Anketa

1) Jaké aktuální trendy (obchodní, výstavní, prezentační) pozorujete na trhu s výtvarným uměním za poslední rok?

2) Kterého autora ze současné výtvarné scény (českého nebo zahraničního) doporučujete podle vašeho osobního výběru k pečlivějšímu sledování?

Adam Hnojil, Pro arte

1) Pokud bych měl vše v rychlosti shrnout, je to návrat od digitálních pohádek ke hmotě. NFT bublina splaskla. Hektické létání po desítkách veletrhů vystřídala únava a sběratelé nakupují raději jistotu. Veletrhy mají mnohdy problém obsadit stánky. Krachují a vznikají nové galerie. Výstavy dnes musí být v první řadě fotogenická atrakce. A AI? Ta už s námi dávno bydlí, jen se většina uživatelů z umělecké obce tváří, že ji nepoužívá. Být sběratelem dnes vyžaduje méně hazardu a více smyslu pro humor.

2) Ze zahraničí třeba Toma Anholta a ze starších umělců oblíbence Petera Doiga Kai Althoffa. Z české scény mě vždy mrzí, když si na někoho nevzpomenu. Kromě mých oblíbených Karímy Al-Mukhtarové, Radky Bodzewicz, Petry Švecové, Lucie Pouchové, Moniky Žákové, Dominika Běhala, Pavlíny Kvity, Jakuba Roztočila, Jana Uranta, Miroslava Polácha, Vojtěcha Hrubanta, Matěje Hrbka, Alessandry Svatek, Karolíny Rossí, Jiřího Baštýře, Barbory Vovsové, Ondřeje Navrátila a Dominiky Fišerové nově třeba Kristina Maršíková Málková, Miroslava Večeřová, Klára Korbelová nebo Jakub Hons… ale možná by bylo zajímavé odpovědět, koho nesledovat.

Jan Kunze, EPO1

1) V posledním době vnímám především určité vystřízlivění a návrat k větší obezřetnosti. Zajímavý je taky návrat k osobnímu kontaktu s uměním. Čistě on-line prodeje ustupují, zatímco znovu posilují galerie, výstavy a hlavně návštěvy ateliérů. Digitální prostředí samozřejmě nezmizelo. Hlavně mladší sběratelé běžně objevují autory prostřednictvím instagramu a sociálních sítí, ale potom je chtějí poznat osobně. Roste přímý nákup od umělců. Myslím, že právě kombinace fyzického zážitku, osobního příběhu autora bude stále důležitější. Osobně, jako kurátor, se ve výstavní praxi zaměřuji na komplexní prostředí a zážitek. Nestačí pouze pověsit obrazy na stěnu. Je potřeba pracovat s architekturou, světlem, zvukem, videem, objektem i pohybem diváka v prostoru. Současně sílí témata vztahu člověka a technologie, ekologické krize, identity, paměti a společenských změn. 

2) Těch jmen bych vybral víc. Určitě Annu Hulačovou, která má naprosto osobitý sochařský rukopis a čím dál silnější pozici i v zahraničí. Pak Kláru Hosnedlovou. Ta už se pohybuje na opravdu vysoké mezinárodní úrovni. Její monumentální instalace propojují textil, sochu a architekturu a třeba její projekt v berlínském Hamburger Bahnhof ukázal, kam až se může český autor dostat. Zajímavý je Pavel Holeček, kterému jsme letos v EPO1 připravili rozsáhlou výstavu Neokosmos. Propojuje světlo, zvuk, pohyb a vytváří celé světy. Myslím, že má před sebou velký potenciál. A určitě Jan Vičar. Výborný grafik s výrazným rukopisem, který dostal klasický dřevořez a linoryt do monumentálních rozměrů. Přesto mám pocit, že ho český trh pořád ještě úplně nedocenil. Jsou to čtyři dost rozdílní autoři, ale právě proto mě baví. U umění mě stejně víc než rychle rostoucí ceny zajímá, jestli má autor vlastní svět, a jeho lidská nezaměnitelná stopa.

Vladimír Lekeš, Adolf Loos Apartment and Gallery

1) Co se týče aktuálních trendů na poli českého trhu s uměním, bezpochyby lze pozorovat nárůst zájmu o současné malíře, především poté o abstraktní tvorbu. Dalo by se říci, že oproti starým mistrům nyní současní tvůrci stále více dominují.  

2) S jistotou můžeme doporučit malíře Jana Gemrota, který je v současnosti jedním z vůdčích osobností české výtvarné scény a kterého také exkluzivně zastupujeme. Patří k mladé hybné generaci posouvající hranice současného umění. Jan Gemrot je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze a v dalších významných českých i zahraničních sbírkách. Svými výstavami šokuje a zároveň připoutává pozornost odborné i široké veřejnosti. O jeho dílo je mezi sběrateli mimořádný zájem, jeho obrazy patří k vůbec nejlépe prodávaným. V únoru 2025 se uskutečnila autorská výstava Jana Gemrota, prvního českého malíře, který vystavoval ve státní katarské galerii Katara Cultural Village. Výstava nazvaná In the Realm of Falcons and Horses představila jeho aktuální tvorbu i specifickou obrazovou instalaci, vytvořenou exkluzivně pro příležitost Katarského mezinárodního festivalu. Výstava sklidila nebývalý úspěch u katarské veřejnosti a v médiích, jedno dílo se také stalo součástí prestižních sbírek Qatar Museums. 

Martin Kodl, Galerie KODL

1) Za poslední rok se potvrzuje několik trendů, které v našem aukčním domě sledujeme už delší dobu. Především se rozšiřuje okruh lidí, kteří se o výtvarné umění skutečně zajímají. Přichází mladší generace sběratelů, která je velmi vzdělaná, má množství informací a díky internetu sleduje nejen českou, ale i světovou scénu. To samozřejmě mění také způsob obchodování. On-line aukce se staly naprosto přirozenou součástí trhu a dnes se jejich prostřednictvím běžně prodávají i velmi významná a drahá díla.

Pokud jde o samotné umění, česká moderna si stále drží mimořádně silnou pozici, ale výrazně roste zájem o poválečnou tvorbu a současné umění.

Zároveň však pozoruji možná trochu paradoxní věc: čím rychlejší a digitálnější svět kolem nás je, tím důležitější je osobní zkušenost s uměním. Vidět obraz naživo, stát před ním, poznat jeho příběh – to žádná technologie nenahradí.

A ještě jeden posun považuji za podstatný. Lidé jsou dnes při nákupu náročnější. Více se zajímají o provenienci, pravost, kvalitu a odborné zpracování díla. To je podle mě velmi dobrá zpráva. Trh s uměním může dlouhodobě fungovat jen tehdy, když stojí na důvěře.

2) Mám radost, že se v našich aukcích vždy prodají všechna díla současných autorů. To znamená stoprocentní úspěšnost, a to je úžasné. Jen to potvrzuje výše zmíněný stoupající zájem o soudobou tvorbu. Osobně bych doporučoval sledovat Josefa Bolfa, Martina Janeckého, Zdeňka Trse, Lubomíra Typlta a Iru Svobodovou.

Ivana Goossen, Kunsthalle Praha

1)  Těší mě, že v posledním roce je stále výraznější mezinárodní přítomnost českých umělkyň a umělců. Klára Hosnedlová po rozsáhlé výstavě v Hamburger Bahnhof vytvořila letos novou site-specific instalaci pro znovuotevření New Museum v New Yorku, Jakub Jansa výrazně reprezentuje společně se slovenským duem Selmeci Kocka Jusko Česko a Slovensko na Benátském bienále, Eva Koťátková je součástí letošní Manifesty, Anna Hulačová má sólovou výstavu v Schirn Kunsthalle Frankfurt a Matyáš Chochola se na podzim představí na Frieze Sculpture v Londýně. Podobných příkladů přibývá. Pro české instituce je to zároveň příležitost dívat se na zdejší scénu méně lokálně a více jako na přirozenou součást širšího mezinárodního kontextu. Česká scéna se stále výrazněji prosazuje v mezinárodním institucionálním i galerijním provozu, kde celkově roste zájem o doposud přehlížené lokality, jako jsou Afrika a Latinská Amerika. Jak bylo tento rok patrné na Benátském bienále, větší zájem se momentálně obrací i k oblasti performance a tělesnosti, které lze vnímat jako kontrast k digitálním médiím.

2) Pro výstavní program Kunsthalle Praha jsme do obou kapitol výstavy Memory of Touch vybrali několik výrazných osobností současné české scény, které bych určitě doporučila sledovat dál. Výstava staví jejich nová i existující díla do dialogu s pracemi z naší umělecké sbírky a sleduje témata těla, blízkosti, zranitelnosti, paměti nebo péče. Patří mezi ně Jakub Choma, Lukáš Hofmann, Igor Hosnedl, Valentýna Janů, Marie Lukáčová, Roman Štětina, Kryštof Brůha, Jakub Jansa, Barbora Zentková a Julia Gryboś nebo Natálie Perkof. Každý a každá z nich k těmto tématům přistupuje úplně jinak. A právě tahle pestrost podle mě dobře ukazuje, jak zajímavá a sebevědomá je dnes současná česká scéna. Většina z nich jsou umělci a umělkyně kolem 30 až 40 let, řada z nich také začíná být mezinárodně výrazná.

Anežka Chalupová, Zóna pro umění 8smička

1)  Nevím, zda se dá vypozorovat nějaký trend za poslední rok v trhu s uměním, ten se samozřejmě mění, jako se mění sběratelé a sběratelky, což souvisí s momentální celosvětovou politickou a ekonomickou situací. Na mezinárodních veletrzích můžeme například stále vidět celou škálu médií a každým rokem přibydou nová díla již etablovaných umělců a umělkyň nebo další zajímaví mladí autoři a autorky, jejichž tvorbu můžeme začít sledovat. I přes neustále se vyvíjející technologie přetrvává důraz a zájem o materiální složku děl, kromě klasického média malby tak můžete objevovat díla ze dřeva, z textilu, betonu, keramiky, ale třeba také z acrystalu nebo vosku. Co se týče formy veletrhů, v poslední době vznikají i nové menší přehlídky konající se v kulisách starých vil, bytů či v netradičních prostorách – například Art Warsaw, která se letos konala ve Ville Róż, nebo Esther v Estonském domě v New Yorku či Basel Social Club konající se vždy na jiném místě ve švýcarské Basileji. Jsou zajímavou alternativou k velkým, tradičním, halovým přehlídkám, kde se nevystavují nejdražší díla, a dokážou tak přilákat novou vrstvu sběratelů a sběratelek mladší generace. Můžeme také sledovat, jak velcí světoví hráči trhu s uměním postupně rozšiřují své pole působnosti do zemí Blízkého východu – Spojených arabských emirátů, Saúdské Arábie a Kataru.

2) Je těžké vybrat jednoho umělce či umělkyni, těch by byla spousta, záleží, jaké téma či médium vás zajímá. Můj zájem často probudí nová díla Dominika Adamce, který svou pečlivost v přípravě témat dokáže s precizností převést do nejrůznějších detailů a vrstev svých plastik. To ostatně mohli sami návštěvníci a návštěvnice pozorovat i u nás v 8smičce na výstavě Present Perfect: Otisky času v současné keramice. Také ráda sleduji tvorbu sochařky Anny Hulačové, která ve své praxi dokáže propojit několik tematických i materiálových rovin a která má v současnosti mnoho výstav v zahraničí, například na podzim ji čeká sólová výstava v Schirn Kunsthalle v německém Frankfurtu.

Jakub Kodl, galerie KodlContemporary

1) V českém prostředí podle mě vidíme hlavně postupnou profesionalizaci trhu. Sběratelé jsou informovanější, více sledují kariéru autora, výstavní historii a to, jak s ním galerie dlouhodobě pracuje. Méně funguje krátkodobý hype a větší váhu má konzistentní kvalita. Zároveň roste zájem o mladší generaci autorů a o české umění v zahraničí. Pro galerie je proto stále důležitější nejen prodávat, ale také aktivně budovat mezinárodní kontext autorů, účastnit se veletrhů, připravovat kvalitní výstavy a vytvářet dlouhodobý vztah se sběrateli. Prezentačně se podle mě také posouváme od klasického modelu „obrazy na stěně“ k promyšlenějším výstavám, které mají jasný kurátorský koncept a dokážou autora zasadit do širšího kontextu.

2) Osobně bych dnes pečlivě sledoval Martina Janeckého, Jakuba Jansu, Pavlu Malinovou a Josefa Bolfa. Každý z nich pracuje úplně jiným způsobem, ale spojuje je výrazný vlastní rukopis, dlouhodobě konzistentní práce a schopnost obstát i v širším mezinárodním kontextu. Právě u takových autorů je pro mě zajímavé sledovat nejen aktuální tvorbu, ale i to, kam se jejich práce bude dál vyvíjet.