Lyžování v Rakousku. Za odpočinkem do hor

Odpočinout si po náročné práci na čistém vzduchu, nejlépe pod štíty vysokých hor, je touha, která nemá žádný letopočet. Stačí si u následujícího stesku odmyslet archaický jazyk a rázem je z toho povzdychnutí manažera mezinárodní korporace, který právě odložil svůj mobilní telefon.

„Po celý rok jako kůň sám a sám táhnu do kopce káru přetíženou různými starostmi a povinnostmi, až v nitru vstane silná touha utrhnout se od voje a zatoulat se světem. Pryč! Pryč! volá ve mně každý nerv. Pryč od inkoustu a od papíru. Pryč od jednacího protokolu a úředních čísel! Pryč z ovzduší kanceláře,“ zanaříkal si už v roce 1907 kněz a spisovatel Jindřich Šimon Baar. O tom, jak mu od upracovanosti pomohla cesta pod vrcholky rakouských Alp, napsal do knihy Chvíle oddechu celou jednu kapitolu. „Oči mé dychtí spatřit jiný kraj a jiné lidi v něm, jiné nebe a jiné obzory. Nutno ujet, nalapati se svěžího vzduchu, aby člověk v těch roztomilých našich poměrech zase aspoň další rok vydržel.“

Jindřich Šimon Baar proto nasedl v Praze do vlaku a přes České Budějovice a Linec zamířil nejprve do Salcburku, kde pobyl několik dní a poté pokračoval do Tyrol. „Citelná zima proniká kupé. Jako v mrazu vidíme vlastní dech a vlak stoupá a stoupá. Hory jako by konce neměly, údolí jako by víc a více se propadalo. Po smělém mostě překračuje trať v Landecku Inn a žene se proti vodám divoké Rosanny. Z ptačí perspektivy, oknem vlaku, hledíme do jejího řečiště, plného skal a balvanů. Prudké vlny tříští se o ně, rvou se s nimi. Zlostně kypí, vaří se a pění, místy z některé strany přižene se jim potůček na pomoc.“

S horským vůdcem na ledovec

Jako literát měl Jindřich Šimon Baar samozřejmě předpoklady pro to, aby čerpání sil v rakouské přírodě vylíčil náležitě barvitě a zvukomalebně. Jak ale ukazuje listování prvními československými společenskými časopisy, nebyl rozhodně jediný, koho půvab zimní alpské krajiny okouzlil. K cestě do rakouských hor pobízel na počátku třicátých let minulého století časopis Eva: „Je to konečně pro každou odvážnou a trochu vytrainovanou ženu nejkrásnější dovolená, takových horských čtrnáct nebo dvacet dní. Potřebujete-li vypřáhnout, vyprat svůj mozek a vykoupat své nervy v tom blahodárném ovzduší, které dýše zdravím a mužným klidem, zajeďte si do vysokých hor. Můžete zapomenout nadobro na všechnu parádu, kterou vám předepisují módní referentky. I velmi známá horská místa slynou jednoduchostí a prostotou, zato vzácnou čistotou a dobrým jídlem vás překvapí i malé turistické hotely.“

A nebylo to žádné lákání k rozmařilému nicnedělání! Článek ženy nejprve posílal na městské korzo, ale to jen proto, aby nastartoval jejich cestu k alpským štítům. „První dny odpočíváte a obhlížíte trochu okolí, abyste se aklimatisovaly. Pak začnete pozorovat zuřivě barometr a vyhlížíte si vůdce. Večer se jimi na místním korsu jen hemží, vypadají všichni nesmírně spolehlivě, někteří hovoří odborně se svými klienty, což dodává oběma stranám důvěryhodnosti. Jednoho dne se dostanete do podobného hovoru i vy a máte uděláno. Druhý den odpoledne vycházíte, abyste strávili vysoko v horách na chatě na slamníku několik nočních hodin. V jednu hodinu, ve dvě, nejpozději ve tři jdete dále do tmy na ledovec. Vůdce nese rozžatou lucernu, pevné laso pojí vaši skupinku na život a na smrt. Zvolna se šeří, zsinalý ledovec se počíná zardívati, jako by jím kolovala krev, a protější sněhové vršky vypadají v prvním slunci jako obrovské zářící růže. A pak jste najednou nahoře. A tam – viděla jsem velmi chladnokrevné lidi, kteří měli slzy v očích a ruce mimovolně sepjaté. Tam dole jsou snad starosti a soužení, ale zde nahoře je člověk sám se sebou, tváří v tvář věčnosti, tiše se usmívá a slaví veliký svátek svého zdravého otužilého těla a okouzlené vnímavé duše.“

Mezi chatami a lázněmi

Obrázkový magazín Letem světem slovy šetřil, protože na svých stránkách nabízel především fotografie. V roce 1933 věnoval rakouským horám dvoustranu nadepsanou „O alpských vrcholcích a jezerech“. V popisku ke kolekci fotografií čteme výstižné shrnutí předností takové turistiky: „Zřídkakdy skýtá krajina cestujícím a turistům větší změnu scenerie v poměrně malých vzdálenostech, jako rakouské alpské země. Od rozkošných jezerních lázní až k nejvyšším alpským chatrčím, romanticky položeným, může každý voliti svůj pobyt podle vkusu a rozmaru. Turisté i alpinisté mají nejrozličnější možnosti k turám od výletu v údolích až k nejtěžšímu zlézání vrcholu. Kdo hledá klid, nalezne idylické horské vísky, kdo dává přednost společenskému životu, na toho čekají mondénní lázeňská místa s mezinárodní společností. Tak umožňují rakouské Alpy zotavení, změnu a turistiku každému.“

Ať se práší za lyžemi

Na začátku zimy se tento časopis vrátil k cestám do Rakouska, aby připomněl, že sníh a zima nejsou pro cestování komplikace, nýbrž přednost: „Není možno vyjádřiti slovy kouzlo vysokých hor v zimě, ani nejkrásnější obrazy nemohou vzbuditi dojem pravé skutečnosti, neboť nikdy se nepodaří reprodukovati to, co jsme vlastním zrakem shlédli a zažili. Zimní den na výšině zalité sluncem, bleskurychlý sjezd rozprašujícím se prachovým sněhem, ledovcová tura v oblasti vysokých hor na zmrzlém firnu jsou věci, které náležejí k nejkrásnějšímu, co může prožíti sportovec a přítel přírody.“

Listování v prvorepublikových magazínech odhalí ještě jednu zajímavost. Už před devadesáti lety se pro značení obtížnosti sjezdovek používalo v Alpách barevné rozlišení, které přetrvalo do dnešní doby. Časopis Světozor upozorňoval na to, co dnes lyžaři považují za samozřejmost alpských resortů. Jednotlivá místa jsou propojena cestami tak, aby lyžař mohl krajinou putovat na lyžích a měl to stále z kopce. „Rakousko, země zimních sportů, má nejen značný počet mezinárodně známých sportovních míst, ale mimo to stovky malých útulných míst s výbornými hotely a čistými pensiony a několik set horských hotelů, lyžařských domovů a obhospodařených chat v každé výškové poloze, spojených úzkou sítí modrých lyžařských cest. Proslulá místa nejsou osamocena jako stráže kultury v arktice: jsou jenom nejpřednějšími representanty velkorysého sportovního provozu celé rakouské alpské oblasti.“