Peníze máme. Co s nimi?

Proměna v investičním chování Čechů je patrná i na objemu peněz, které lidé svěřují finančním trhům. Neznamená to však, že by se z každého nového investora stal také zkušený investor. Vedle příležitostí totiž roste i riziko, že lidé vloží peníze do produktů, jejichž fungování a rizikům dostatečně nerozumějí.

Na běžných a spořicích účtech měli Češi a další rezidenti na konci letošního srpna uloženo téměř 3,94 bilionu korun. Z toho 1,26 bilionu korun leželo na běžných účtech s téměř nulovým úročením. Současně dosáhl objem majetku v investičních fondech na konci července 2,3 bilionu korun. Meziročně se zvýšil o 25,2 procenta. Čísla ukazují minimálně dvě skutečnosti: mnohé domácnosti mají značné finanční rezervy, ale stále větší část jejich peněz hledá cestu k vyššímu zhodnocení.

České domácnosti podle Českého statistického úřadu odkládají stranou téměř pětinu disponibilních příjmů, konkrétně 19,9 procenta. V evropském srovnání jde o jeden z nejvyšších podílů. „Za posledních několik let prošli čeští investoři výraznou pozitivní proměnou. Ještě relativně nedávno bylo investování pro velkou část populace okrajovou aktivitou, zatímco dnes se postupně stává běžnou součástí osobních financí,“ říká Richard Podpiera, ředitel Skupinových investic ČSOB a generální ředitel Patria Finance. Za důležitý posun považuje rostoucí zájem o pravidelné investice, ETF fondy a diverzifikovaná portfolia. Investoři podle něj stále častěji uvažují v horizontu desítek let namísto několika měsíců.

Dostupnost investičních nástrojů se skutečně změnila. Do fondů, akcií nebo ETF lze vstupovat pravidelně a s relativně nízkými částkami. Investování tak přestává být výsadou lidí s vysokým kapitálem nebo podrobnými znalostmi finančních trhů. Konstatuje Jan Brandejs, manažer Investment Advisory v UniCredit Bank, změnu k lepšímu. Zároveň ale upozorňuje na častý problém. „Nejčastější chybou je investování bez plánu a pod vlivem emocí. Lidé nakupují to, o čem se právě mluví, očekávají rychlý zisk a při prvním výraznějším poklesu zpanikaří. Často také podceňují diverzifikaci, poplatky a čas potřebný k dosažení cíle. Investování by nemělo připomínat sázení na vítěze příštího měsíce. Základem úspěchu je dlouhodobý horizont, pravidelnost, rozumné rozložení majetku a portfolio odpovídající konkrétním životním cílům,“ míní Brandejs.

Právě rozdíl mezi investováním a pouhým hledáním nejvyššího výnosu je jedním z klíčových témat současného trhu. Vyšší potenciální zhodnocení zpravidla znamená také vyšší riziko. To se týká nejen akcií nebo dluhopisů, ale i investic do neveřejných projektů, realitních fondů a dalších produktů.

Michal Tesař z Pandion Partners a CEO NEWTON University Angels upozorňuje, že čeští investoři jsou ochotnější zkoušet nástroje, které dříve využívali méně. Samotný posun od termínovaných vkladů a spořicích účtů k akciím, dluhopisům nebo fondům považuje stejně jako dříve jmenovaní experti za správný. Problém podle něj ale nastává ve chvíli, kdy lidé nedokážou rozlišit mezi legitimním, byť rizikovým projektem a pochybnou nabídkou postavenou především na marketingu a vysokých provizích.

„Kauzy typu RSBC, GFF / Future Farming jsou toho nepříjemným důkazem,“ říká Tesař. Upozorňuje také na specifickou oblibu nemovitostí, které čeští investoři často považují za srozumitelnou a bezpečnou volbu. „Přehnaný důraz na ,cihly‘, tedy na nemovitostní projekty, je specialitou českého investičního trhu. Přitom je v něm posledních několik let zřejmé, že zahraniční vlastníci prodávají a odcházejí za lepším výnosem na jiné trhy, kdežto dominantními kupci jsou čeští investoři. Podle mého názoru to není tím, že čeští investoři jsou moudřejší a ti zahraniční hloupější.“

Nemovitost přitom není automaticky bezpečnou investicí jen proto, že jde o hmotný majetek. Václav Mráček, obchodní ředitel ATRIS investiční společnosti, k tomu říká: „Zejména u nemovitostních investic je zásadní sledovat nejen dosažený výnos, ale také kvalitu podkladových aktiv, jejich lokalitu, bonitu nájemců, délku nájemních smluv nebo míru zadlužení fondu.“