Řidič degraduje na pouhého uživatele

Automobilový průmysl prochází největší transformací od dob Henryho Forda, ale byla by velká chyba vnímat ji pouze optikou změny pohonu od spalovacích motorů k elektromobilitě. Byť i přechod od pístů k bateriím je pro výrobce radikální, neméně intenzivně se bojuje i na frontě plné jedniček a nul. Software sice není hmatatelný, ale jeho význam začíná převyšovat hardwarovou konstrukci celého auta. Zatímco ještě před pár lety se u auta řešila kvalita materiálů, preciznost zpracování, lícování dílů karoserie, typ zavěšení kol a další atributy, dnes tyto oblasti většinu zákazníků nejenom nezajímají, ale ani jim nic neříkají. Nastává éra automobilů, které jsou definované softwarem, tzv. Software-Defined Vehicles (SDV), a skutečným gamechangerem se stávají miliony řádků kódu, algoritmy a čipy skryté kdesi v hlubinách auta. A jedním z paradoxů této doby je, že leckdy se ony algoritmy ani nenacházejí v autě, ale jsou uloženy na centrálních serverech kdovíkde.

Výrobci se čím dál častěji chlubí možností aktualizací „vzduchem“ (Over-the-Air), ale i to je jen špička ledovce, protože moderní auta dnes posílají a přijímají data víceméně neustále. A co na tom, že majitel takového vozu o tom většinou nemá ani tušení. Ano, jsou to data anonymizovaná a leckdy skutečně užitečná pro další vývoj. Průběžné aktualizace všech možných systémů v autě, tedy nejen infotainmentu, umožňují zpomalení procesu stárnutí auta a třeba i vylepšování funkčnosti bezpečnostních systémů. Skutečně je ale výpočetní jádro vozu navrženo tak, aby zvládlo aktualizace v následujících třeba 15 až 20 letech? Co se stane, až se do věčných lovišť odeberou původní čipy a upgrade nebude technicky možný? Bude hardwarově funkční auto na odpis?

Samé otázky, z nichž jasně plyne, že každá mince má dvě strany. A aniž by člověk byl kdovíjak paranoidní, nemůže přehlížet skutečnost, že se z auta stává sofistikovaný mobilní IT systém, který sice může být dobrým sluhou, ale stejně tak i zlým pánem. Pokud třeba integrovaný chatbot se schopnostmi umělé inteligence dřímá v pozadí a čeká, až ho hlasovým povelem probudíme k životu, znamená to, že celou dobu poslouchá konverzaci v autě, aby poznal svoje aktivační heslo? Může někdo díky GPS kdykoli zjistit, kde se dané auto právě nachází? Jak jede rychle? Lze na dálku aktivovat kamery, radary a lidary, které mají sloužit výhradně bezpečnostním asistentům, a sledovat okolí vozu, aniž by o tom posádka věděla? Je možné takový videozáznam poslat z auta někam jinam? Možná to zní jako přitažené za vlasy, ale množící se zákazy vjezdu zejména čínských vozů do blízkosti strategických objektů naznačují, že minimálně teoreticky jsou na popsanou špionáž technologie daných vozů připraveny. Vždyť takový zákaz platí i u nás pro čtyři areály společnosti Orlen Unipetrol.

Další oblastí, v níž hraje software zásadní roli, je autonomní jízda, jejíž nástup přichází výrazně pomaleji, než se před zhruba deseti lety předpokládalo. Ano, dílčí zpracování vstupních dat a výpočetní výkon potřebný k reakci v reálném čase jsou skutečně rychlejší než u člověka – ale lze jen na základě tohoto tvrdit, že takové systémy přinesou na silnice více bezpečí? I u nejnovějších systémů totiž dochází k různým anomáliím, nejčastěji tzv. phantom braking, kdy vůz bez viditelné příčiny nečekaně zabrzdí. Což nás vede k otázce, zdali je vlastně vůbec možné přivést na svět tak komplikovaný software se skutečně stoprocentní garancí jeho permanentní funkčnosti. Vždyť s různými výpadky svých systémů se potýkají i takoví giganti jako Google či Meta. Zatímco ale jejich error vede k tomu, že nemůžete pár hodin postovat svůj život na sociální sítě, jediné zaseknutí, restart, chyba či prolomení kódu v autě může způsobit, že ze svého života už nikdy nic sdílet nebudete…

Software v autech je opravdu obrovskou příležitostí, ale zároveň je namístě maximální ostražitost směrem k použitým technologiím. Nedivím se, že na trhu roste zájem o zajímavá dvacetiletá auta – ne každý totiž prahne po tom, nechat se někam unášet smartphonem na kolech a jediné emoce zažívat při dohadování s AI asistentem, který nechápe ani základní pokyny a jen pořád dokola slibuje, že se příště polepší.