Spojuje nás minulost a ostražitost vůči Rusku

S Polskem nás pojí nejen to, že naše jazyky se v mnohém podobají. Pojí nás také společné bezpečnostní zájmy, které vycházejí do značné míry z toho, že naše země si stále velmi dobře pamatují totalitní režimy řízené z Moskvy. My, podobně jako Poláci, dobře víme, že dnešnímu Rusku se nedá věřit úplně stejně, jako se nedalo věřit někdejšímu Sovětskému svazu. Mnohem lépe než řada jiných zemí jsme proto chápali, co se děje na východ od našich hranic. A proto jsme po 24. únoru letošního roku začali okamžitě reagovat a pomáhat nezávislé Ukrajině hájit její svobodu. Naše společná historie nás činí mnohem ostražitějšími než západní země.

Osobně to cítím dvojnásob, protože jsem po mamince Polka a vnímám citlivěji konsekvence nejen únorového puče, teroru v 50. letech, srpna 1968 nebo normalizaci, ale i to, jak Polsko bylo v dějinách opakovaně děleno mezi velmoci, pakt Molotov–Ribbentrop, Katyň, varšavské povstání, výjimečný stav v 80. letech... Když uvažuji, kolik v sobě mám polských genů, vždy si vzpomenu na svou umíněnost a urputnost, tady poznávám Poláky, kteří se umějí bránit proti přesile a neustoupit.

Obecně platí, že Poláci mají rádi českou kulturu, naše filmy a knížky a jsme pro ně možná jistým vzorem v této oblasti. Češi by si z Poláků zase měli vzít příklad, jak rychle pochopili, že je nutné vybudovat moderní a dobře vycvičenou armádu a být připraveni bránit se agresivní politice Kremlu. Češi byli mnohem ospalejší, a i když jsme nervózně sledovali agresi Ruska proti Gruzii v roce 2008 nebo Ukrajině v roce 2014, nechali jsme se ukolébat a spoléhali jsme se na deštník EU a NATO. Mnozí věřili, že peníze za ropu a plyn budou držet Putina na uzdě, jenže nakonec to je přesně obráceně: Rusko použilo suroviny jako zbraň s cílem Evropu a západní spojenectví rozvrátit. Poláci se snažili mít alternativní zdroje mnohem dřív, my jsme na to bohužel rezignovali a nyní doháníme to, co předchozí vlády zanedbaly: energetickou bezpečnost České republiky a zajištění přístupu k plynu a ropě od jiných dodavatelů.

To samé platí o armádě a obranyschopnosti. Putin Evropu probudil za vteřinu dvanáct a nyní se všichni snaží dohnat resty. To Polsku došlo dřív než nám ostatním a na obranu budou vydávat tři procenta HDP a nikdo z opozice proti tomu neprotestuje – my do konce volebního období budeme po dlouhých letech aspoň na dvou procentech, a plnit tak náš závazek daný spojencům. Polská zkušenost s ruskou nadvládou je přece jen mnohem delší, a iluze proto o hodně menší. Jestli mají Poláci na Češích rádi smysl pro humor, my bychom měli obdivovat polské vlastenectví, odvahu a chuť se bránit a nečekat, až to někdo udělá za nás. Na druhou stranu jsem přesvědčena, že jsme za poslední měsíce také mnohokrát dokázali, že Češi se jenom neschovávají a umějí rázně jednat. Například naši předsedové vlády spolu se slovinským navštívili Kyjev jako první po vypuknutí konfliktu a jasně deklarovali postoj a podporu našich zemí.

Ani jedna naše země však v současném světě není izolovaný ostrov a členství v Evropské unii i Severoatlantické alianci je pro nás životně důležité. Obzvlášť teď, kdy už nemůžeme doufat jako před 20–30 lety, že se z Ruska stane demokratický stát a náš spojenec, a kdy se o Číně jako o velmoci mluvilo jen mezi politology. Jsme v úplně nové geopolitické a bezpečnostní situaci. Na východě agresivní mocnost, která se snaží získat bývalé velmocenské postavení. A ještě dál na východě velmoc, která se cítí být světovým hráčem. Proto je nutné Rusko zadržovat a neumožnit mu další expanzi. Putinův plán narušit globální dodávky potravin, vyhladovět nejchudší regiony světa a prostřednictvím migrace a terorismu destabilizovat Evropu ukazuje provázanost jednotlivých hrozeb a nutnost čelit Rusku v různých částech světa, například v subsaharské Africe. K tomu rychlý rozvoj technologií a nových domén, takže už musíme počítat nejen s možnými bitvami na zemi, ve vzduchu a na moři, ale i ve vesmíru a kyberprostoru.

To sami nezvládneme, ale v rámci EU a NATO ano. Kombinovaná síla vojenských nástrojů NATO a nevojenských nástrojů EU dává Západu šanci úspěšně hájit mezinárodní řád založený na pravidlech proti jeho vyzývatelům.

Naše společná historická zkušenost s Ruskem se však tentokrát obrátila proti němu, protože naše země, stejně jako Ukrajina a další postsovětské státy, mají spoustu techniky z dob Varšavské smlouvy. Tuto techniku umíme opravovat, umíme do ní vyrábět munici a máme přesně ty průmyslové i jiné kapacity, které Ukrajina tolik potřebuje ke svému přežití. A od samého začátku války na Ukrajině jsme ani na vteřinu nepochybovali o tom, že je musíme k obraně použít, a používáme je.

Detaily dodávek techniky samozřejmě z bezpečnostních důvodů specifikovat nebudeme. Ale podstatné je, že na Ukrajinu posíláme funkční techniku, kterou si sama vyžádala a která se velkou měrou podílí na její schopnosti odolávat ruské agresi.

Konflikt na Ukrajině se však neomezuje pouze na ukrajinské území, kde se bojuje, ale nepřímo ovlivňuje i nás. Obě naše země poskytly a nadále poskytují přístřeší statisícům uprchlíků před válkou. Polsko i Česká republika se k situaci postavily čelem a zvládly a zvládají obrovskou migrační vlnu. Řada uprchlíků se již vrátila do svých domovů, ale o obrovské množství jsme se dokázali postarat a pomoci jim integrovat se do naší společnosti. Poskytli jsme jim ubytování, zdravotní a sociální péči a místa ve školách pro jejich děti. Řada z nich si našla práci a stávají se plnohodnotnými členy naší společnosti.

Další zásadní oblastí je výměna informací a zkušeností. Konflikt na Ukrajině dnes všichni experti na válečné konflikty sledují den co den a naše země mají díky své rychlé a efektivní pomoci Ukrajině možnost podívat se mnohem blíž a dál, než kam se dostanou jiní. Během mé návštěvy Kyjeva byla z ukrajinské strany patrná ochota sdílet s námi mnohem víc informací než s jinými zeměmi.

Věřím, že pomoc, kterou od nás a Poláků Ukrajina dostává, pomůže odrazit ruskou agresi a vrátit pod ukrajinskou kontrolu všechna Ruskem nelegálně okupovaná území. Stejně tak věřím, že se Ukrajina vydá směrem k západním společenstvím a že i v budování ozbrojených sil budeme moci spolupracovat stejně jako ve všech ostatních oblastech.

Jednou z výzev pro Západ bude poválečná obnova Ukrajiny a její zapojení do západních struktur, to by mělo být českým i polským zájmem pro následující roky, stejně jako podpora dalších zemí východního partnerství, konkrétně Moldavska a Gruzie. Jsem moc ráda, že Polsko je český spojenec a přítel, s nímž se v obraně skvěle spolupracuje bilaterálně i v rámci Unie a Aliance.

Autorka je ministryně obrany ve vládě ČR.