Nemusí to zajít tak daleko

„Tušila jsem, že něco takového existuje, ale nijak mě to nezajímalo, netýkalo se mě to, ani nikoho v okolí. Do třicítky jsem prostě neměla proč se tím zabývat. Pak přišel bezproblémový porod. A o měsíc později jsem byla na cestě skočit z okna,“ popisuje své setkání s duševním onemocněním Kateřina Lán, dnes matka dvou dcer. Po prvním porodu nedokázala cítit žádnou radost, žádné city, jen strach a stres. Ač ji to čím dál víc ubíjelo, řekla si, že to prostě přemůže vůlí.

Tento článek je v plném znění dostupný přeplatitelům Týdeníku Echo

Odemknětě si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se