Zahrady, kde se nic nemusí vysvětlovat

Než začala Petra Švecová pracovat s barvami, pracovala se slovy. Nejprve absolvovala mediální studia na fakultě sociálních věd a studovala fotografii na FAMU. Pak přišla léta v mediálním světě: šéfredaktorka, specialistka na komunikaci. V té době už sice intenzivně malovala, po odchodu z FAMU ale měla pocit, že musí dohnat spoustu techniky. Přihlásit se na Akademii výtvarných umění se tak odhodlala až v pětatřiceti. Po roce u Milana Knížáka zamířila k Vladimíru Kokoliovi, aby studia zakončila u Vladimíra Skrepla.

Přesto se práce v komunikaci zcela nevzdala – několik let se starala o styk s veřejností právě na pražské akademii, má za sebou i angažmá v roli specialistky PR ve Společnosti Jindřicha Chalupeckého, která uděluje jednu z nejdůležitějších cen českému umění. Jak tvrdí, poslouchá v tomhle případě radu Vladimíra Kokolii, že jí nesvědčí, pokud má příliš mnoho volného času, a také ji inspiruje pracovat i s jinými umělci. Kombinuje tak psaní o cizích obrazech s malováním těch vlastních – byť v tomhle případě nechává tiskové zprávy na jiných.

Její obrazy, pro které je dominantní práce s barvou, ovšem samy o sobě vysvětlování nepotřebují. Hledá v nich vazbu mezi abstrakcí a skutečností. Malbu, která realitu nepopisuje, ale která se jí jen letmo dotkne a zas ustoupí. Tak jako vzpomínka, co si sama nepřeje být zpřesněna. Její obrazy tak nejsou lehce čitelné na první dojem, nechává ale divákovi čas, aby v nich hledal své vlastní podvědomí, příběhy či emoce.

Od absolvování studia vystavovala mimo jiné v Alšově jihočeské galerii, Galerii Lázně v Liberci nebo třeba v pražské Jiří Švestka Gallery, SmetanaQ nebo v Galerii Havelka. Její obrazy dnes mají i ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie nebo Galerie Klatovy / Klenová.

A v posledních letech se jí do výstav vkrádají zahrady: V zahradě a o kus dál, Jak se starat o květiny, když prší, Nemám čas, jsem na zahradě. Možná to není jen tím, že se odstěhovala z Prahy pod Jizerské hory, kde je přírodou a zahradou obklopená každodenně, ale i tím, že hledá pro sebe místo, kde se nic nemusí vysvětlovat ani formulovat. Jen zalévat.