Energetika a udržitelnost: pro dekarbonizaci je klíčový plyn

Dekarbonizace je v posledních měsících minimálně v České republice slovem, které má mezi nejvyšší politickou reprezentací velmi negativní podtón. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) například řekl, že si Evropská unie musí vybrat mezi „šílenými výdaji na dekarbonizaci a zbrojením“. Nicméně z vyjádření vrcholných představitelů EU se nezdá, že by se od dekarbonizace ustupovalo, a proto je třeba vymyslet, jak ji provést a přitom se nestát ekonomickým skanzenem. Pomoci má podle expertů plyn

Evropská komise v březnu představila akční plán na podporu ocelářství a produkce kovů. Tento plán spočívá – mimo jiné – v urychlení dekarbonizace. To je přitom v rozporu s tím, co říká celá řada evropských i českých politických představitelů. Ti se obávají, že evropský průmysl tím ztratí i zbytek konkurenceschopnosti. Ekonomický expert ODS a místopředseda sněmovny Jan Skopeček tento akční plán přirovnal k situaci, jako kdybychom chtěli „na smrt nemocnému pacientovi pomoci tím, že mu pustíme ještě více žilou“.

EU nicméně od dekarbonizace zřejmě neustoupí, a tak je potřeba řešit, jak ji provést co nejefektivněji. A podle expertů má v České republice při transformaci energetiky hlavní roli sehrát zmíněný zemní plyn. Jeho spotřeba v Česku se podle dostupných dat během následujících 20 let zvýší o 25 procent. To částečně řeší rozšíření možností jeho dovozu v podobě LNG.

Ředitel strategie ve společnosti EGÚ Brno Michal Macenauer na březnové tiskové konferenci zaměřené na transformaci energetiky uvedl, že zemní plyn je jedním z největších dekarbonizačních faktorů především pro náhradu uhlí v teplárenství a elektroenergetice. „V těchto oblastech se už nyní realizují anebo připravují mnohamiliardové investice do plynových zdrojů. Ty budou nejen vyrábět teplo, ale také elektřinu, a to do značné míry v době, kdy ji nebude možné získat ze slunečního svitu a větru. Podle našich predikcí stoupne do roku 2035 výroba elektřiny z plynu 3,5násobně. Samotná plynofikace teplárenství je i investicí do flexibility a sezonní výroby,“ řekl.

V letech 2021–2024 se v teplárenském sektoru uskutečnila první etapa odklonu od uhlí, když bylo modernizováno za šest miliard korun deset menších teplárenských zdrojů dodávajících teplo více než 110 tisícům domácností. Roční pokles spotřeby uhlí dosáhl v tomto případě 514 tisíc tun a emise CO2 se snížily o 600 tisíc tun. Velké teplárny v krajských městech na náhradě uhlí intenzivně pracují a tyto projekty budou postupně uváděny do provozu v letech 2027–2030.

Plynový kotel se dál vyplatí

Šéf Teplárenského sdružení ČR Jiří Vecka poukazuje na to, že provozovatelům tepláren se dosud podařilo obhájit 90 miliard korun v rámci Modernizačního fondu v programu HEAT, který je klíčovým zdrojem financí pro odchod tepláren od uhlí. „Zemní plyn se díky tomu s 53procentním podílem stane nejdůležitějším palivem s ohledem na dekarbonizaci. Následovat bude biomasa s 29 procenty a energetické využití odpadů se 17 procenty. Stále ale platí, že provozovatelé tepláren v rámci plateb za emisní povolenky v období let 2021 až 2030 odvedou zhruba 160 miliard korun, což je podstatně více, než kolik z Modernizačního fondu získají,“ uvedl Vecka.

Díky plynofikaci a modernizaci tepláren dojde do roku 2030 podle EGÚ k významnému snížení emisí skleníkových plynů o přibližně šest milionů tun CO2 za rok. Nahrazení uhlí plynem v domácnostech pak ročně ušetří dalších 1,8 milionu tun CO2, a v průmyslu dokonce 2,7 milionu tun CO2.

O teplárenských soustavách by se právě s ohledem na ochranu ovzduší a životního prostředí mělo podle expertů uvažovat jako o první možnosti pokrytí dodávek tepla v urbanizovaných lokalitách s jeho vyšší spotřebou. V případech, kdy soustava zásobování teplem není k dispozici nebo se nachází v příliš velké vzdálenosti, případně v rozptýlené zástavbě rodinných domů, je vhodným řešením individuální plynové vytápění.

Michal Macenauer dodal, že se domácnostem i nadále vyplatí investice do plynového kotle, protože vytápění plynem pro ně bude cenově výhodné minimálně do konce jeho předpokládané životnosti. „Domácnosti nemají ekonomický důvod urychlovat odchod od vytápění zemním plynem. Kotel na plyn je výhodný zejména mimo lokality s centrálním zásobováním teplem. Naopak instalace tepelného čerpadla je pro domácnost spojena s dalšími investicemi do rekonstrukce vytápění objektu. Ani doplnění o fotovoltaické panely ekonomickou bilanci nezmění, protože v zimě se hodně topí a málo svítí,“ dodává Macenauer.

Analýza EGÚ potvrdila, že nákladovost tepelného čerpadla je v porovnání s plynovým kondenzačním kotlem vyšší, a to ve většině případů až do postupného zpoplatnění emisí systémem EU ETS 2 do roku 2035 ve výši 120 eur za tunu CO2. Zprovoznění EU ETS 2 je přitom čím dál méně pravděpodobné. Odborníci zároveň upozornili na tzv. energošmejdy, kteří lidem vnucují nové investice a nedávají jim úplné informace o jejich skutečné návratnosti.

Plynové teplárny využívající technologii vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET) v následujících letech podle expertů významně přispějí k zajištění výkonové přiměřenosti a nabídnou elektrizační soustavě ČR potřebnou flexibilitu v kritickém období transformace. Klíčovým nástrojem jsou v tomto pohledu aukce provozní podpory na elektřinu z KVET, které umožní vybudování až 3000 MWe potřebného výkonu v teplárnách. První již úspěšně proběhly v roce 2024, kdy uspěly výrobny s celkovým výkonem 1263 MW. Další aukce se uskuteční letos, kdy by měla být nabídnuta podpora pro 1800 MWe v nových a modernizovaných teplárnách.