Zážitky, vzpomínky, postřehy

Matěj Chlupáček, režisér a producent

Nikdy nezapomenu na překrásnou projekci mého oblíbeného filmu Velká nádhera, kterou osobně ve velkém sále Thermalu uvedl režisér Paolo Sorrentino. Od té doby jsem na film šel nespočetněkrát a viděl jsem ho snad dvacetkrát v kině. Ten zážitek měl bohužel dohru, kdy jsem druhý den společně s kamarádem na kolonádě potkal představitele hlavní role Toniho Servilla. V naprostém nadšení z projekce jsme za ním běželi, horlivě vyprávěli, jak zbožňujeme všechny jeho filmy a role, ve kterých se objevil, a trochu násilím ho donutili ke společné fotografii, ze které jsme několik dní radostně žili. Bylo nám jen trochu divné, že naše nadšení ani trochu nesdílel a že byl výrazně menší, než jsem si ho pamatoval ze všech filmů, ale to Tom Cruise taky! Až později se ukázalo, že to nebyl žádný Toni Servillo, ten do Varů vůbec nedorazil, ale izraelský velvyslanec užívající si festival, který musel být naším fanouškovským a vcelku hysterickým atakem dost zaskočen. Snad potkal za svůj pobyt ve Varech i jiné české filmaře než nás dva.

Tomáš Klein, režisér a dokumentarista

Můj nejsilnější zážitek z Varů je, když jsem tam s Janem Němcem natáčel guerillově Vlka z Královských Vinohrad. Jan Němec využil atmosféru festivalu pro subverzivní rekonstrukci svého životního příběhu. Většina lidí okolo nás vůbec netušila, co tam děláme a že jsou součástí jeho filmu. Byla to neskutečná zábava, protože on už asi věděl, že to bude jeho poslední film, a tak si to prostě užíval. Rok nato jsme film uvedli ve velkém sále, bohužel už bez něj, ale bylo to krásné rozloučení s tímto enfant terrible české kinematografie. Zároveň se k tomu vloni přidal zážitek další. Uvést volnou adaptaci Citlivého člověka Jáchyma Topola ve vyprodaném velkém sále byl další velký životní zážitek. A to včetně těch kontroverzních ohlasů; někteří diváci sál opouštěli vykolejeni, jiní zase nadšeni a byl tam i jeden nejmenovaný kritik, který kopal zuřivě do dveří. Čekali jsme, že tento film bude rozdělovat, ale tou intenzitou jsme stejně byli mile překvapeni.

Jiří Strach, režisér

Karlovarský festival je naprosto fenomenální. Portfolio filmů je všude plus minus stejné – Berlín, Cannes, Benátky... Zde ale dochází k naprosto neopakovatelnému jevu, který jinde nenajdete. Po karlovarské kolonádě se procházejí batůžkáři vedle největších světových hvězd. Jdete procházkou u Embassy přes most a srazíte se s Dannym DeVitem, který se vám omlouvá, že do vás nechtěně vrazil. Co proboha tohleto je? Jediný festival, kde se prolíná hvězdné a obyčejné, kde – kromě pár pseudovíajpí večírků – si nikdo nehraje na celebritní povýšenost... A teď se ptejme, jak to vzniklo, kde to vzalo tu lidskou DNA. Ano, je to Jiří Bartoška, který tomu dal tvář, daroval tomu své charisma, svého ducha, dal tomu svou lidskost. Jestli kromě Hradčan a Karlštejna máme být na něco právem hrdi, je to výjimečný, jedinečný a nezaměnitelný Bartoškův festival v Karlových Varech. Zasloužil by za to metál bílého lva! Barťák je filmový Pánbůh. Amen!

Michal Šašek, náměstek ministra kultury

Na festival do Karlových Varů jezdím pravidelně neuvěřitelných 20 let a velmi citelně vnímám postupnou proměnu celého festivalu. Co se však týče konkrétní události, tak největším zážitkem pro mě bylo loňské setkání českých i zahraničních stakeholderů k připravované novele zákona o audiovizi za účasti premiéra Petra Fialy a ministra kultury Martina Baxy. Právě na festivalu jsem si uvědomil, že půlroční nelehké jednání o novele je za námi. Přičemž se podařilo dohodnout základní principy dalšího fungování. Pevně věřím, že transformovaný fond od příštího roku pozitivně ovlivní tuzemský filmový průmysl a třeba i přinese spoustu skvělých českých filmů nejen pro karlovarský festival.

Lukáš Duy Anh Tran, herec

Mým nejsilnějším zážitkem z Karlovarského filmového festivalu bylo bezpochyby speciální uvedení našeho filmu Na střeše v roce 2019. Atmosféra byla elektrizující, v sále bylo plno nadšených filmových kritiků a fanoušků, kteří netrpělivě čekali na začátek. Před samotnou projekcí jsem měl možnost s celou delegací, včetně režiséra Jiřího Mádla a legendárního hereckého barda a parťáka Aloise Švehlíka, předstoupit před diváky. Producentka a Jirka poté prohodili pár úvodních slov a dali publiku příležitost položit pár otázek. Když se zhasla světla a začal úvodní záběr, celý sál se ponořil do ticha, které bylo přerušováno jen občasným šepotem. Snímek Na střeše údajně předčil očekávání diváků – z okamžitých reakcí po promítání byl podle slov publika plný emocí, napětí a překvapivých zvratů. Po promítání následovala krátká standing ovation, která jen potvrzovala, že jsem byl svědkem něčeho opravdu výjimečného.

Theodora Remundová, herečka a dokumentaristka

Samozřejmě a trochu sebestředně byl pro mě nejsilnějším zážitkem okamžik, když jsem na festivalu dostala cenu za dokument Ničeho nelituji. To už je ale dávno, v roce 2002, tehdy jsem byla těhotná se svým prvním synem Alfredem. Tak to byl o to intenzivnější zážitek...