PRO A PROTI
Měli být Rusové a Bělorusové zcela vyloučeni z olympijských her v Paříži?
Pokud by chtěl někdo prožít několik dní v pohádce, Horní Rakousko mu takový zážitek splní. Krajina této spolkové země nabízí vše, co z pohádek známe a co nesmí v žádném případě chybět. Je tu devatero hor i devatero údolí, devatero řek i jezer, hluboké rokle i tajemné podzemí a k tomu městečka přilepená ke skalním štítům, jako by to byla orlí hnízda. Aby člověk spatřil pohádkovou zemi, nepotřebuje při cestování Horním Rakouskem fantazii, stačí se jen rozhlížet.
Připomínka rozhlížení není jen konverzační fráze. V regionu Dachstein Salzkammergut neboli v oblasti Solné komory v okolí Dachsteinu je možností ke krátké zastávce nebo i týdennímu pobytu nepřeberně. Atraktivní území se rozkládá mezi čtyřmi obcemi Bad Goisern, Gosau, Hallstatt a Obertraun. A to, jak se tu propojuje historie s jedinečnou krásou přírody a staletými otisky kultury, potvrzuje snad nejlépe fakt, že celý region je zapsaný na listině Světového dědictví UNESCO.
Halštat je město, které vypadá jako pohádkové, a navíc se zrodilo z jednoho z nejslavnějších pohádkových motivů. Pro jeho vznik skutečně platí, že sůl je nad zlato. První osadníci se začali na březích alpského jezera usazovat už 800 let před naším letopočtem, aby z dolů kolem vznikajícího města těžili za pomoci jednoduchých nástrojů tehdejší velmi vzácný artikl – halštatskou sůl. A z tohoto solného bohatství Halštat vyrostl. Od té doby město téměř bez přestávky v těžbě soli pokračuje, a i když kvůli okolním horským masivům a jezeru nikdy nemohlo expandovat, stabilně přežívalo celá tisíciletí. Dodnes v něm žije méně než tisíc stálých obyvatel a tvoří ho dohromady jen několik ulic a jedno náměstí, a přesto patří mezi nejnavštěvovanější místa v Rakousku. Půvabnějších měst totiž moc není. Halštat působí, jako by ho někdo vytesal do úzkého skalního výběžku mezi vápencovými srázy a průzračným jezerem.
Jelikož parkování v tak malém městě je náročné, nejlepší možností, jak se sem dostat, je veřejná doprava. Železniční nádraží je sice na opačném břehu jezera, než stojí město, ale to ničemu nevadí. U břehu totiž vždy při příjezdu vlaku kotví loď, která cestující z vlaku rovnou převáží do města. K jedinému náměstí Marktplatz se od jezera přichází dlouhou ulicí lemovanou tradičními rakouskými venkovskými domy obrostlými hrušněmi a hned v sousedství náměstí stojí ikonický evangelický kostel, jehož základy byly položeny již v roce 1785 a který je hlavním motivem naprosté většiny fotografií Halštatu. Celá prohlídka města zabere asi hodinu a po ní je dostatek času na výjezd pozemní lanovkou ke vstupu do solného dolu.
Naproti Halštatu leží na opačném břehu jezera malá vesnice Obertraun, ze které vyjíždí celoročně lanovka až na chladný vrch Dachstein Krippenstein. Od její horní stanice se rozbíhá několik nenáročných vycházkových cest, například k originální železné soše žraloka nebo k vyhlídce Five Fingers, která má tvar dlaně s rozevřenými prsty. Právě z ní je výhled na ocelově modré Halštatské jezero v údolí, na vesnici Obertraun i na siluetu Halštatu. Možná vás ale při pohledu do údolí upoutají na hladině jezera zvláštní protáhlé dřevěné lodě, kterým se říká Zille. Původně se používaly na přepravu vytěžené soli po proudu řek do celého Rakousko-Uherska, až na císařský stůl do Vídně. Dnes čluny Zille převážejí po jezeře turisty, a to jak přes den, tak i při speciálních plavbách, například v noci za úplňku, nebo naopak ráno, kdy se na lodi podává i snídaně.
Dalším oblíbeným místem v oblasti Solné komory je údolí Gosau se stejnojmenným jezerem. Často sem míří především rodiny s dětmi, které se obvykle vydávají na krásné túry v okolí jezera nebo na výlet lanovkou na Zwieselalm. V sousedním údolí stojí alespoň za krátkou návštěvu manufaktura Annamax v Bad Goisernu. Ručně se tu vyrábí více než
20 druhů kvalitních hořčic. Najdete tu například hořčici s lesním medem a halštatskou solí nebo hořčičný kaviár. Výrobce Rainer Baumgartner je dokonalý řemeslník, protože si všechno vyrábí sám, recepty vytváří doma a každý kelímek hořčice plní ručně.
K odpočinku od letního horka samozřejmě v celé Solné komoře svádějí průzračná alpská jezera, ale ve skutečnosti je těch možností mnohem víc a některé jsou jedinečné. Například u prostřední stanice lanovky na vrchol hory Dachstein Krippenstein se lze před ostrým sluncem na chvíli skrýt do obří ledové jeskyně nebo do Mamutí jeskyně. Komu by v ní nestačila klasická prohlídka, může si objednat zdejší specialitu – jeskynní treking. V pevné kombinéze z kvalitního materiálu s jištěním pomocí lana čeká odvážnější návštěvníky pod vedením zkušeného průvodce cesta po stopách jeskynních průzkumníků.
Stále oblíbenější jsou také výpravy na vrchol hory v době, kdy den ještě není zdaleka tak horký. Lanovka může první turisty vyvézt už časně ráno, aby mohli z výšky nad horskými štíty pozorovat východ slunce a v atraktivním prostředí pak také po-
snídat. Samozřejmě že ne každý je příznivec brzkého vstávání, a i na takové hosty tady myslí. Lanovka má i svůj večerní provoz, kdy místo vycházejícího slunce nabízí večerní výhledy ve světle úplňku.
Působivou odbočkou z horkého dne je zaručeně návštěva solného dolu nad Halštatem, který je celý v útrobách Salzbergu, tedy Solné hory. Do jejího nitra se sjíždí po dřevěné skluzavce dlouhé 64 metrů úplně stejně, jako kdysi nastupovali do práce dělníci těžící sůl. Jízdy se nikdo obávat nemusí, kalhoty si dlouhým sjezdem neponičí, protože na exkurzi do solného dolu se chodí ve speciálních kombinézách. To, jak se sůl v hoře těžila, srozumitelně vysvětlí filmové ukázky v podzemním 3D kině a také laserová show.
To, že se v místech, kde z Halštatského jezera vytéká na svou další pouť řeka Traun, dobře jí, objevili lidé jen chvíli poté, co Kolumbus spatřil Ameriku. Věhlas hostince Steegwirt se skutečně šíří světem už bezmála půl tisíciletí a je právem zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. Samozřejmostí je, že to, co host dostane na talíři, pochází z místní úrody a od sedláků, kteří hospodaří na okolních alpských loukách.
Pro kulinářský zážitek je možné se ale vypravit už hned za ranního rozbřesku, kdy se sluneční paprsky poprvé sklouznou po hladině Halštatského jezera. V tu dobu už vyplouvají první lodě zvané Zille, na kterých se po celou dobu vyhlídkového okruhu podává čerstvě připravená snídaně. Člověk se tak probouzí do nového dne společně s přírodou a loď opouští s plným žaludkem.
Solná komora přeje cyklistům bez ohledu na věk a sportovní kondici a v žádném případě není potřeba obávat se vysokých hor okolo jezer a údolí. Celý region je protkaný sítí značených cyklistických tras všech obtížností, od odpočinkových a rodinných v údolích až po skutečně sportovní a adrenalinové. Vlastní výbavu není nutné vozit s sebou, půjčoven je tu dostatek a na výběr jsou jak kola klasická, tak i elektrická. Na první seznámení s regionem je možné doporučit prodloužený víkend s horskými koly v Bad Goisernu. Do jednoho turistického balíčku jsou zahrnuté tři noci včetně polopenze, mapa pro horská kola, speciální návrhy tras pro e-horská kola a k tomu je v ceně také zapůjčení e-horského kola na celý jeden den včetně instruktáže.
Obdobně se o hosty postarají i v Gosau ve Vitalhotelu, který těží ze své odlehlé polohy. V každé roční době tu je zajištěn naprostý klid a ničím nerušený panoramatický výhled na okolní horskou krajinu. I tady je samozřejmostí servis pro cyklisty, tedy potřebné mapy, půjčovna a také odpočinek po náročném sportování – wellness s plaveckou jeskyní a saunou.
Aby návštěvníky Solné komory neobtěžoval silný automobilový provoz, je v celém regionu zajištěna, pohodlná veřejná doprava, která je pro začínající sezonu posilněna o jednu novinku. Mezi Halštatem, Bad Goisernem, Obertraunem a Gosau jezdí nyní kromě vlaku a autobusu denně a na vyžádání kyvadlová doprava „Dachstein Salzkammergut“. Tři trasy spojují nádraží, autobusové zastávky, čtvrti, parkoviště a výletní cíle celkem s 55 zastávkami, a to vždy od šesti hodin ráno až do půlnoci. Dopravu si stačí dopředu rezervovat telefonicky nebo pomocí mobilní aplikace.
Když býval císař František Josef po dlouhé zimě unavený městským životem ve Vídni, vyrážel vždy na počátku jara do Alp. Na několik týdnů se jeho bydlištěm stávalo městečko Bad Ischl, které díky jeho přítomnosti vzkvétalo jako jarní alpské louky. Z města se rázem stalo lázeňské centrum a z Vídně sem začalo jezdit mnoho významných státníků. I přesto, že od smrti Františka Josefa uběhlo již víc než století, město stále dýchá císařskou atmosférou, a letos je dokonce Bad Ischl evropským hlavním městem kultury. A není to jen nějaké symbolické heslo, které vítá přijíždějící návštěvníky. Celý region nabízí až do konce roku skutečně mimořádný kulturní program.
Například po celé letní prázdniny se v Bad Ischlu koná Lehárův festival, který je největší operetní přehlídkou v Rakousku. Spojení Franze Lehára s Bad Ischlem je pevné už více než sto let. V roce 1912 si totiž tento skladatel koupil ve městě vilu od vévodkyně ze Sabran a po zbytek života trávil letní měsíce právě v ní, u řeky Traun. Sám k tomu s oblibou říkal: „V Ischlu dostávám ty nejlepší nápady na melodie.“
Na náměstí Salinenplatz v Bad Ischlu je až do konce října přístupná velká výstava Sudhaus, která funguje i jako hlavní umělecké centrum pro celoroční projekt hlavního města kultury. Výstava začíná historickým přehledem těžby soli a plynule přechází k současnému umění v podobě objektů, soch, instalací, filmových, fotografických a zvukových děl.
Pozoruhodný zážitek připravil pro návštěvníky Solné komory americký zvukový umělec Bill Fontana. Je to speciální zvuková instalace, která propojuje ledové jeskyně na Dachsteinu s pařížskou katedrálou Notre Dame. Bill Fontana přenáší zvuky z Paříže pomocí vibračních senzorů do ledových jeskyní Dachsteinu, tam je spojuje se zvuky tajícího ledovce, a vytváří tak zvukový most, který je dál přenášen na výstavní místa po celém světě.
Právě čtete ...