Kvalita pomohla farmářům prorazit

Láska ke zvířatům a přírodě byla v rodině Kojetínových vždycky přítomná. Ze skromných začátků vybudovala v malebné krajině jižních Čech Farmu Struhy, na jejíž mléčné výrobky nedají dopustit ty nejlepší pražské restaurace. Jogurty, tvaroh nebo sýry se tam vyrábějí podle starých receptur, ručně a poctivě, což je také na jejich chuti poznat. A navíc je vše bio. Byla to právě kvalita, která pomohla Farmě Struhy prorazit v nejlepších restauracích.

Manželé Kojetínovi se pustili do podnikání v roce 2010, kdy si najali zemědělský areál s 15 jalovicemi. Aleš Kojetín byl předtím malířem a jeho žena Jindřiška pracovala na poště. I když vždycky milovali zvířata, něco takového pro ně bylo nové. Zpětně ale Aleš Kojetín říká, že by neměnil. „Šel bych do toho znova. Dřív jsem se živil lecčím, ale do hospodaření jsem se měl pustit už dávno,“ usmívá se v kanceláři.

Rodina se přestěhovala do malé místnosti v areálu a začala hospodařit. Kojetínovi se chtěli původně především starat o krávy a prodávat mléko. Kvůli jeho nízkým výkupním cenám se ale rozhodli, že vybudují mlékárnu, která nakonec jejich farmu proslavila po celé zemi. Cesta za úspěchem ale nebyla jednoduchá a rodiče s dětmi museli zdolat nejednu překážku. Nejtěžší situací si prošli v roce 2017, dva roky po výstavbě mlékárny.

V té době už sice vyráběli vynikající mléčné výrobky, ale bylo obtížné je prodat. Ve svých původních plánech se zaměřovali na lidi z okolí, kteří by mohli mít zájem o lokální bio výrobky. Bohužel se ukázalo, že tato představa je mylná. Farma se dostala do velkých finančních problémů a hrozilo, že o ni rodina přijde. Naštěstí se jim podařilo najít partnera a vývoj obrátit.

Dnes hospodaří na 250 hektarech a chovají na 150 krav, jalovic, telat a býků. Farma funguje v ekologickém režimu a všechny výrobky jsou bio. Sami si také pěstují krmné plodiny pro zvířata – pro rodinu je velmi důležité, čím jsou jejich krávy krmeny. A v mlékárně z 2,5 tisíce litrů mléka, které každý den zpracují, vyrábějí třeba jogurty, sýry, smetanu nebo tvaroh.

Všechny výrobky jsou vyráběny poctivě, ručně a bez zbytečných přídatných látek – a právě jejich kvalita pomohla farmářům ze Struh prorazit. Zákazníci si je mohou koupit na Rohlíku, jsou součástí menu oblíbených restaurací a kaváren: třeba podniků ze sítě Ambiente, gastronomického hubu Alma v centru Prahy, restaurace Spojka v pražském Karlíně, oblíbeného strakonického podniku Řepa a sůl, SKØG v Brně...

Každý z rodiny má na farmě svůj úkol: paní Jindřiška se stará o výrobu, manžel Aleš zpracovává mimo jiné faktury, objednávky a řídí logistiku. Syn Tomáš, který zná každou krávu na statku jménem, pečuje o zvířata a jeho úkolem je řízení firmy jako takové. „V práci s rodinou nespatřuji žádné nevýhody, ale musíte se spolu naučit vycházet. A neřešit hlouposti,“ vypráví Aleš Kojetín.

A i když je hospodaření náročné a rodina nezná svátky ani víkendy, pocit z dobře odvedené práce jí za to stojí. „Těší mě, když někde o nás čtu nebo naše produkty vidím v nějaké špičkové restauraci či kavárně. Mám z toho radost, není to zbytečné a má to smysl,“ cítí zadostiučinění Jindřiška Kojetínová.

Práce 24 hodin denně

Tomáš Kojetín v rozhovoru pro Týdeník Echo tvrdí, že jeho kroky vždy směřovaly do zemědělství. „Když jsme přišli na farmu, byl jsem na střední ve třetím ročníku. Později jsem nastoupil do práce jako veterinární technik. V rámci svého povolání jsem se učil třeba v Anglii, v Dánsku i jinde, bylo to skvělé,“ vzpomíná.

Ohlíží se i za připomenutým rokem 2017: „Tehdy, když byla naše mlékárna postavená dva roky, to začalo být hrozně těžké a hrozilo, že o ni přijdeme. Nakonec se nám podařilo najít investora, respektive partnera. V ten moment jsem věděl, že si musím vybrat. A zvolil jsem si farmu.“

Podle svých slov pracuje 24 hodin denně. „Na naší farmě máme robota, který dojí krávy. K tomu musím být nepřetržitě připojený – nesmí totiž přestat dojit. Když má poruchu, musím vstát a opravit ho. V běžném dni vstávám kolem páté hodiny. Než se dostanu ven, tak je tak půl až tři čtvrtě na šest. Tak to mám i o víkendu. Víkend ani svátek pro mě neexistuje – snídaně s rodinou je něco, co neznám. Přes den děláme každý, co máme. Večer mezi osmou a devátou uspím děti a pak se ještě starám o robota nebo vyřizuji e-maily. Chodím spát v 11 hodin,“ popisuje svůj běžný den Tomáš Kojetín.

Jak bylo zmíněno, má na starosti firmu jako takovou, tedy její vedení a finance. „Přes den jsem venku, ale vše řeším přes telefon. Některé dny chodím do mlékárny, jsem zodpovědný za správnou funkci technologie. Také pečuji o naše zvířata: o jejich zdraví, dojení, chod stáda, inseminaci nebo porody,“ vysvětluje.

Nové výrobky vymýšlí spolu se svou matkou. Používají staré a prověřené recepty, ale nebojí se prý ani novinek. „Vymyslíme si výrobek a pak vyhledáme některou z receptur, kterých jsou desítky. Inspiruji se na YouTube i v knížkách. Recepty si pak upravíme na naše podmínky. Rozhodně to není tak, že by sýr vyrobený podle stejného receptu dvěma výrobci byl stejný. Každá mlékárna, každý výrobce má svůj sýr nebo třeba jogurt absolutně specifický. Dá se říct, že to, co chcete od nás, dostanete jenom od nás, nikde jinde na světě. Je to naprostý originál,“ zdůrazňuje Tomáš Kojetín.

Popisuje také, jak se dá skloubit náročná práce na farmě se dvěma dětmi: „Čas se nedá zastavit. Stává se mi, že potřebujete za minutu odjet s dětmi třeba k doktorovi, ale najednou mi zapípá upozornění, že robot nejde, a servis může přijet třeba za tři hodiny. Vždycky to ale musím nějak vyřešit. Velký dík patří mojí ženě Denise, nejen za to, jaká je máma a partnerka, ale prostě za vše, že tu se mnou pořád je,“ říká.

Podle jeho ženy Denisy může vypadat život po boku farmáře romanticky: „Ale reálně je to těžké. Za dvanáct let jsme spolu nesnídali. Farma má pochopitelně absolutní prioritu. Tomáš nese velké břemeno, musí ukočírovat farmu a uživit rodinu. Je to velká tíha – vybalancovat vše je náročné.“

Práce na farmě znamená i nečekané problémy. „Unavuje mě legislativa a nepochopitelná lidská závist. Nevím, co nám lidé závidí a proč. Vlastní práce, i když je těžká, je vlastně hezká,“ říká farmář.

Nejdůležitější je pro něj naopak dopad toho, co dělá. „Myslím si, že to, co tady budujeme, je výjimečné, že vyrábíme výjimečné věci. A také to, že přímo ovlivňujeme život a kvalitu života ostatních. Mám na mysli kvalitu života jak zaměstnanců, tak i lidí žijících v okolí. Hospodaříte na místních polích a tvoříte krajinu. Děláte to pro ně, přestože oni to mnohdy ani nepozorují. Ale dává mi to smysl,“ uzavírá Tomáš Kojetín.