Udržitelnost: trend, nutnost, nebo greenwashing?

Udržitelnost se během posledních let stala klíčovým pojmem v debatách o budoucnosti ekonomiky, společnosti i naší planety. I když přináší příležitosti pro ekonomický růst v harmonii s ochranou přírody, jeho naplňování je plné výzev a někdy i kontroverzí. Jaký je současný stav udržitelnosti a co nám přináší budoucnost?

„Je důležité si uvědomit, že udržitelnost není jen otázkou technologií a regulací, ale zásadní změny vyžadují také posun v myšlení a spotřebitelském chování,“ říká Traian Urban z EIT Urban Mobility. Navzdory tomu, že Evropská unie často přichází s progresivními návrhy a směrnicemi, praxe zůstává složitá. Poslanec Jiří Havránek varuje: „Máme skvělé mozky a vizionáře, ale chybí nám schopnost udržet inovativní prostředí a podmínky, které by je přitáhly. Talent často odchází do Silicon Valley, což je pro nás ztráta.“

Trendy a úspěchy

Významný pokrok každopádně zaznamenaly technologie pro udržitelnou mobilitu a energetiku. Marie Koflák z PowerHUB popisuje, jak sdílená mobilita a pokročilé technologie, například autonomní autobusy a univerzální dobíjecí stanice, získávají na popularitě. „Lidé jsou otevřeni novým technologiím, které dokážou usnadnit jejich život a zároveň přispívají k ochraně životního prostředí,“ říká Koflák.

Dalším příkladem je rozvoj cirkulární ekonomiky. „Firmy si začínají uvědomovat, že cirkulární modely jsou nejen etické, ale také ekonomicky výhodné,“ uvádí Cyril Klepek ze společnosti Cyrkl. Ta zavedla reálné aukce odpadů, které pomáhají podnikům optimalizovat odpadové hospodářství. Hana Fořtová z NIL Textile upozorňuje na problematiku textilního odpadu, který patří mezi největší ekologické hrozby. „Jen jedno procento oděvů, které jsou kdy vyrobeny, se recykluje. Je potřeba změnit přístup k výrobě a spotřebě textilu,“ zdůrazňuje.

Výzvy a stinné stránky implementace

Přes veškeré pokroky zůstává udržitelnost velkou výzvou. Ondřej Krutílek z Evropského parlamentu varuje, že současné regulace, ačkoli důležité, mohou být příliš složité a svazující. „Regulace jsou potřeba, ale musejí být dobře promyšlené a nesmějí omezovat kreativitu podnikatelů,“ říká Krutílek. Firmy potřebují pružnější přístup a možnost přizpůsobení se novým technologiím bez administrativních bariér.

Podle Zuzany Pickové z Czech Private Equity and Venture Capital Association je hlavní problém v nedostatku finančních zdrojů pro start-upy zaměřené na udržitelnost. „V porovnání s ostatními evropskými zeměmi, jako je Německo nebo Francie, nám chybí kapitál pro podporu začínajících podniků. Musíme efektivněji kombinovat státní peníze, penzijní fondy a investice soukromého sektoru,“ upozorňuje Picková.

Ačkoli firmy posilují své aktivity v oblasti udržitelnosti, stále čelí obvinění z tzv. greenwashingu. Podle zprávy Capgemini z roku 2024 víc než polovina spotřebitelů věří, že snahy firem v oblasti udržitelnosti jsou pouze marketingový trik. „Spotřebitelé chtějí vidět reálné výsledky, nejen sliby. Transparentnost a konkrétní činy jsou pro získání jejich důvěry klíčové,“ říká Bernd Bugelnig, Country Manager Capgemini ČR.

Hnací síly změny

V posledních letech se zpřísnily požadavky na nefinanční reporting v souvislosti s ESG (environmentální, sociální a řídicí aspekty). Michaela Chaloupková ze Skupiny ČEZ zdůrazňuje, že nové požadavky mění fungování největších českých firem. „ESG není jen o dekarbonizaci, ale i o zodpovědném přístupu k zaměstnancům a dodavatelům. Odchod od uhlí bude mít dalekosáhlé důsledky, ale je to krok, který musíme učinit,“ říká Chaloupková. Nefinanční reporting navíc vyžaduje shromažďování a analýzu velkého množství dat, což představuje další výzvu.

Podle Alice Machové z EY Česká republika budou muset firmy od roku 2025 podávat zprávy podle směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive). „Je důležité, aby firmy byly na tuto změnu připravené. Bude nutné nejen sbírat data, ale také je správně analyzovat a interpretovat. Firmy, které se na to nepřipraví včas, riskují pokuty a ztrátu důvěry investorů,“ varuje Machová.

Budoucnost udržitelnosti v Česku

Navzdory tomu všemu je Česká republika spíš na cestě k větší udržitelnosti. Podepsání memoranda o spolupráci mezi Hospodářskou komorou ČR a Českou podnikatelskou radou pro udržitelný rozvoj je příkladem takového závazku. „Udržitelné podnikání je cesta bez alternativy. Je to směr, kterým musíme jít, abychom zůstali konkurenceschopní,“ říká Kateřina Šveřepová, prezidentka Czech BCSD.

Iniciativy, jako je nový bakalářský program Udržitelná mobilita na ČVUT, podporují vzdělání a přípravu nové generace odborníků. Podle garantky programu doc. Gabriely Achtenové výuka kombinuje znalosti z oblasti obnovitelných zdrojů energie, strojního inženýrství a konstrukce vozidel, což studentům poskytne dovednosti potřebné k řešení budoucích výzev. „Tento program je odpovědí na potřebu odborníků, kteří budou schopni navrhovat efektivní a udržitelná řešení pro dopravu,“ říká Achtenová.

Udržitelnost je nejen nezbytností pro budoucí generace, ale i příležitostí pro současný byznys. Změna však nebude snadná ani rychlá. „Musíme být otevřeni inovacím a spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem. Pokud budeme jen čekat na regulace, ujede nám vlak,“ uzavírá Havránek. Na cestě k udržitelnosti je klíčová transparentnost, spolupráce a ochota měnit stávající modely.