Jak se v posledních letech změnil přístup Čechů k investování a v čem stále dělají největší chyby?

Petr Bartoň

hlavní ekonom skupiny Natland

V posledních letech se změnil přístup Čechů k investování zejména tak, že konečně začali investovat. Dlouho jsme byli na posledním místě v celé Visegrádské skupině a Češi nejvíce dávali své peníze pasivně na spořicí účty, místo aby je nechali aktivně vydělávat na tvorbě hodnot. S inflační vlnou se to změnilo a dnes již lidé vědí, že i na spořicím účtu můžou snadno ztrácet reálnou hodnotu peněz.

Proměnila se také struktura investic. Dřív se za investora počítal hned každý, kdo si koupil extra byt, ať už pro rodinu, nebo pro svůj důchod. Byty sice zůstávají (v zemi s nejméně reformovanými důchody) atraktivní investicí dál, ale investoři dnes více diverzifikují svá portfolia i v jiných druzích aktiv. A protože se v nich necítí být takovými odborníky, viděli jsme velký růst zájmu o investování skrze investiční fondy. V nich běžný investor získává „zdarma“ i expertizu, která mu chybí. A klid nemuset hned ráno sahat po mobilu a nervózně kontrolovat, co nějaké aktivum udělalo přes noc. Fondů pak více využívá i k tomu, aby třeba právě do nemovitostí mohl investovat i částky nižší než cena celého bytu. A konečně – namísto sledování, jaký typ aktiv je zrovna in, sleduje spíše délku skutečně prokázaných výsledků fondů. A to je pro český investiční trh snad nejzásadnější proměna k lepšímu.

Jan Macek

relationship manager Conseq Investment Management

Tématem posledních let, a to i v Česku, je „demokratizace“ investování. Tím je nejčastěji myšleno usnadnění investování pomocí moderních mobilních aplikací. Ty pak využívají zejména mladí lidé. Jakkoliv bezesporu pozitivní tento trend je, dovolil bych si upozornit na dva háčky. Tito (mladí) investoři neměli za posledních několik dlouhých let „šanci“ zažít opravdový tržní propad a znají jen relativně silný růst, okořeněný pouze chvilkovými výkyvy. Investování je pro ně navíc často spojené pouze s úzkou skupinou investičních nástrojů, jakými jsou například indexové fondy zaměřené na USA. Z těchto důvodů tak v jejich investičních portfoliích často chybí jakákoliv snaha o diverzifikaci, ať už z pohledu regionů, nebo tříd aktiv.

U starší generace i nadále přetrvává častá nedůvěra v investiční nástroje, obava ze ztráty investovaných prostředků, vycházející z menší míry znalostí a zkušeností s fungováním kapitálového trhu. Pokud už se k investování přesto odhodlají, investují často do nástrojů, které nevykazují tržní kolísání, jako jsou například nemovitostní fondy nebo individuální korporátní dluhopisy. Případná rizika si však nepřipouští nebo o nich nevědí. I zde tak z mého pohledu absentuje snaha o diverzifikaci rizik. Největší chybou tak zůstává, že si Češi pletou klid s bezpečím a investují především podle pocitu.

Jakub Vrbovský

partner ONE FAMILY OFFICE

Český investor stále spíš reaguje na to, co mu někdo nabídne, než aby sám aktivně hledal nejlepší příležitosti v jednotlivých segmentech. V ČR si málokdo systematicky sestaví diverzifikované portfolio s jasně vydefinovaným cílem, při kterém by zohlednil velikost fondů, měnovou expozici, geografické zaměření, investiční strategie, sektorovou orientaci, likviditu i rizikový profil jednotlivých investic.

Účet u tří bank, investice u dvou správců a „něco u známého poradce“ může vytvořit pocit, že riziko rozložil a portfolio diverzifikoval. Diverzifikace se ale neměří počtem institucí, ale tím, do čeho peníze reálně putují. Když všichni správci drží podobné akciové fondy zaměřené na americký trh či se pod různými produkty skrývají české realitní a developerské projekty, investor má ve skutečnosti stále stejnou expozici, jen rozdrobenou a častokrát dražší.

Nejvýraznější složkou českého bohatství stále zůstávají nemovitosti. Ve vztahu k celkovému majetku jsou zpravidla výrazně nadváženy. To neznamená, že by se jich měl investor zbavovat. Měl by ale zvážit doplnění portfolia o další třídy aktiv. Prostor nabízí globální private equity, venture capital, growth equity či hedgeové fondy, které jsou v portfoliích institucionálních investorů a zahraničních family office standardem, v ČR zůstávají spíš výjimkou.

Roman Brauner

akademický ředitel NEWTON University

Za poslední roky se zásadně změnilo především to, jak snadno se Češi k investování dostanou. Drobní investoři mají dnes téměř neomezený přístup k informacím, analýzám a doporučením – od sociálních sítí přes investiční aplikace až po umělou inteligenci. Koupit akcii nebo fond je otázkou několika kliknutí. To je obrovská příležitost, ale také paradox: dostupnost informací a investičních nástrojů roste rychleji než schopnost je kriticky vyhodnocovat.
Ve výuce investičního rozhodování i v podnikatelské praxi pozoruji, že lidé stále častěji řeší, kterou konkrétní akcii, fond či nemovitost koupit. Mnohem méně se však ptají, proč investují, jaký cíl sledují, jak dlouho chtějí investici držet a co udělají s případným ziskem. A především, co budou dělat, pokud vývoj nepůjde podle jejich představ. Právě zde vznikají největší chyby: zaměňování dostupných informací za porozumění, aktuálního trendu za strategii a očekávaného výnosu za jistotu. U nemovitostí se navíc často opomíjí skutečný výnos po odečtení všech nákladů.
Jsem přesvědčen, že investování nezačíná výběrem aktiva, ale definicí cíle a převzetím odpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Dobrého investora nepoznáme podle jednoho úspěšného tipu, ale podle strategie, kterou dokáže dodržet i v době poklesů.

Martin Komrska

hlavní ekonom UniCredit Bank

V posledních letech je v Česku patrný výrazně vyšší zájem o investování, a to nejen o samotné investiční produkty, ale i o témata, články a podcasty, které se jim věnují. Domácnosti mají v živé paměti postcovidovou inflační vlnu, která citelně znehodnotila jejich úspory, a více proto řeší, jak svůj majetek ochránit. Podle dostupných dat za rostoucím zájmem stojí i snaha zajistit se na stáří, protože část lidí nevěří, že jim důstojný důchod obstará stát. U mladší generace k tomu přispěla snadná dostupnost investování přes on-line platformy.
Přesto Češi stále začínají investovat relativně pozdě. Přicházejí tak o hlavní sílu složeného úročení, která se naplno projeví až v dlouhém investičním horizontu. Velká část úspor domácností navíc dál leží na nízko úročených běžných účtech, kde jejich reálnou hodnotu postupně ukrajuje inflace.
Opačným extrémem je prostředí on-line aplikací, které někdy připomíná sázení. Někteří investoři se pouštějí do aktivního tradingu, tedy nákupů a prodejů akcií v krátkém čase, a často přitom přeceňují své schopnosti. Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že pro průměrného investora je rozumnější nesnažit se vybrat ideální akcii ani trefit ideální okamžik, ale investovat pravidelně do široce diverzifikovaného indexu.

Jiří Fait

odborník na investice, MONETA Money Bank

Přístup Čechů k investování se podle mě v posledních letech postupně mění. Klienti reálně zakusili dopad inflace na své úspory, a proto vidíme, že hledají výnosy v dynamičtějších podílových fondech s vyšším zastoupením akcií, což u dlouhodobých a pravidelných investic dává smysl. Pozitivní je i to, že lidé mají díky produktům, jako je dlouhodobý investiční produkt, více možností, jak investovat dlouhodobě a vytvářet si prostředky na stáří, to vše s podporou státu.
Stále se ale setkáváme s několika chybami. Jednou z nich je nevhodně nastavená investiční strategie nebo skutečnost, že ji člověk jednou zvolí a řadu let už nepřehodnocuje, přestože se jeho životní situace, cíle nebo investiční horizont mohou změnit. Je proto vhodné její nastavení pravidelně vyhodnocovat a případně upravovat. Na druhou stranu jsou lidé, kteří své investice sledují každý den a zbytečně podléhají momentální situaci na trhu a nechají se strhnout emocemi. Potom předčasně své investice ve ztrátě prodají. Důležitá je také diverzifikace. Investor by neměl spoléhat pouze na jeden produkt, fond nebo typ aktiva, ale své prostředky vhodně rozložit. U dlouhodobého investování hraje zásadní roli také pravidelnost a dostatečně dlouhý investiční horizont, který pomáhá překonávat krátkodobé výkyvy na trzích, a lépe tak využít potenciál investice.

Jan Neugebauer

ekonom, CEVRO Univerzita

Přístup Čechů k investování prošel vlivem nedávného inflačního šoku zásadní transformací. Z pohledu ekonoma vidíme změnu paradigmatu, kde se z národa konzervativních střadatelů, tradičně spoléhajících na spořicí účty, měníme ve společnost aktivně spravující svůj kapitál. Díky dostupným technologiím a ETF fondům dochází k výrazné demokratizaci trhu a k vyšší důvěře v investování. Inflace tak zafungovala jako trpká, leč účinná edukační lekce. Přesto jako společnost narážíme na behaviorální deficity. Největší chybou zůstává absence dlouhodobé strategie a podceňování diverzifikace. Češi mají stále tendenci hledat zkratky k bohatství, což se projevuje rizikovými nákupy neregulovaných firemních dluhopisů či kryptoměn bez řádného zhodnocení rizik. Chybí nám také disciplína při tržních propadech, kdy namísto pravidelného nakupování podléháme panice a odprodáváme aktiva se ztrátou. Z mé kvalifikace se zaměřením na zdravotně-sociální systémy vnímám ještě jednu kritickou, často opomíjenou chybu: oddělování finančního plánování od investic do vlastního zdraví a lidského kapitálu. Zhodnocování portfolia ztrácí smysl, pokud podceníme prevenci a duševní odolnost. Skutečně „chytré peníze“ totiž neporážejí jen inflaci, ale především nám zajišťují kvalitní a nezávislý život v pozdějším věku.

Pavel Doležal

předseda představenstva FAMILY ACE investiční společnost

V oblasti investování do fondů pokračuje rostoucí trend, hodnota jejich majetku přesáhla již 4 biliony Kč. Změnu přístupu Čechů spatřuji v očekávání vyšších výnosů, což souvisí s geopolitickou nestabilitou od roku 2022, vysokou inflací a sazbami vyhlašovanými ČNB. Přestože se řada parametrů stabilizovala, dvouciferné výnosy jsou ale považovány i nyní za normální, nikoli za krátkodobý výkyv. Posunula se tak hranice vnímání korelace mezi výnosem a rizikem. Nejde o to, že by Češi nevnímali existenci rizika, jen považují u očekávaného výnosu 14 % p. a. riziko za nízké a akceptovatelné, zatímco dříve by podobná rovnováha byla na úrovni 8 % p. a. Dlouhodobě není netto výnos investice nad hranicí 10 % p. a. udržitelný a dosažitelný, je to spíše výjimka či kouzlo přecenění, proto budou z konečných výsledků investoři často zklamaní. Případů, kdy ztráty následovaly po prezentaci úspěchů, už máme dost a přibydou další. Největší chybu děláme v povrchní analýze podkladů, rozhodujeme se více na základě pocitů a dojmů než na bázi objektivních dat. Přitom se stačí koncentrovat na historii fondu více než na prezentovaná očekávání, na netto výnos investora, ne na velká čísla možných brutto výnosů portfolia, na reálné příjmy a zisky fondu místo na virtuální růst přeceněním.

Jiří Forst

Head of Sales & Distribution Penta Bank pro Českou republiku

V posledních letech vidím rostoucí zájem Čechů o investování, zejména u mladší generace. Stále více lidí přemýšlí, jak své peníze zhodnocovat, a díky technologiím mohou začít během několika minut. Znalosti a porozumění rizikům však za tímto zájmem zaostávají. Lidé věnují velké úsilí tomu, aby peníze vydělali, ale podstatně méně pozornosti tomu, jak s nimi dál pracovat.
Za jednu z největších chyb považuji výběr investic bez jasného cíle a časového horizontu. Setkávám se s lidmi, kteří nakoupili podle doporučení na internetu, ale nedokážou vysvětlit, jakou úlohu má daná investice v jejich majetku. Při poklesu trhů pak snadno podlehnou panice a prodají v nevhodnou chvíli. Jiní naopak dlouhodobě drží peníze určené na stáří stejně konzervativně jako rezervu na výdaje v příštím roce, a připravují se tak o potenciál dlouhodobého zhodnocení.
Základem je rozdělit peníze podle toho, kdy a na co je budeme potřebovat, a tomu přizpůsobit jednotlivé strategie. Jinak budeme nakládat s částkou na vzdělání dítěte za tři roky a jinak s prostředky na důchod za dvacet let. U každé investice bychom měli rozumět jejím rizikům, nákladům i místu v celkovém portfoliu. A už při jejím výběru si odpovědět na otázku, jak se zachováme, pokud její hodnota klesne.

Marcela Hrdá

partnerka poradenské skupiny Moore Czech Republic

Přístup Čechů k investování se mění, ale pomalu a nerovnoměrně napříč generacemi. Starší ročníky zůstávají velmi konzervativní. Podle dat ČNB měly domácnosti v září 2026 v bankách rekordních 4,2 bilionu korun a z toho zhruba 1,46 bilionu leželo na běžných neúročených účtech. Jde o peníze, které reálně ztrácejí hodnotu, a právě to je největší chyba, kterou Češi stále dělají. Zaměňují pocit bezpečí za skutečnou ochranu majetku a inflaci nechávají tiše odkrajovat z úspor budovaných desítky let.
U mladších je obrázek jiný. Nebojí se zkoušet nové věci, i když postupují opatrně a s menšími částkami. Podle průzkumu Ipsos pro Garanční systém finančního trhu má investiční produkt 39 procent lidí ve věku 16 až 30 let. Více než třetina mladých investuje samostatně přes on-line platformy a dalších 22 procent využívá aplikace, které portfolio sestaví a spravují za ně. Tahounem jsou ETF, které získávají na popularitě.
Slabinou je, že pro mnoho mladých je investování spíše zábava než dlouhodobá strategie, jak si přilepšit na důchod. Sledují aplikaci denně, reagují na výkyvy a chybí jim plán. Správná cesta leží mezi oběma extrémy. Pravidelně investovat, diverzifikovat a nechat čas pracovat.

Lukáš Urbánek
finanční poradce skupiny Partners

Zcela určitě se změnil zájem o investice. Tím, jak jsou dnes možnosti investování velmi dostupné přes nejrůznější mobilní aplikace, investuje více a více lidí. Investice určitě patří do finančního portfolia každého z nás, takže z tohoto pohledu se jedná o pozitivní trend. Potíž je ovšem v tom, že velká většina těchto investorů samouků nemá stanovenou žádnou investiční strategii. Koupit si levný index MSCI World nebo S&P 500 bohužel nestačí. Portfolio je potřeba diverzifikovat napříč riziky. To znamená, že bychom měli mít v portfoliu různé třídy aktiv, pasivně a aktivně řízené fondy, aktiva v různých měnách, aktiva s různým geografickým a sektorovým rozložením. Samotné investiční portfolio by potom mělo být sestaveno v souladu s cíli a jejich investičními horizonty.
V praxi velmi často sleduji, že investoři na dlouhý horizont využívají konzervativní nástroje a na krátký horizont naopak akcie. Oba tyto přístupy jsou špatné a pro samotného investora velice nebezpečné.
Samotnou kapitolou chyb jsou potom firemní dluhopisy, kde je riziko velmi vysoké, ale málokdo si jej uvědomuje. Nabídka „zajištěného výnosu“ ve výši 10 % p. a. atp. je bohužel stále pro spoustu lidí velmi lákavá. O to tvrdší je potom prozření, když z investice nezbude vůbec nic.

Václav Mráček

obchodní ředitel ATRIS investiční společnosti

Přístup Čechů k investování se v posledních letech výrazně proměnil. Tradiční česká konzervativnost sice přetrvává, ale stále více lidí si uvědomuje, že samotné ukládání peněz na bankovní účty není dlouhodobě dostatečnou ochranou jejich hodnoty před inflací. Z opatrných střadatelů se postupně stávají investoři, kteří se více zajímají o možnosti zhodnocení svých úspor, aktivně vyhledávají informace a začínají přemýšlet v delším časovém horizontu.
Tento trend potvrzuje i rostoucí zájem o kolektivní investování. Češi jsou dnes při investování sebevědomější, ale zároveň chtějí stále více rozumět tomu, kam své prostředky ukládají a jakým způsobem jejich investice vytváří hodnotu. Právě proto mají v jejich portfoliích své pevné místo nemovitostní fondy. Nabízejí investici do reálných, hmatatelných aktiv, jejichž výkonnost je dlouhodobě spojena mimo jiné s kvalitou nemovitostí, stabilitou nájemních vztahů a pravidelnými příjmy z nájemného.
Za jednu z největších chyb českých investorů považuji nedostatečné finanční plánování. Část domácností stále drží nepřiměřeně vysoké objemy prostředků na běžných účtech, zatímco jiní investoři naopak podléhají honbě za krátkodobými výnosy a přehlížejí související rizika. Častou chybou je také rozhodování pouze podle historické výkonnosti, která sama o sobě není zárukou budoucích výsledků.

Richard Podpiera

ředitel Skupinových investic ČSOB a generální ředitel Patria Finance

Za posledních několik let prošli čeští investoři výraznou pozitivní proměnou. Ještě relativně nedávno bylo investování pro velkou část populace okrajovou aktivitou, zatímco dnes se postupně stává běžnou součástí osobních financí. Stále více lidí si uvědomuje, že dlouhodobé budování majetku nelze postavit pouze na bankovních vkladech a že kapitálové trhy představují přirozený nástroj pro zhodnocování úspor. Pozitivní změnu vidíme také v tom, jak investoři přemýšlejí. Zatímco dříve se často soustředili na krátkodobé obchodování a hledání rychlých výnosů, dnes mnohem více převažuje zájem o dlouhodobé investování. Roste obliba pravidelných investic, ETF fondů i diverzifikovaných portfolií. Investoři jsou lépe informovaní a častěji přemýšlejí o investování v horizontu desítek let, nikoli několika měsíců. Tomuto posunu se snažíme vycházet vstříc také v Patrii. Dlouhodobě investujeme do kvalitního investičního zpravodajství, analytického obsahu a vzdělávání investorů, protože informovaný investor dělá lepší rozhodnutí. Současně rozšiřujeme nabídku moderních investičních nástrojů včetně ETF a zaměřujeme se na to, aby bylo investování dostupné a srozumitelné i pro začínající investory.

Nejčastější chybou investorů bývá snaha předvídat krátkodobý vývoj trhů a hledat ideální okamžik pro nákup či prodej.

Armend Limani

člen investičního výboru fondu, ředitel distribuce REALIA GROUP

Přístup Čechů k investování se v posledních letech výrazně posunul. Lidé se více zajímají o zhodnocování svých úspor a postupně objevují širší možnosti investování. Potvrzují to i čísla. Podle Asociace pro kapitálový trh dosáhl objem majetku ve fondech kolektivního investování v polovině roku 2026 přibližně 1,55 bilionu korun, meziročně zhruba o 20 % více. Přesto na běžných účtech českých domácností stále leží přes 1,4 bilionu korun.
Za jednu z častých chyb považuji nesoulad mezi investičním horizontem a zvoleným typem investice. V praxi jsem se setkával například s klienty, kteří investovali dlouhodobě, třeba déle než pět let, ale drželi pouze dluhopisové fondy. Jejich portfolio tak nemuselo odpovídat délce investice ani jejich cílům.
Opačný případ vidím u akciových investic. Investor si stanoví dlouhodobý horizont, ale když trhy po roce nebo dvou výrazněji kolísají, znervózní a investici předčasně ukončí. Tím může ztrátu proměnit ve skutečnost a zároveň přijít o možnost, aby se investice v dalších letech zotavila a přinesla očekávaný výnos. Investiční horizont proto není jen číslo, které si člověk stanoví na začátku. Často může rozhodnout o úspěchu či neúspěchu celé investiční strategie.

Jana Brodani
výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR

Přístup Čechů k investování se za posledních několik let změnil podstatným způsobem. Roste nejenom počet investorů, ale i těch, kteří hodlají s investováním začít (dle našeho průzkumu meziročně z 23 % na 29 %). Významným impulzem byla vysoká inflace, jejíž dopady pocítili prakticky všichni, a to nemalou měrou. Ale určitě k tomu přispěla i digitalizace, která komplikované procesy nahradila možností zainvestovat prostřednictvím aplikace prakticky na několik kliků. A v neposlední řadě diskuse o nutnosti vytvářet úspory na stáří byla takovým call to action pro řadu lidí, kteří ještě před několika lety nad investováním ani neuvažovali.
Přesto máme pořád co dohánět. Pro řadu lidí je bariérou pro investování obava z velké chyby, přičemž tou největší a s fatálními důsledky může být, když zainvestuji prakticky veškeré úspory jednorázově u někoho se špatnou nebo žádnou reputací a licencí. Mezi časté chyby patří i to, že lidé nevědí, jaký mají investiční horizont, tedy že nevědí, zda investují na jeden, tři, nebo deset let, což je klíčové pro výběr správného typu investice. Na druhou stranu pravidla pro správné investice jsou jednoduchá: investovat dlouhodobě, pravidelně, diverzifikovaně a u správných poskytovatelů. Při dlouhém investičním horizontu je investování vlastně nudná a jednoduchá záležitost.