Obsah

SPECIÁL UDRŽITELNOST

Voda. Ohromný potenciál jejího recyklování

Dostupnost vody se v ČR dlouhodobě snižuje, říká Ondřej Beneš

Zuzana Keményová

V Evropské unii se nyní recykluje jen 2,5 procenta odpadních vod. Přitom vyčištěná a upravená odpadní voda se dá využít v zemědělství, průmyslu, ale i na pití. Jednou z recyklačních metod je takzvaná infiltrace – předčištěná voda se nechá vsáknout do země, kde se zcela přírodní cestou vyčistí. „Někteří lidé váhají nad konzumací recyklovaných produktů či vody. Ale v případě infiltrace prochází voda nejprve procesem čištění v čistírně odpadních vod, poté při pomalém transportu v půdě a na konci ji čeká další úprava na vodu pitnou. Velmi by pomohlo, pokud bychom dokázali zlomit psychologickou bariéru lidí,“ říká Ondřej Beneš, obchodní a technický ředitel skupiny Veolia v České republice.

Proč bychom se v Česku měli zabývat recyklací vody?

Ač se to nezdá, Česká republika je podle posledních údajů ČHMÚ zasažena globálním oteplováním výrazně víc než řada jiných států. Rychlost zvýšení průměrné roční teploty je za poslední dekádu ve srovnání s celosvětovým průměrem dvojnásobná. Důvody? Celá řada, ale zásadní je dopad na dostupnost vody. Přestože dlouhodobý srážkový normál se v Česku drží na hladině zhruba 650 milimetrů za rok, kvůli oteplování, změnám ve využití krajiny i změnám v intenzitě a frekvenci srážek se dostupnost vody dlouhodobě v Česku snižuje. Ve vyhodnocení dostupnosti vody v Evropě je Česká republika na neradostném pátém stupni od konce žebříčku koeficientu dostupnosti vody WEI +, a to vedle Kypru, Řecka, Španělska a Turecka.

Co se s tím dá dělat?

Řešení ke zvýšení dostupnosti vody je řada. Český stát již v roce 2014 založil meziresortní komisi VODA-SUCHO a v roce 2022 dokonce vznikla Ústřední komise pro sucho. Existují technická řešení, jakými jsou například příprava a realizace přehradních nádrží. Jde ale o komplikovaný povolovací postup, takže samotná realizace může trvat desítky let. Tolik vychvalovaná řešení jako například umělé mokřady sice lokálně sníží teplotu, ale často za cenu zvýšení lokálního deficitu vody.

Nesmíme proto zapomínat na metodu, která má prehistorický původ – infiltraci. Běžně se používá břehová infiltrace, tedy přirozené zasakování vody do břehů v okolí řek, potoků, rybníků atd. Slouží například pro zdroj pitné vody v Káraném. Neměli bychom se ale bát ani použití infiltrace vyčištěných odpadních vod. Někteří spoluobčané váhají nad konzumací recyklovaných produktů či vody. V případě infiltrace ale voda prochází nejprve procesem čištění na čistírně odpadních vod, poté při pomalém transportu v půdě a na konci ji čeká další proces úpravy na vodu pitnou. Velmi by pomohlo, pokud bychom dokázali zlomit psychologickou bariéru lidí. Těší mne, že u mladých vidím připravenost změnit chování, abychom dosáhli udržitelnosti.

Jak infiltrace v praxi vypadá?

Řízenou infiltraci si představte jako systém nádrží či studen, které umožňují vtlačit do podzemí vodu. Oproti tomu stojí standardní takzvaná břehová infiltrace, kdy budujeme podél vodních toků studny, které mají spojitou hladinu s hladinou v řekách či potocích. Pro reálnou ilustraci nemusíme daleko. Vodárna Káraný má jak břehovou infiltraci, kde odběr vod probíhá ze studní napojených na hladinu Jizery, z počátku minulého století, tak i řízenou infiltraci v Sojovicích. Ta funguje od roku 1968 a kapacita tam je téměř tuna odebírané vody za sekundu. Na vlastní oči ji můžete vidět v rámci naučné stezky z Lysé nad Labem do Čelákovic. Je nutné si ale uvědomit, že řízená infiltrace se v Česku budovala s cílem doplnit zdroje pro výrobu vody pitné, nikoli vytvořit zásobárnu vody pro horší časy.

Jak jsou na tom s infiltrací v zahraničí?

V zahraničí je v suchých oblastech běžná infiltrace vyčištěných odpadních vod do podzemí a jejich následné využití na úpravu vody pitné. Řada z nás zaregistrovala extrémní sucho v Katalánsku a problém Barcelony s vodou. Tady by bez řízené infiltrace byla místní vodárna již na konci loňského roku doslova na suchu. A v Asii, například v Hongkongu nebo v Honolulu, je dnes naprosto běžný standard zbudovat recyklační schéma při výstavbě nového města nebo při rekonstrukci čistírny vod.

A co v případech, kdy infiltrace není z různých důvodů možná?

Přímořské státy často využívají pro výrobu vody pitné odsolování mořské vody. Pokud taková možnost není, zůstává pak ve hře přímé využití a úprava vyčištěných odpadních vod na vodu pitnou. Příkladem je hlavní město Namibie Windhoek, které leží na náhorní plošině s minimem dostupné vody. Společnost Veolia tam ve sdružení s firmou Wabag zrealizovala celosvětově první velké zařízení pro přímou recyklaci odpadní vody na vodu pitnou. Každý rok je využito sedm milionů kubíků chemicky a biologicky vyčištěných odpadních vod a po další úpravě a hygienickém zabezpečení jdou jako pitná voda obyvatelům. V řadě dalších zemí, například v Austrálii, Asii nebo v poslední době i například v Kalifornii v USA, se již vyrábí voda pitná z vody odpadní. Nejčastěji se ale právě mezi vypouštění a odběr staví půdní blok jako dodatečná bariéra.

Proč jsou jiné státy v recyklaci o tolik dále než my?

Protože byly postaveny před problém nedostatku vody již dávno. Například Izrael či Španělsko neměly vzhledem k teplému klimatu, nedostatku vodních zdrojů a intenzivní zemědělské výrobě jinou možnost než rozjet recyklaci a paralelně začít realizovat odsolovací úpravny vod. V Izraeli naše společnost postavila společně se společností IDE druhou největší odsolovací úpravnu vod Ashkelon s roční produkcí vod přes 100 milionů kubíků, což je tolik, kolik vypije Praha. Protože v Česku moře nemáme, musíme najít jiný zdroj. Velké povrchové zdroje budou s rostoucí průměrnou teplotou i vyšší energií slunečního záření dopadající na zemský povrch ohrožené vyšším odparem. Postupně nám tedy stejně nezbude nic jiného než přemýšlet o tom, jak uměle zvýšit množství vod zadržených v krajině a půdě.

Pro jaké účely se nejčastěji recyklovaná voda používá?

Pokud porovnáme roční celosvětovou produkci recyklované vody, většina se využívá v zemědělství, dále v energetice a průmyslu. Výroba pitné vody z vody recyklované stále zůstává minoritní. V EU platí od poloviny minulého roku směrnice pro úpravu vyčištěné odpadní vody před využitím v zemědělství, ale Česko se rozhodlo vzhledem k nízkému využití umělých závlah k těmto pravidlům zatím nepřistoupit. I přes rychlý růst v posledních letech je zatím z vypouštěných vyčištěných odpadních vod v EU recyklováno jen 2,5 %.

Jaký postoj mají lidé k recyklované vodě?

Nejenom v Česku, ale celosvětově stojíme před problémem vnímání recyklovaných produktů. Průzkum veřejného mínění, který pro nás realizovalo IBRS, odhalil, že řada z nás je zatím vůči recyklovaným potravinám minimálně zdrženlivá. Snažíme se tento trend ale obrátit – příkladem může být udržitelná kuchyně Miluše Makó v naší restauraci Green Table ve Florentinu v Praze 1, která pracuje s naprosto minimálním odpadem, nebo pivo ERKO z recyklované vody, které si v této restauraci můžete dvakrát ročně dát.