Energie od sousedů

Ještě před pár lety zněla myšlenka, že by si sousedé nebo malá obec mohli vyrábět a sdílet vlastní elektřinu, spíš jako experiment. Dnes už je to realita, která postupně mění energetickou mapu Česka. Komunitní energetika je nový model, kdy se spotřebitelé mění v „prosumery“ – tedy ty, kteří elektřinu nejen odebírají, ale také vyrábějí a sdílejí s ostatními členy komunity.

Základem jsou malé obnovitelné zdroje, nejčastěji fotovoltaické elektrárny instalované na střechách domů, firem či veřejných budov. Klíčová je i sada pravidel a technologických systémů, které umožňují, aby přebytky neskončily ve velké distribuční síti, ale u souseda nebo ve škole přes ulici. Pro jednotlivce to znamená potenciálně nižší účty a větší jistotu v čase rostoucích cen energií, pro obce zase možnost stát se soběstačnějšími a méně závislými na velkých dodavatelích. A pro celou zemi obecný přínos k čistší a decentralizovanější energetice.

Zásadní impulz pro rozvoj komunitní energetiky přinesla novela energetického zákona lex OZE II, schválená koncem roku 2023. Ta umožnila sdílení elektřiny mezi více odběrnými místy a zavedla pojem „aktivní zákazník“. Nejrychleji se rozvíjejí právě malé skupiny – sousedé, rodiny nebo přátelé, kteří sdílejí elektřinu z jedné fotovoltaiky. Mohou mít nejvýše 11 členů alespoň s jedním výrobcem. V tomto případě není nutné zakládat právnickou osobu. Stačí se registrovat u Elektroenergetického datového centra (EDC). Na konci letošního května už takto podle Svazu komunitní energetiky fungovalo více než 11 tisíc skupin.

V současné době nejsou úspory při sdílení elektřiny ohromující. Nízké ceny energie zatím neumožňují výraznější finanční efekt. Členové skupin navíc stále platí distribuční poplatky, i když elektřinu odebírá například soused z blízkého domu. Skutečná úspora se proto projevuje především u ceny samotné silové energie. Přesto zájem o sdílení energie roste.

Vedle malých skupin vznikají i větší energetická společenství. V těch může být až tisíc členů, obvykle jde o obce, bytové domy či místní podnikatele. Na rozdíl od aktivních zákazníků se ale musí registrovat u Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a vyřešit právní vztahy mezi členy. K letošnímu létu evidoval ERÚ téměř šedesát takových společenství.

Obce si zatím testují první kroky. Na jižní Moravě jde například o Hodonín, Lužice nebo Kostice. Podle Martina Andera, projektového specialisty ze Svazu moderní energetiky, doporučují odborníci testovat sdílení elektřiny z fotovoltaiky ve školních či obecních budovách, například na radnicích či v knihovnách. Jde hlavně o získávání dat a zkušeností, jak systém funguje. Přímé zapojení občanů je zatím omezené kvůli administrativní a reputační náročnosti a riziku provozních problémů.

Statistiky EDC ukazují, jak se komunita rozrůstá. Jen za srpen 2025 se v Česku nasdílelo rekordních 9540 MWh elektřiny, celkem od spuštění systému už více než 43 GWh. „To by pro představu pokrylo spotřebu veřejného osvětlení v Brně po dobu tří let,“ popsal Petr Kusý, předseda představenstva EDC.

Celkově bylo do systému ke konci srpna podle dat EDC zapojeno více než 30 tisíc účastníků, kteří spolu sdílejí elektřinu přes více než 46 tisíc odběrných a výrobních míst. „Cena za sdílenou elektřinu je ryze na dohodě mezi členy skupiny. Mezi příbuznými, v rámci obecních objektů nebo v takzvaném režimu ,sám sobě‘ bývá často nulová. Nejvyšší objemy sdílené elektřiny tedy směřovaly k účastníkům ze segmentu průmyslu,“ dodal Kusý s tím, že největší příjemce využil za měsíc 544 MWh a ušetřil více než milion korun.

Komunitní energetika zatím není bez problémů. Sdílení dnes funguje podle tzv. statického alokačního klíče, kdy se elektřina dělí mezi členy podle předem stanoveného poměru. Podle Daniela Ullmanna z energetického družstva Hotař zatím není možné dynamické sdílení podle aktuální spotřeby, což vede k tomu, že 30 až 50 procent vyrobené elektřiny končí v přetocích. ERÚ původně plánoval zavést dynamické sdílení nejdříve v polovině roku 2026, podle Unie komunitní energetiky (UKEN) však může být odloženo až na rok 2028.

Chybí také dostatečná finanční podpora. Program KOMUNERG, určený pro obce a energetická společenství, se opakovaně odkládá. „Bez investiční podpory společenství své plány naplno nerozjedou, nezapojí do projektů tolik občanů a místních podnikatelů,“ varuje Eliška Beranová, právnička expertní skupiny Frank Bold a UKEN. Podle ní se tak celý slibný rozvoj tohoto sektoru zpomalí a zůstane zejména u samospráv, přestože potenciál je i u dalších subjektů.

Naději přináší novela lex OZE III, schválená letos na jaře. Zavádí nové možnosti pro ukládání energie a agregaci výrobců. Spotřebitelé získají nové možnosti, jak efektivněji nakládat s elektřinou a snížit své výdaje. Nová pravidla zároveň posílí stabilitu sítě a přispějí k udržitelnější budoucnosti české energetiky,“ vysvětlil v březnu ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.

Pokud se podaří rozvinout akumulaci a flexibilní řízení, může se komunitní energetika stát významným pilířem české energetiky – decentralizované, stabilní a čisté.

Komunitní energetika je v českých podmínkách novinkou, která už ale prokazuje svou sílu. Podle UKEN se za první rok registrovalo přes 42 tisíc výrobců a odběratelů a vzniklo 57 pilotních projektů. Je to důkaz, že zájem lidí i obcí je obrovský.

Otázkou zůstává, jestli stát a regulátoři dokážou vytvořit podmínky, které umožní tento potenciál naplno využít. Pokud ano, může se během několika let stát, že místo závislosti na velkých dodavatelích budeme čím dál víc čerpat z energie vyrobené přímo v našich ulicích a obcích.