Co bude s dostavbou Dukovan?

Chceme, aby zapojení českých firem do dostavby Dukovan bylo co největší, ale musí si to vysoutěžit sami, říká v rozhovoru pro Týdeník Echo náměstek ministra průmyslu a obchodu Štěpán Hofman (STAN), který se na dokončení tendru přímo podílí. Hovořil také o státní energetické koncepci či financování dekarbonizace a výdajů na obranu.

Vláda Petra Fialy hovoří o tom, že si musíme vybrat mezi zbrojením a „šílenými výdaji na dekarbonizaci“. Je to opravdu takto černobílé?

Myslím si, že černobílé to není. My se s dekarbonizací musíme nějak vyrovnat, je pro nás nevyhnutelná. V současnosti probíhá velká diskuse na evropské úrovni o dalším kohezním období. Tedy o tom, kolik peněz bude určených v jednotlivých členských státech na dotační programy. A my jako STAN budeme tlačit, aby se Evropská unie nebála jít do větší míry zadlužení. Prostředky na výdaje na obranu chceme hledat právě v této oblasti. Dekarbonizace je z velké míry placená z výnosu z emisních povolenek, což je příjem modernizačních fondů jednotlivých zemí. A právě z těchto peněz se platí dekarbonizační projekty, minimálně v ČR.

Kdy bude hotová státní energetická koncepce? Jsou v ní už zahrnuty i priority spojené právě s ambicí více zbrojit?

Ve státní energetické koncepci priority spojené se zbrojením určitě zahrnuté nejsou, protože ta vzniká kontinuálně už dlouhou dobu. Zaměřuje se primárně na energetiku a dekarbonizaci. Je potřeba si uvědomit, že v průběhu následujících let bude potřeba zhruba 300 miliard na dekarbonizaci a transformaci české energetiky. Koncepce stanovuje zhruba 175 cílů a více než 50 nástrojů, jak českou energetiku dekarbonizovat. Koncepci máme připravenou, nyní probíhá diskuse s ministerstvem financí a dalšími resorty, které k tomu mají připomínky. Návrh státní energetické koncepce je konzistentní s již schváleným Národním energeticko-klimatickým plánem a já pevně věřím, že ji do konce tohoto volebního období schválíme.

Zmiňujete, že dekarbonizace je nutná, přitom i z řad vaší vlády čelí Green Deal velké kritice. Jaký je váš pohled?

Já na to mám jednu velmi jednoduchou tezi. V Česku je teď národním sportem kritizovat Green Deal, ale my si musíme uvědomit, že jsme země bez nerostného bohatství. Jediné energeticky využitelné nerostné bohatství, které tady máme, je uhlí. A to jednoho dne stejně dojde, ať se budeme snažit jít jedním, nebo druhým směrem. Zadruhé, ostatní suroviny nakupujeme často od partnerů, kteří nejsou úplně spolehliví. Dekarbonizace je v podstatě příležitost, protože nás to stejně čeká, když uhlí dojde. My potřebujeme technologii, která nás zbaví závislosti na Rusku a dalších zemích a budeme díky ní soběstační. Green Deal za mě obecně není špatně. Co je problém, je přílišná rychlost a tlak na zavádění opatření v kombinaci se striktní regulací. I my ve STAN si myslíme, že by šlo postupovat pomaleji s menšími náklady. Udělat se to ale musí, je to otázka naší energetické bezpečnosti i zlevnění výroby a konkurenceschopnosti. K tomu dojdeme budováním mimo jiné obnovitelných zdrojů, přičemž tranzitním médiem bude určitě plyn a v dlouhodobém horizontu bude významný rozvoj jaderné energetiky.

Česká republika bude zanedlouho čistým dovozcem elektřiny. Jak tohle obhájíte právě v souvislosti s vámi zmiňovanou energetickou bezpečností?

Je to tak, že například polovinu našich dovozů ropy jsme nakupovali z Ruska, což není spolehlivý partner. Elektrickou energii již dnes dovážíme především ze zemí západní Evropy, což jsou spolehliví partneři. Primární důvod, proč se z exportéra staneme importérem elektrické energie, je důvod ekonomický. Elektrická energie bude díky rostoucímu poměru obnovitelných zdrojů v Německu a na offshorech zkrátka levnější než ta, kterou u nás vyrobíme z uhlí. A to je důvod, proč ji nakupujeme a ve větších objemech budeme nakupovat v zahraničí.

Stěžejní projekt je dostavba Dukovan. Kdy bude podepsaná smlouva s korejskou KHNP?

Orientačně si myslím, že do léta bude EPC kontrakt s dodavatelem podepsaný.

Zaznívají argumenty, že právě třeba v souvislosti s geopolitickou situací by spolupráci mělo Česko navázat spíše v Evropě, tedy s francouzskou EDF. Jsou tyto argumenty podle vás relevantní?

Relevantní z pohledu spolupráce v EU jsou, ale rozhodující jsou kritéria související s energetickou bezpečností Česka a výstavbou v požadovaném čase, rozpočtu a kvalitě – a tady vždycky musíme hodnotit konkrétní nabídky, které Česká republika – respektive ČEZ – obdržela. Ty byly vyhodnoceny tak, že preferovaný uchazeč je zkrátka KHNP. Nabídl nejlepší cenu a záruky na dodržení harmonogramu. Jsme v prostředí, kdy pracujeme s veřejnými penězi a nemůžeme si dovolit nic jiného. Na evropské úrovni spolupracujeme v malých modulárních reaktorech, ČEZ vstoupil do Rolls-Royce SMR, získal si tam i nějakou vlastní pozici, aby zajistil, že know-how, které se bude budovat okolo malých modulárních reaktorů. To je směr, ve kterém budeme úzce spolupracovat právě s Evropou.

Česko má historicky výrazné jaderné know-how. Je to pro nás i v souvislosti s evropskou jadernou renesancí konkurenční výhoda? Lze toto know-how exportovat?

Absolutně. My máme historicky obrovské know-how co se týká výstavby jaderných elektráren, včetně té strojírenské části. Máme ohromné know-how také z hlediska servisů a jednotlivých zdrojů, teď ho získáme i na nové technologii, kterou získáme z KHNP. To, co se české firmy teď naučí, budou moci využít v rámci Evropy.

Je jádro v Evropě v tuhle chvíli nadále politicky uznávaným zdrojem? Nejsou nějaké náznaky například od eurokomisařky Teresy Riberové, která je historicky velmi proti jádru?

Jádro se podařilo dostat do taxonomie, v Evropě se s ním tedy počítá. Na evropské úrovni existuje pracovní skupina, kde spolupracujeme s dalšími projadernými zeměmi, lídry skupiny jsme my a Francouzi. Když jsem na první skupině seděl v zastoupení pana ministra (Lukáše Vlčka – pozn. red.) ještě před Vánoci, přišel tam nový eurokomisař pro energetiku Dan Jørgensen a velmi mě překvapilo, jak byl vůči jádru pozitivní. My v Česku považujeme jádro za stabilní součást naší energetiky, v tom názor nezměníme. Dalším velkým úkolem je, aby se jádro dalo financovat z fondů a programů EU a snadněji i z národních zdrojů a bylo trvale uznáno jako nízkoemisní zdroj, což se zdá, že je na dobré cestě.

Vrátím se ke smlouvě s KHNP. Ve veřejném prostoru zaznívají matoucí zprávy ohledně zapojení českých firem. Mluví se o tom, že to možná bude méně, než bylo slibováno, padají různá čísla… Tak jak to je?

Dlouhodobě komunikujeme, že chceme, aby zapojení českých firem bylo minimálně ze 60 procent. Když jsme byli v Koreji, tak pan ministr oznámil, že bude ještě před podpisem smlouvy chtít mít vyjasněno minimálně 30 procent, která by měly dodat české firmy. To jsou ta dvě čísla, která zaznívají v médiích. Je těžké to zařídit, protože jsme v jednotném evropském prostoru, na jednotném evropském trhu a nemůžeme jako česká vláda upřednostňovat české firmy před firmami z ostatních států EU. Můžeme ale firmám otevírat dveře, můžeme je připravit tak, aby byly úspěšné v těch výběrových řízeních. Na všechno ale poběží tendry, firmy budou muset uspět samy. Snažíme se, aby firmy byly v komunikaci s námi i KHNP a byly pak úspěšné v jednotlivých tendrech. My se chceme konkrétně zaměřit na tu strojírenskou část, tedy aby Doosan Škoda Power v Plzni zakázku získala, ale je to na nich, musí si to vysoutěžit oni.