Nekoukejte na cenovku, koukejte na souboj

Martin Kodl vede renomovanou českou aukční síň a už přes třicet pět let sleduje, jak se ceny obrazů zvedají. A také to, jak zavádějící dovede být pohled upřený jen na tu nejvyšší z nich. V rozhovoru mluví o tom, co by pomohlo zvýšit věrohodnost dražby uměleckých děl.

Aukční trh se v médiích prezentuje hlavně přes rekordy, tedy kdo prodal nejdražší obraz. Vám to ale vadí.

Vadí, protože je to nesmysl. Když se na to zaměříme, tak díky kontaktům přivezeme třeba Picassa ze zahraničí, vrhneme na jeden obraz veškerou energii pro jeho prezentaci, nabídku, marketing i public relations, a tím to skončí. Jenže náš obchod s uměním by měl stát na kvalitě, serióznosti a transparentnosti, ne na jednom čísle. Na jedné aukci bývají v nabídce dvě stovky položek a je hrozně nefér, když se mluví pořád jenom o těch několika nejsenzačnějších.

Co tedy na aukcích sledovat?

Nedívat se jenom na to, co se prodalo za nejvíc peněz. Důležitých informací je víc a je potřeba si je skládat k sobě do celkového obrazu. Tedy jaké je procento vydražených položek, jak se vyvíjí v čase individuální autorské rekordy a také to, jaká je skutečná návštěvnost v aukčním sále. Český trh je malý rybníček a informace se dají sehnat, stačí se zeptat pár zkušených sběratelů, chodit na aukce a hlavně na předaukční výstavy. Tam je k vidění koncentrát toho nejlepšího a leckdy je to taky pravděpodobně poslední možnost, jak vidět opravdu hodnotné obrazy, než budou odvezené do soukromé sbírky.

Profesionál v oboru dokáže tyto popisované informace vypozorovat, ale bude je umět získat i běžný zájemce?

Bude, jenže lidé to málo využívají. Mnohem zajímavější než sledovat samotnou cenu je sledovat průběh aukce, tedy kdo přihazuje, jestli je to souboj dvou lidí, nebo ten zájem je širší. Když někdo nemá čas přijet přímo do aukčního sálu, což je vždy to nejlepší, tak je možné se zaregistrovat na aukčním portálu a sledovat dražbu tam. Není to čekání na nejvyšší cenu, ale sledování příhozů, kolik lidí se zapojuje, na jaké ceně se začínalo, jak dlouho dražba trvá, jak dlouho se dražitelé rozmýšlí, než se příhoz zvýší. Třeba člověk nerozpozná všechno hned, ale když začne obchodování s uměním sledovat, postupně vyčte z těchto věcí víc a víc informací.

Zmenšuje se mezera mezi českými a světovými cenami výtvarného umění?

Pomalu ano, ale je to pořád trochu hořkosladké. Před mnoha lety jsme prodali Fillův obraz za osm milionů a bylo to na titulních stránkách všech novin – nikdo tomu nechtěl věřit. Teď jsme prodali jiné dílo stejného autora za třicet milionů, a skoro to nikoho nerozrušilo. Jenže i třicet milionů je pořád částka, která vedle světových cen srovnatelně kvalitních autorů vypadá skromně. Přesně tahle směs hrdosti a hořkosti je ten motor, který mě žene dál.

Je tvorba cen na českých aukcích věrohodná?

Můj názor je, že transparentnost se vytrácí, a to právě kvůli tomu, jaký fetiš si společnost udělala z aukčních rekordů a honbou za co nejvyšší mediálně prezentovanou cenou. V cizině běžně funguje rezervní cena, a když se pod ní předmět neprodá, poctivě se to nahlásí. U nás to zatím tak nefunguje. Když si vezmu sto nejdražších obrazů, jsem přesvědčený, že možná až čtyřicet procent z nich se ve skutečnosti nikdy neprodalo. Nechci z toho dělat skandál, spíš mě to mrzí.

Zmínil jste rezervní cenu jako mechanismus, který v cizině funguje jako záruka poctivosti. Jak byste laikům vysvětlil, proč to není to samé jako vyvolávací cena?

Je to jednoduché, jenom se to málo vysvětluje. Vyvolávací cena je ta, kterou dražitel nahlas řekne na začátku. Slyší ji všichni v sále i on-line a od ní se odvíjejí příhozy. Nastavuje se obvykle níž, protože jejím úkolem není ukázat hodnotu díla, ale nastartovat dražbu a pobídnout lidi, aby se do ní vůbec pustili. Rezervní cena je něco jiného. To je důvěrná minimální částka, na které se domluví aukční dům s majitelem díla předem, a dražitelé ji neznají. Pokud se dražba k téhle hranici nedostane, dílo se neprodá, i kdyby padlo pár příhozů nad vyvolávací cenou. V cizině se to poctivě přiznává, u nás bohužel ne vždy.

Proč je rezervní cena tak důležitý garant férovosti aukčního trhu?

Protože bez ní byste cenné dílo vydal napospas náhodě jednoho večera. Představte si, že do sálu ten den nepřijde druhý vážný zájemce, je špatné počasí, souboj se prostě nerozjede a vzácný obraz se najednou prodá za zlomek toho, co skutečně má hodnotu. Rezervní cena přesně tomuhle brání. Chrání prodávajícího, který často není profesionál a nemá páku cokoli vyjednávat, před tím, aby se stal rukojmím jedné špatné dražby.