Duševní zdraví jako pilíř moderního státu

Za svého působení na Ministerstvu zdravotnictví i během svého pracovního pobytu ve Finsku jsem měl možnost mluvit s lékaři, psychology, učiteli i rodiči, kteří se denně setkávají s dětmi v psychické krizi. Ty rozhovory člověku zůstanou v hlavě. Nejde jen o čísla a systémová opatření, ale o konkrétní rodiny, které hledají pomoc a často na ni čekají až příliš dlouho. I proto vnímám podporu duševního zdraví, hlavně u dětí a mladých lidí, jako jednu z nejzásadnějších výzev, které před námi dnes stojí. Oblast duševního zdraví je pro mě věc osobní odpovědnosti, ne jen politickou agendou.

A data potvrzují, že nejde o ojedinělé příběhy, ale o systémový problém celého vyspělého světa. Statistiky Světové zdravotnické organizace hovoří jasně: s duševním onemocněním žije každý osmý obyvatel planety a Česká republika z tohoto trendu rozhodně nevybočuje. Za poslední dekádu dramaticky narostl počet lidí s psychiatrickou diagnózou a pandemie covidu tento vývoj ještě urychlila. Nejvíc alarmující je situace u dětí a dospívajících. Data ze školních šetření ukazují, že značná část žáků devátých tříd vykazuje symptomy středně těžké až těžké deprese. To už není varovný signál. Je to reálná společenská výzva, která zasahuje tisíce rodin, a my tento stav nemůžeme ignorovat. 

Proto navazujeme na proces reformy péče o duševní zdraví, který jsme zahájili v roce 2017. Naším cílem je vybudovat provázaný rámec péče, který pacienta nenechá na holičkách v žádné fázi jeho potíží – od prevence přes včasný záchyt až po akutní léčbu a rehabilitaci. Reforma není krátkodobý projekt na jedno volební období; v zahraničí trvá běžně 20 až 30 let a my jsme odhodláni v ní vytrvat. V první fázi jsme se soustředili na závažná onemocnění u dospělých a vybudovali jsme jednatřicet Center duševního zdraví (CDZ). Tato centra jsou pilířem transformace péče. Fungují na bázi multidisciplinárních týmů a komunitní péče, což umožňuje pacientům zůstat ve svém přirozeném prostředí, chodit do práce a neztrácet kontakt se společností. Je to nejen humánnější, ale i nákladově efektivnější než dlouhodobé hospitalizace v psychiatrických nemocnicích, které pacienty často na dlouhou dobu odstřihly od světa. Naším cílem zůstává další rozšíření sítě takových center. 

Nyní však musíme přednostně řešit krizi dětské psychiky. Každé zpoždění v této oblasti znamená zhoršení stavu u konkrétního dítěte. U duševních potíží totiž čas hraje zásadní roli a včasná pomoc často rozhoduje o dalším životním směřování mladého člověka. Pokud tuto oblast podceníme dnes, budeme její důsledky jako společnost nést ještě dlouhá léta.

Chceme vytvořit navazující strukturu prevence, léčby a následné podpory v oblasti dětského duševního zdraví. Začíná to u škol, které jsou často prvním místem, kde se projeví změna chování, úzkost či deprese. Proto chceme posílit roli školních psychologů, spolupráci s dětskými psychiatry a vzdělávání praktických lékařů pro děti a dorost v oblasti duševního zdraví. Navazovat musí dostupná ambulantní péče, krizové služby a tam, kde je to nezbytné, moderní a bezpečná lůžková zařízení dětské a dorostové psychiatrie. Právě v této oblasti dnes narážíme na limity. Proto připravujeme investice do rekonstrukcí i výstavby nových kapacit, mimo jiné s využitím evropských fondů. 

Podpora duševního zdraví ale nemůže stát jen na zdravotnictví. Proto vláda znovu obnovila Radu vlády pro duševní zdraví, kterou vede premiér, a přímo na Úřadu vlády vznikl odbor politiky duševního zdraví s národní koordinátorkou. Je to jasný signál, že duševní zdraví je skutečnou meziresortní prioritou, která propojuje zdravotnictví, školství, sociální oblast, zaměstnavatele i samosprávy. Jedině tak dokážeme systematicky rozvíjet krizové služby, posilovat prevenci ve školách i na pracovištích a zároveň odbourávat stigma, které s duševním onemocněním stále bohužel souvisí.

Ačkoli je duševní zdraví mou osobní i vládní prioritou, naše vize pro české zdravotnictví je mnohem komplexnější. Chceme systém, který je kvalitní, dostupný a finančně udržitelný. 

Klíčem k úspěchu je posílení prevence a primární péče. Chceme motivovat občany k pravidelným prohlídkám prostřednictvím finančních bonusů od pojišťoven a zapojit do screeningových programů i lékárny. Na úrovni škol se musíme zaměřit na zdravotní gramotnost a přirozený pohyb dětí, což je nejlepší investice do budoucna. 

Nezbytným krokem je plná elektronizace zdravotnictví a důsledná práce s daty. Sdílení informací mezi poskytovateli, e-žádanky a monitoring čekacích dob odstraní zbytečnou administrativní zátěž a zprůhlední systém pro pacienta. Zároveň musíme zajistit lékovou bezpečnost. Vytváříme rezervní zásoby léků a podporujeme domácí farmaceutický průmysl, abychom nebyli zranitelní při výpadcích dodávek.

České zdravotnictví má pevné základy, ale potřebuje odvahu k systémovým změnám. Ať už jde o reformu psychiatrie, rozvoj telemedicíny, nebo restrukturalizaci lůžkového fondu, naším společným jmenovatelem je zvyšování kvality života všech generací. Duševní a fyzické zdraví jsou dvě strany téže mince a my děláme vše pro to, aby se oběma dostalo stejné pozornosti i prostředků.

Na závěr bych chtěl říci, že zdravotnictví pro mě nikdy nebylo jen souborem paragrafů, tabulek a rozpočtových kapitol. Každé rozhodnutí, které na ministerstvu děláme, má dopad na životy lidí – na děti, které potřebují pomoc v těžké chvíli, na rodiče hledající podporu i na seniory, kteří chtějí důstojně žít. Uvědomuji si odpovědnost, kterou tato role nese, a beru ji osobně. Pokud se nám podaří vybudovat systém, který je dostupný, kvalitní, lidský a připravený na výzvy budoucnosti, pak budeme moci říci, že jsme svou práci odvedli dobře. A o to mi jde především.