Švejk jako stálé pokušení

Rok po smrti Jaroslava Haška napsal Karel Poláček v Peroutkově Přítomnosti, že „literární kritik u nás bývá zpravidla profesor“, což byla jistě narážka na dva koryfeje tehdejší literární kritiky, Františka Xavera Šaldu a Arna Nováka (první z nich byl jmenován univerzitním profesorem roku 1919, druhý roku 1920), a že humorista není „literárnímu profesoru k potřebě. Není stvořen k obrazu kritiky. Račte si představiti, že by měl profesor vykládati o Švejkovi. Mluviti o Haškovi mezi intelektuály je…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům Týdeníku Echo

Odemkněte si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se