Státní rozpočet jako koncert

Představte si, že sedíte v koncertním sále. Orchestr hraje skladby podle předem známého programu. Někomu se líbí více, někomu méně, někdo usíná. Jako obvykle. Co kdyby ale na pódium o přestávce vystoupilo pár agilních a výřečných diváků z první řady s heslem „Program je děsný, dirigent amatér a lístky byly předražené“ a nabídli by publiku možnost zvolit si pro příští koncert program podle svého? Prezentovali by se přitom jako interpreti, kteří to s orchestrem odehrají technicky o parník lépe. A…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům Týdeníku Echo

Odemkněte si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se