonomiky a do určité míry také situace po volbách do Evropského parlamentu a jeho následné kroky. Rozhodování Evropské komise je předvídatelné, bohužel je to stále tvrdošíjné trvání na plnění klimatických cílů. Určitě je žádoucí snižovat emise oxidu uhličitého a chovat se zodpovědně k planetě, na níž žijeme. Měli bychom ale výrazně víc myslet na průmysl a na domácnosti, zvlášť když EU ve svých ustavujících dokumentech deklaruje dostupnost ceny energetických komodit, což se nenaplňuje. Koncovou cenu elektřiny mohou do určité míry řídit jednotlivé členské státy. Česká republika může ovlivnit výši poplatku za obnovitelné zdroje nebo platby distributorům účtované spotřebitelům a firmám. Místo odběratelů může část platby hradit stát. Máme tedy v ruce nástroje, kterými lze ceny řídit, a přitom zachovat výhody liberalizovaného trhu.

1. Pokud by došlo k odstavování uhelných elektráren ještě před rokem 2030, může vzniknout problém s regulací energetické soustavy. Nebudeme mít dostatek plynových zdrojů, ale budeme muset regulovat výpadky a nadbytky výroby z obnovitelných zdrojů, jejichž výkon roste a růst bude. Vedle zajištění výroby elektřiny potřebujeme také flexibilitu. Pokud dojde k odstavení uhelných elektráren, nezačneme stavět a neuvedeme do provozu paroplynové elektrárny a nebudeme regulovat elektrárny fotovoltaické, jejichž instalovaný výkon může dosáhnout až 10 tisíc MW v roce 2030, nastane problém s řízením celé soustavy. Za pravděpodobný scénář považuji ponechání potřebného výkonu uhelných elektráren v provozu až do doby, než dojde k jejich skutečné náhradě jinými zdroji, což je v podstatě jedině plyn. V zásadě za každou cenu. Krátkodobá závislost na dovozu elektřiny je menší problém než nesprávně složený mix výrobních zdrojů. Setrvání u výroby v uhelných elektrárnách je menší zlo než riziko masivních výpadků dodávek elektřiny zapříčiněných nestabilitou soustavy. Z toho vychází, že bude lépe plnění klimatických cílů rozložit v čase. Důležité je také říci, že rostoucí podíl OZE si vyžádá významné investice do přenosové soustavy, technologií na monitoring a řízení spotřeby a je potřeba připravit domácnosti a firmy na další růst regulovaných plateb. To je daň za klimatické cíle.

1. Zásadní nevýhodou obnovitelných zdrojů typu solárních nebo větrných elektráren je nestabilita jejich výkonu závislá na počasí. Vždy budou pouze doplňkem v celkovém energetickém mixu, nikdy se nestanou dominantním zdrojem výroby elektřiny a bohužel zdraží koncovou cenu elektřiny. To se děje již dnes. Energetický mix by se měl měnit postupně, s řízenými náklady, a tím kontrolou koncové ceny elektřiny pro spotřebitele a firmy a na základě schopností investic ze strany státu. Plány na růst OZE a veškeré prezentované predikce jejich podílu na celkové výrobě či instalovaném výkonu mají být podřízené schopnosti řídit dodávku elektřiny v soustavě. Z toho důvodu má v energetickém mixu dominovat výroba z jaderných elektráren následovaná zemním plynem a dlouho ještě za účasti uhelných elektráren a vhodně doplněná uřiditelným výkonem obnovitelných zdrojů. Instalovaný výkon elektráren fotovoltaických si nedovedeme představit na úrovni plánovaných 10 tisíc MW. Důvodem jsou primárně obrovské dodatečné náklady s tímto výkonem spojené, které budeme muset hradit, to znamená, že je zaplatí domácnosti, firmy a státní rozpočet. Čeká nás dlouhé přechodné období, v němž musíme urychlit výstavbu paroplynových elektráren s racionálně postaveným kapacitním mechanismem, aby se investorům jejich investice vyplatila a byli pro ni motivováni. Nevýhodou plynových zdrojů ovšem je, že na našem území nejsou dostatečné zdroje zemního plynu a vždy budeme závislí na jeho dovozu. Zcela zásadní je proto zvyšovat podíl OZE v energetickém mixu rozumně, na racionálním, nikoli ideologickém základě. Už nyní je problém s řízením výroby elektřiny z OZE a predikcí spotřeby, což zvyšuje náklady na odchylku. Částečně pomůže akumulace, která je předmětem připravovaného lex OZE 3, nicméně akumulace je nákladná a její rozvoj pravděpodobně bude muset být dotován, což se negativně projeví na ceně elektřiny.

Martin Pich, ředitel divize trading MND Energie

1. Letošní rok začal velmi netypicky. Prakticky jsme neměli zimu. Spotřeby energií významně klesly, s tím také velkoobchodní ceny plynu a elektřiny. Jsme toho názoru, že ceny pomalu nacházejí svou rovnovážnou úroveň a prostor pro pokles již není velký. Naopak v druhé polovině roku vidíme prostor pro růst velkoobchodní ceny elektřiny, a to zejména díky očekávanému nárůstu ceny emisní povolenky. V horizontu deseti let očekáváme, že se cena elektřiny bude držet spíš na nižších úrovních, a to zejména díky nízkým cenám plynu a nárůstu instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů. Bezesporu uvidíme i velké výkyvy cen, ale trendově by se velkoobchodní cena elektřiny mohla stabilizovat v pásmu někde kolem 45 až 70 eur za 1 MWh. Porostou však náklady na udržení stability sítě. Čím víc OZE, tím víc investic je třeba. A to bude muset někdo zaplatit, respektive můžeme očekávat navýšení regulované složky ceny.

1. Česká republika si ještě bohužel nesplnila všechny domácí úkoly. Z dnešního pohledu to vypadá, že uhelné elektrárny se budou vypínat výrazně dřív, než je z pohledu bezpečnosti dodávek možné. Nízké, nebo dokonce záporné marže při výrobě elektřiny prostě majitelům říkají, že je mají zavřít. Česko za ně nemá náhradu. Nové plynové zdroje, které nutně pro zachování stability sítě potřebujeme, se nestavějí. Udělat investiční rozhodnutí, když nevíte, zda za rok nedojde ke změně směřování energetické legislativy atp., je prostě velmi riskantní. Z toho nám vyplývá, že minimálně do roku 2030 má Česko vážné riziko nedostatku zdrojů. Buď se musí zastabilizovat právní prostředí na EU úrovni, nebo se musí schválit systém kapacitních plateb, aby bylo možné nové méně emisní zdroje stavět. Nesmíme zapomínat, že obnovitelné zdroje nám nepokryjí zimní spotřebu. Neexistuje zatím technologie na mezisezonní ukládání elektřiny. Něco pokryjeme dovozem, ale ne vše. Německo bude čelit stejným výzvám, byť v menší míře. Zajistilo si u Evropské komise kapacitní platby pro stavbu plynových zdrojů. Dřívější odstavení uhelných elektráren přinese ještě jeden negativní efekt. Pokles spotřeby uhlí, tedy snížení těžby, a neekonomický provoz lomů vedoucí k jejich zavření, což bude znamenat nedostatek uhlí pro teplárny. Vše se nakonec určitě zvládne, ale bude to víc finančně bolet. Energetika je obor s dlouhou reakční dobou.

1. Z pohledu bezpečnosti je vždy dobré mít různorodou produkční základnu: jádro, plynové elektrárny, vodu, slunce, bateriová úložiště. Spotřeba elektřiny poroste zejména v zimních měsících (kvůli tepelným čerpadlům) a k tomu potřebujeme jaderné a plynové elektrárny. Jádro a OZE pomohou pokrýt jaro/léto. Plynové elektrárny a baterie se postarají o vykrývání rozdílů mezi spotřebou a výrobou, která bude významně kolísat kvůli nestálosti výroby OZE.

Petr Holubec, mluvčí PRE

1. V obecné rovině můžeme konstatovat, že prostor pro pokles cen energií stále existuje, na druhou stranu je otázka, kam se posunou ceny emisních povolenek, jak to bude s vývojem ekonomiky, protože její růst vyvolá poptávku po elektřině, a tím roste cena. Vliv bude mít i to, co se stane ve světě a v Evropě a jak důslední budeme v prosazování Green Dealu. Důležité bude i to, jak se bude vyvíjet počasí, zatím totiž profitujeme z mírnějších zimních období. Těch vlivů s nejasným vývojem, které mohou ovlivnit ceny energií oběma směry, je tedy víc než dost.

1. V České republice bychom měli mít relativní dostatek elektřiny, je důležité říci, že jsme stále poměrně významný exportér, i když se ozývají hlasy, že se musíme připravit na obrácení role a staneme se  v budoucnu dovozcem energií po útlumu všech našich zdrojů na fosilní paliva. I proto by měl podíl jádra a OZE mít v budoucnu stále větší význam.

Jan Zápotočný, místopředseda představenstva E.ON Energie

1. Jako stabilní a férový dodavatel se snažíme našim zákazníkům pozitivní trendy na trhu do ceníků přenášet vždy, když to situace a naše nákupní strategie dovolí. I proto od května už potřetí za poslední rok a půl plošně snižujeme ceny. Nižší cenu plynu budou mít všichni naši zákazníci, kteří nemají fixovanou cenu. Ceníky snížíme o 13 až 21 procent podle spotřeby a lidé, kteří plynem topí, ušetří ročně až 4500 korun. Oproti výši cenových stropů, kterou lidé u řady dodavatelů platili ještě celý loňský rok, je to pak částka nižší o 35 procent. Na trzích teď vidíme pozitivní vývoj. Na druhou stranu je potřeba vidět, že většina zodpovědných dodavatelů už má energii pro své klienty nakoupenou z dřívějška, a ceny se tak odvíjejí i z těch, za které v minulých obdobích nakupovali. Nicméně pokud pozitivní trend na trhu bude pokračovat i nadále, dá se předpokládat, že se dříve nebo později projeví i do cen pro koncové uživatele.

1. Transformace energetiky a její dekarbonizace je proces, který už začal a jsme v jeho běhu. Elektřina bude hrát ještě výraznější roli než doteď a musíme si přiznat, že je před námi ještě hodně práce, abychom s koncem konvenčních uhelných zdrojů dokázali jejich funkce plně nahradit. Bude to vyžadovat velké investice nejen do energetické sítě, která bude klíčová pro přenos energie, ale také pro budování záložních zdrojů, které budou potřebné pro vykrývání těch období, kdy nebude svítit slunce a nebude foukat vítr. Vedle toho je potřeba i kvalitní legislativy. Musíme mít například ošetřenou akumulaci, kterou doteď legislativa nezná a která bude dalším klíčovým prvkem. V neposlední řadě je pak důležité uvědomit si, že velkou roli v dekarbonizaci energetiky bude hrát plyn, který osobně považuju za jeden z klíčových prvků přechodu na zelenou energetiku při procesu odstavování uhelných elektráren v České republice. Ať už půjde o zemní plyn, biometan, nebo do budoucna i vodík.

1. V poslední době vidíme obrovský boom obnovitelných zdrojů. Zatím jde hlavně o solární elektrárny, ale v poslední době už se objevuje i výrazně víc projektů na větrné elektrárny. Abychom ale zajistili stabilitu v síti a dodávek energie, je potřeba mít i další zdroje energie, které vyváží doby, kdy obnovitelné zdroje nemohou vyrábět. Proto si myslím, že role jádra v kontextu energetické infrastruktury a podmínek Česka je zatím nezastupitelná.